4 SMS

Písně: 604, 176, 629, 477, 621, 487
Introit: Ž 95,1-3
Čtení: Ex 33,11-23
Text: Tit 2,11-14
Poslání: Tit 3,4-8

Milí přátelé, trávím dost času na facebooku a taky dost píšu SMS. Občas mě štve, že nedokážu v několika slovech vyjádřit to podstatné. Obdivuji ty, kteří v komentáři v několika slovech na facebooku dokáží vyjádřit soucit nebo radost a potěšit tak ty, jimž píší. Křesťany, kteří by dokázali psát dobře krátké SMS, najdeme i mezi autory Bible. Poslechněte si text epištoly Titovi (2,11-14): Ukázala se boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášni, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Vážení přátelé, sestry a bratři, to jsou čtyři sms.

První sms ukazuje to, co bylo: Ukázala se boží milost, která přináší spásu všem lidem. To je věta, která se mi jako faráři pro menšiny i jako člověku moc líbí. Milost je důležitá. Pro evangelíky je ústředním pojmem, že jsme spaseni milostí, že vztah s Bohem nijak nezasloužíme, ale stejně nás má rád. Tak vyložil Nový zákon Martin Luther. Ale milost byla důležitá i pro Mojžíše. Když pochopil, že Hospodin je jeho přítel a že je se svým lidem, odvážil se mluvit o milosti. Slovo milost je v Bibli něco jako láska, ba i láska tělesná. „Kéž by mě políbil políbením úst svých, nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno“ (Pís 1,2), říkám často při svatbách. Je to citát z Písně písní, který Saša Flek přeložil „Kéž by mne zlíbal polibky svých úst, nad víno lahodná jsou milování tvá.“ Leč zpátky k Mojžíšovi – tomu moc záleželo na tom, aby ses Hospodinem znovu viděl, ale nesměl spatřit jeho tvář. Pak ale ucítil, že mu někdo zakryl oči dlaní. Představuji se to asi tak, jako když si dva zamilovaní dají schůzku ve městě, kluk se rozhlíží, kde je děvče – a najednou mu někdo zezadu zakryje oči a zeptá se „hádej, kdo je to“. Když to Mojžíš zažil, vyznal: „Hospodin, Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, nanejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.“ Také Mojžíš uměl o Bohu psát krásné esemesky. Také bych to rád uměl.

A ta milost, kterou zažil Mojžíš, milost, kterou zažívají lidé, kteří se milují, se ukazuje, dokonce září jako slunce a přináší spásu všem lidem. To se mi jako faráři pro menšiny moc líbí. Kamarádím se s lidmi jiných náboženství a bavím se s nimi také o víře. Některé verše v Bibli nás vlastně propojují. Boží milost přináší spásu všem lidem. Muslim by asi řekl „pro mě je důležité Boží milosrdenství“. Žid by řekl „všichni lidé mohou být spaseni, nejen Židé“. Ale myslím, že tato věta by oslovila i lidi z východních náboženství, buddhisty a hinduisty. Boží milost září ve světě všem. To by oslovilo i lidi, kteří mají problém s osobním Bohem. Na křesťanství se jim líbí láska k bližnímu a vlastně všechno – kromě osobního vztahu k Bohu. Takové lidi také potkávám, a myslím, že je neumíme správně oslovit. Přitom s námi leckdy sympatizují. Spojuje nás víra v Boží milost, která září všem lidem ve světě.

Druhá sms ukazuje, k čemu milost vede: Boží milost nás vychovává k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. Druhá sms je velmi hutná. Ukazuje úplně jiné pojetí milosti. Vidím to jako jakousi pyramidu. Nahoře je jediná věc: milost. Ta milost nezáří, jako v minulé větě, ale vychovává. Uprostřed pyramidy jsou dvě věci, před kterými varuje – bezbožnost a světské vášně. Na základně pyramidy jsou hned tři věci: milost učí žít rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku.

Jediného člověka mám v mobilu uvedeného ne jménem, ale rodinným vztahem: máma. Myslím, že to tak má mnoho lidí. Matka je důležitá. Věděl to Sigmund Freud, který mnoho přemýšlel o vztahu syna k matce a dceři k otci. Ví to ale i Bible. Mohli bychom si připomenout mnoho biblických matek – od Panny Marie a Alžběty, přes Chanu, matku Samuelovu a Jokebed, matku Mojžíšovu, až po Evu, pramatku všech živých. Když jsem si četl o tom, že Boží milost vychovává, vzpomněl jsem si na to, jak vychovávají matky. Mateřská výchova je výchova láskou a nezměrnou trpělivostí. Já jako otec takovou trpělivost vůbec nemám. Před nedávnem byly přijímací zkoušky na střední školy. Zkoušky dělala i má dcera. Po přijímačkách jsme je doma oslavili. „Nezáleží na tom, jak přijímačky dopadnou, oslavit stojí za to už proto, že se na ně učila a zkusila to“, tak to komentoval můj otec. Myslím, že takový přístup k nám má i Bůh, že vychovává láskou a trpělivostí. „Nemusí se ti to, člověče, vždycky povést. Za oslavu stojí už to, že se o to pokoušíš – zříkat se bezbožnosti a světských vášní, žít rozumně, spravedlivě a zbožně.“

Bezbožnost je slovo, které myslím dnes už mnoho nepoužíváme. Starověký svět je ale znal – bezbožnost byla jedním ze zločinů ve starých Aténách. Za bezbožnost označována krádež v chrámu, provinění proti náboženským svátkům a poškozování posvátných olivovníků. V Bibli se spíš než o bezbožnosti mluví o bezbožnících či hříšnících. Cituji z biblického slovníku: „Bezbožný znamená toho, kdo nemá správný poměr k Bohu. Může jít o praktickou bezbožnost krátkozrakých, soběstačných, poživačných a bezohledných, kteří pro pýchu na nic nedbají. Bezbožnost je zbožštění něčeho či někoho, kdo není Bůh – zbožštění sama sebe, státu (Ez 28,2, 2Te 2,4), víra v osud nebo v magické síly. Ovšem za bezbožníka byl svými protivníky označován i Ježíš a Kristus zemřel právě za bezbožné.“ Potud tedy Novotného biblický slovník.

Bezbožnost tedy je, že člověk počítá jen sám se sebou, je si mírou všech věcí, kterou posuzuje druhé lidi i okolní svět. To nehrozí jen těm druhým, to hrozí i mě samotnému – že budu mluvit o Pánu Bohu, a přitom si v životě budu prosazovat všechno sám. Bezbožné je se prosazovat ve vztazích s druhými lidmi, jakoby pravda byla jen na jedné straně – té mé. S tím ovšem člověk zápasí celý život – bezbožnost ohrožuje právě věřící. Bezbožnost je někde hluboko v mém srdci a vykukuje na mě právě ve chvílích, kdy o něco jde, a rozhoduji se, jak jednat. Jindy, když se mi daří a Pán Bůh mi něco daruje, tak to připisuji sám sobě.

Boží milost nás vychovává k tomu, abychom se zříkali bezbožnosti a světských vášní. Světské vášně – to zní divoce, voní z těch slov parfémy lehkých žen a zní cinkot sklenic a hracích automatů. Saša Flek, překladatel Bible 21, to překládá stejně, jako Bible kralická: světské žádosti. To už zní mírněji a klidněji, i když neméně zhoubně. Představuji si hrabivost, nenasytnou touhu po něčem, čeho mohu dosáhnout. Geniální kraličtí vykladači bezbožnost a světské žádosti vykládali jako hříchy proti první a druhé desce zákona, tedy hříchy proti Bohu a bližním. „Abychom se zbavili toho všeho, co by bylo proti první tabuli Zákona Božího, jako je neznámost Boha, modloslužba, čarování a jména Božího nadarmo braní. Světské žádosti jsou to vše zlé, v němž svět leží, jako je pýcha, lakomství, chlípnost, zlost, zlolejství – tedy nadávání –, nenávist, závist a jiní skutkové těla, a dohromady všechno, co by bylo proti druhé tabuli Zákona Božího.“ Bezbožnost jsou hříchy proti Bohu, světské žádosti proti bližním.

Vážení přátelé, s vlastním sklonem ke zlu zápasí každý. Jenže důležitější než negace je to pozitivní, co můžeme dělat. Titus má tři věci, jak tři nohy stabilní stoličky – pokud jsou alespoň jakž takž stejně dlouhé, stolička dobře stojí: Boží milost nás vychovává k tomu, abychom žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. Rozumnost, spravedlnost a zbožnost. Pěkná trojice, připomíná např. víru, naději a lásku. Rozumnost je vztah, který má člověk sám k sobě. Spravedlnost je vztah k druhým lidem. Zbožnost je vztah k Bohu – a přesný protiklad té bezbožnosti.

„V těchto síních dozvídá se robě, čím povinno Bohu, vlasti a sobě“ – tak je to napsáno na škole ve Sněžném.

Dávat si pozor na přílišnou vášnivost a požadavky, bojovat s vlastní bezbožností a naopak žít v přítomnosti rozumně, spravedlivě a zbožně – to jsou ideály, které tehdy propojovaly křesťany i s tehdejšími pohanskými a židovskými sousedy, a myslím, že i dnes se na nich (snad s výjimkou té zbožnosti a bezbožnosti) shodne většina lidí. Když žijeme s ostatními na této základně, už je v tom mnoho dobrého. Poslechněte pár podobných pravidel, které najdeme v Talmudu:

Hilel řekl: Buď jedním z žáků Árona, miluj mír a usiluj o mír, měj v lásce lidi a přiváděj je blíže k Tóře. Šamaj řekl: Tóru studuj pravidelně, méně mluv a více konej a každého přijímej s přívětivou tváří. Šim’on Spravedlivý říkal: Svět spočívá na třech věcech – na Tóře, na bohoslužbě a na konání skutků milosrdenství.

Třetí sms je ryze křesťanská a ukazuje to, co bude: Boží milost nás vychovává k tomu, abychom očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.

Třetí sms je zaměřená do budoucnosti. Vyhlížet něco dobrého v budoucnosti je přesný protiklad toho, chtít mít všechno hned, získat to na dluh či urvat za každou cenu. Je to protiklad světských vášní, o nichž jsme již slyšeli. Konec bude dobrý. Pokud to nebude dobré, tak si můžeme být jistí, že to ještě není konec.

A tak stojíme s mobilem v ruce, sníme o budoucnosti, a vtom nám zapípá čtvrtá SMS, která nás vrací do minulosti a do přítomnosti:

On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

První SMS byla univerzální, druhá o lidských nectnostech a ctnostech, třetí o křesťanském výhledu do budoucnosti a čtvrtá o tom, v čem žijeme. Nakonec se hříchu nezbavujeme tím, že bychom nad ním vyhráli, ale že jsme vykoupeni Kristovou obětí. Posvěcením se stáváme něčím jedinečným – Kristovým lidem, který zde v dějinách jen tak neokolkuje, ale koná – je horlivý v dobrých skutcích. A právě ty drobné skutky, které mění svět, ukazují, že víra není žádná utopie, ale že mění náš svět a realizuje se stále znovu na všech místech světa.

Vážení přátelé, sestry a bratři, přeji vám odvahu takovou vírou žít.

Amen.