2Te 2,18

Písně: 272, 371, 361, 189, 451
Introit: Iz 11,1–8
Čtení: Mk 13,28–36
Text: 2Te 2,18
Advent je doba přípravy a očekávání na příchod Ježíše Krista. Proto si připomínáme slova starozákonních proroků, plná naděje a touhy po Mesiáši. Z Izajášovy knihy jsme o něm slyšeli jako o proutku, který vyrazí z kořenů Davidova rodu a bude naplněn duchem Hospodinovým. Bude jiný než všichni mocnáři, kteří rozhodují o lidských osudech podle svých nálad a představ: On bude soudit nuzné spravedlivě a o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Nebude verbovat armády a nepovede války, protože jeho moc bude taková, že „dechem svých rtů usmrtí svévolníka.“ Jeho slovo dokáže přemoci naši svévolnou náturu, abychom nežili podle své vůle, ale žili z jeho moci k slávě Boží. To všechno se naplnilo, když na náš svět přišel Syn Boží, narozený v chlévě, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých.

Ale advent je zároveň příležitostí, abychom si připomínali, že On přijde znovu na tento svět. Proto v adventní dobu si Církev čte jeho vlastní slova z evangelia, že se blíží den jeho druhého příchodu. Nevíme, kdy to bude, nemůžeme tento termín určit, protože On sám jako člověk jej také neznal; proto řekl: „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ Už tato slova dávají nám na srozuměnou, že se jedná o veliké tajemství, které nás má vest k trvalé bdělosti. Proč? „Aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.“ To je jeho vlastní zdůvodnění: musíte být stále připraveni mne přivítat, za všech okolností.

Apoštol Pavel ve svém prvním listu křesťanům v Tesalonice o příchodu Páně psal v tom smyslu, že přijde náhle a nečekaně jako zloděj v noci. Tím chtěl své přátele vést k vnitřní připravenosti, stejně jako Pán své učedníky. Ale zdá se, že Pavlovi čtenáři slyšeli z jeho dopisu něco jiného než měli. Ne výzvu k duchovní pohotovosti a bdělostí, ale ujištění, že ta doba už nastala, že Pán přichází, že „už je to tady.“ A tu apoštol v pastýřské moudrosti jakoby je v této ukvapenosti a snad i blouznivectví, jež se do jejich vyhlížení Pána vloudilo, chtěl trochu přibrzdit. Zní tu zcela jiný důraz než dříve, takže někteří novozákonní badatelé se dokonce domnívají, že tak by Pavel ani nepsal, snad jeho pozdější žáci. Ale Pavel ví, že těm, kteří zapomínají na příchod Páně, je třeba zdůraznit jeho náhlost, zatímco těm, kteří trochu předbíhají a ztrácejí střízlivost víry píše jinak: „Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratři, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha či řeči či listem domněle pocházejícím od nás, jakoby den Pána měl už nastat.“

Je to jakoby jiný pohled na příchod Páně, ale velice důležitý. Však v dějinách církve byli mnozí, kteří dovedli svou výmluvností, jež se odvolávala na Ducha svatého, křesťany zmást a pobláznit. Proto Pavel píše: „Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat.“ To ostatně říká i sám Pán ježíš. Ale zatímco On zmiňuje přírodní katastrofy a změny v kosmu, které budou předcházet jeho příchodu, Pavel připomíná, že příchod Páně nenastane, „dokud nedojde k vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení.“ Je to tajemná postava, jež je opakem Syna Božího. Pán Ježíš sloužil Otce a činil jeho vůli, ale toto ztělesnění zla v člověku, „se postaví na odpor a povýší se nade všecko, co má jméno Boží, nebo čemu se vzdává božská pocta.“

V Janově epištole je napsáno, že má přijít Antikrist. (1 J 2,18). I když Pavel jej takto nejmenuje, nepochybně jde právě o něj. V něm vyzrává všechna lidská vzpoura proti Bohu. Však on sám „se bude vydávat za Boha.“

Stojíme zde před tajemství, jež nedokážeme uspokojivě rozluštit. Je mnoho otázek, které nás napadají. Jestliže se posadí v Božím chrámu, co je tím míněni? Je to církev nebo spíše jeruzalémský chrám, z něhož však zbyla jen jedna zeď, nazývaná Zeď nářků? Již staří církevní otcové byli přesvědčeni, že chrám bude jednou vybudován, aby Antikrist měl kam usednout. A jestliže Pavel píše, že ta nepravost, kterou Antikrist ztělesňuje, už působí, „ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání“ – co to znamená? Někteří vykladači se domnívají, že jde o mocného anděla Michaela, jehož Pán Bůh posílá na pomoc svému lidu – ten bude však odvolán, aby se zlo mohlo plně rozvinout.

Tomuto těžkému a přece velmi důležitému oddílu Písma nerozumíme ve všech podrobnostech, ale jedno je zřejmé: než přijde Pán ježíš, musí všechno dozrát, musí se vybarvit zlo a nepravost, která už působí skrytě. To všichni cítíme a je nám úzko. Na všech stranách se popírají Boží normy, lidská pradávná touha být jako Bůh stále sílí a připravuje kulisy pro poslední vzpouru Antikrista. A přece to všechni, co i nám Pavel píše, není jeden velký thriller, ale píseň adventní radosti: „A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš zabije dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem.“ Už Izajáš prorokoval o tom, který vypučí jako proutek z pařezu Davidova, že zabije dechem svých úst svévolníka. Vítězství patří nikoliv Antikristu, ať bude jakkoliv silný, ale Kristu Pánu, kolem něhož budeme shromážděni, Božímu Synu, požehnanému na věky.

Amen.