2Tm 4,1–8

Písně: 164, 442, 420, 425, 452
Introit: Ž 139,7–12
Čtení: Jon 1,1–21
Text: 2Tm 4,1–8
Slova, jež napsal apoštol Pavel svému příteli a spolupracovníku Timoteovi, jsou jakousi životní bilancí. Apoštol se ohlíží zpět a bez jakékoliv pýchy může říci, že bojoval dobrý boj a zachoval víru. Nepromarnil život, ale naplnil jej službou evangelia a při všech pokušeních, jež tato služba sebou nese, mu zůstala živá víra. Blíží se konec života, ale není tady nejmenší stesk, že to všechno rychle uteklo, ale radost, že – podobně jako se odměňoval vítěz – i jemu dá Pán odměnu, vavřín spravedlnosti. Však si to jistě zaslouží, řekneme si, když známe z jeho listů a ze Skutků apoštolských, co všechno podstoupil pro Krista, kolik útrap snesl a kolik urážek překousl. A přece ta odměna není jen pro něho, ale je připravena „všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod“. Všem, kteří si žili mnohem klidněji než on a nemohou se vykázat ani tisícinou jeho horlivosti, ale nevzdali víru, že Pán Ježíš je blízko, že přijde a těší se na to. Umíme ještě dnes, kdy v oprávněných obavách se díváme, zda nepřijdou další katastrofy, jako křesťané vyhlížet s láskou příchod svého Pána? To není blouznivectví, ale jistota Božího slova. Slova, které zůstává navěky.

A právě proto v těchto řádcích na rozloučenou apoštol zapřísahá Timotea – a to před Bohem a Ježíšem Kristem, aby hlásal slovo Boží. Však v každém z nás je něco z Jonáše, který slovo Hospodinovo zamlčel a odešel od jeho tváře. To slovo, jež má tlumočit prorok, je slovo „proti“, slovo soudu nad Ninivem. Slovo evangelia je zvěst, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1Tm 1,15). Je to slovo pro člověka, pro jeho záchranu, ale člověk tuto záchranu ze své ztracenosti nepotřebuje, kříž, kde se stala, je pro jedny pohoršení, pro druhé bláznovství. Jak je snadné se tím unavit, zdeptat, vejít na to, co svět žádá. Apoštol to ví a nejtěžší přísahou zavazuje Timotea: „Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod.“

Je to veliká výzva a určitě se netýká jen Timotea, ale celé církve a jejího zvěstovatelského úkolu. Sám jsem té výzvě porozuměl takto: Nezkoumej, jestli tvoji posluchači mají zbožnou náladu či zda jim to jde proti srsti. Nehlásej obecnou morálku, která přijde nakonec vždycky vhod, hlásej slovo Boží, to, co Bůh žádá od člověka a co Bůh v Kristu člověku dal.

Ten, o němž žalmista vyznává: „Žádná tma pro tebe není temná, noc jako den svítí, temnota je jako světlo“, tento všemohoucí Stvořitel, který mluvil ústy proroků, promluvil ve svém Synu. On je to Boží slovo v plnosti a toto slovo hlásej vhod i nevhod. Tento úkol není jen pro Timotea, jen pro faráře, ale pro každého křesťana. Náš Pán nás nepostavil do dnešní úzkostné doby, abychom si to ulehčili jako Jonáš, ale abychom vhod či nevhod hlásali slovo Boží a s láskou očekávali na příchod Páně.

Amen.