2Tm 2,8–13

Písně: 167, 443, 504, 383, 172
Introit: Ž 147,5–6.10–11
Čtení: Sd 16,1–6 a 16–31
Text: 2Tm 2,8–13
Slova, která jsme teď slyšeli, napsal apoštol Pavel svému mladšímu pomocníkovi Timoteovi. Psal je z římského vězení a v předtuše své blízké smrti. Je v podobné situaci jako Samson: mezi nepřáteli a v poutech. Ale na rozdíl od něj se tam nedostal pro svou lehkomyslnost, ale pro evangelium. „Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec.“ Jestli Samson zklamal, když zapomněl na své poslání, apoštol vskutku žije se svým Pánem a Timoteovi připomíná: „Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých.“ Jakoby na konci svého života mu chtěl ještě jednou zdůraznit, na čem nejvíc záleží: stále myslet na toho, který je živ. Kdyby to bylo tak samozřejmé, apoštol by to Timoteovi asi nezdůrazňoval. A nejen jemu: týká se to každého z nás. Naše mysl je zaměstnána vším možným, pamatujeme si na své pracovní termíny a úkoly, myslíme na mnoho důležitých a někdy úplně zbytečných věcí, ale právě proto slyší každý z nás spolu s Timoteem výzvu: „Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých!“ Měj ho stále na paměti, mysli na něj v každé situaci a při každém svém rozhodování, protože je to tvůj Pán a tvoje jediná naděje v životě i smrti.

Pavel ví, že ani smrt – a v jeho případě jde o smrt mučednickou – nás nemůže od něj oddělit. Čtyřmi větami, které mají zvláštní vnitřní rytmus vyjadřuje náš vztah k Ježíši Kristu, na něhož máme stále myslet, a jeho vztah k nám. „Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít.“ Tím nás potěšuje. Ta druhá věta nás posiluje, abychom vydrželi ve víře v něj až do konce: „Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout.“ Ale ta třetí věta je jedním velkým varováním: „Zapřeme-li ho, i on nás zapře.“ Jakoby tu bylo zdůrazněno, že jak my se zachováme k němu, tak se un zachová k nám.

A ještě jednu, už poslední větu, připisuje apoštol. Začíná ji slovy: „Jsme-li nevěrní…“ podle způsobu, který užívá, by měl pokračovat „on bude také nevěrný.“ Ale to apoštol napsat nemůže, protože to by se příčilo celému evangeliu, kvůli němuž je v poutech ve vězení. Tady není žádná přímá úměra, protože náš Pán je jiný než my, nespolehliví, nevěrní, klesající a tolikrát zapírající jako vyznavači. „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“

Varování před zapřením je namístě a platí, abychom svůj vztah ke Kristu brali smrtelně vážně. Ale stejně tak platí pro nás všechny, kteří víme, jak mnohokrát jsme mu byli nevěrní, že On zůstane věrným nám. Věrným tak, že se na něj můžeme naprosto spolehnout a on nás nezklame, i když my jsme zklamali. Jeho věrnost poznal Petr, který jej zapřel, ale Pán se k němu přiznal, odpustil mu a pozval jej do své služby. Je to naše jediná naděje, že On jedná jinak, než my: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“

Amen.