Bůh i s málem dokáže hodně

písně: 8, 621, 258, 636, 196, 163
vstup: Ž 8 (1–10)
1. čtení: 2Král 4,1–7
kázání: Ef 3,20–21
3. čtení: Ef 2,9–10

Milí bratři a sestry,

pravidelnému uživateli Hesel Jednoty bratrské by dnešní hlavní čtení mělo být povědomé. Minulý týden to nebylo tak zřetelné, byla to jen volná inspirace, co mne dovedlo k tématu kázání, že s dobrými skutky se nemá otálet. Tentokrát už jsem to včerejší novozákonní heslo prostě převzal, jak leží a běží. Krásně mi totiž koresponduje s příběhem z prvního čtení. I tam Elíšovo „nespokoj se s málem“ ukazuje k tomu, že vdova nemá podceňovat Boží moc. Elíšovský „dvojnásobný duch“, který byl Elijášovu nástupci udělen, se nezastaví jen na prostém nasycení hladové vdovy, jak to udělal Elijáš v Sareptě. Tam mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel – podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše (1Kr17,14n), a vdova měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům až do dne, kdy dal Hospodin zemi déšť.

Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem… říká Elíša, protože Bůh může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. To je to první, co si budeme dnes připomínat – že nemáme Pána Boha podceňovat ani omezovat svými představami. Elíša i apoštol Pavel nám dnes budou klást na srdce rozpoznání, že naše fantazie je ve výčtu možností, jak by Bůh mohl jednat, velmi nedokonalý nástroj.

Na tento postřeh ale navazuje další, který nám příběh Elíši a vdovy ukazuje. Jistěže Bůh bude působit svojí mocí. Bude to jeho dílo, které bude v našem životě konat. Bude to jeho ruka, co způsobí změnu, o jaké se nám ani nesnilo. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit… Jde o jeho moc! Zároveň ale tato moc počítá s námi. Počítá s tím, co umíme, co máme. Vdova měla olej. To málo, které měla, dokázal Bůh zázračně použít a rozmnožit a tak vyřešit její problémy. Bůh pracuje s tím, co máme. To není v Bibli nijak ojedinělé.

Exodus 4 (1n): Mojžíš Hospodinu namítal: „Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.“ Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“ Odpověděl: „Hůl.“ Hospodin řekl: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk. Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: „Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl. „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš má svoji docela obyčejnou hůl, ale s touto holí Hospodin působením své moci učiní víc, než si Mojžíš dovede představit.

Jan 6 (5n) Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“… Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Nějaký kluk si vzal sebou sváču. Učedníci mají pět chlebů a pár rybiček, ale s tímto málem Ježíš působením své moci učiní víc, než si Ondřej i ostatní dovedou představit.

Nabídni Pánu Bohu, co máš. Co je Tvým olejem? Neřeš, že je ho taková malinká lahvička. Co je Tvoje hůl, kterou máš v ruce? Neřeš, že to je fakt jen kus klacku. Co je ta svačina, kterou sis vzal na cestu? Nehraje roli, že toho je málo. Co umíš, to je hřivna a hřivny jsou od toho, aby byly rozmnoženy. Z podobenství o hřivnách víme, že Bůh oceňuje růst a těm, kteří mají, tak přidává ještě víc. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. (Mt 25,28-9).

Fakt to nemusí být nic velkolepého – tedy aspoň na první pohled. Moje oblíbená svatá Terezička z Lisieux byla tak slaboučká a pořád nemocná, že dokázala Pánu Bohu nabídnout jen svou lásku. V té lásce mu věnovala svůj čas a trpělivost. Ochotu snášet bolesti těla i duše. Zrovna ta Terezička to zvládla a představuje tak horlivě se modlící věřící, že se v katolické církvi stala patronkou misionářů. Sama od 15 let neopustila klášter a na žádnou misii se nikdy nevydala. Ale měla ráda Pána Boha a v téhle lásce se poctivě a věrně modlila. Bůh tu její lásku přijal a rozmnožoval. Měla dar obzvláštního důvěrného přátelství s Bohem, a když ve 24 letech umírala na tuberkulózu, tak její poslední slova byla „Můj Bože, miluji tě!“

Všichni máme co Bohu nabídnout. Pán Bůh to nechce pro sebe! Hle, Hospodinu patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní. (Dt 10,14) Patří mu celý svět a není nic, co by od nás potřeboval, protože to nemá. Ale jako vdovin olej, Mojžíšovu hůl, či chleby a ryby kteréhosi chlapce, tak když dáme Pánu Bohu do rukou své srdce, duši a mysl, když mu dáme své touhy, sny, potřeby, když mu dáme do rukou majetek, vliv, čas…, tak s tím on dokáže zázraky. Působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. Nepodceňovat Pána Boha, neomezovat ho svými představami.

Dva kroky už máme – (1) nepodceňovat Pána Boha a (2) nabídnout mu to, co máme a co je v našem životě důležité. Třetí přijde záhy a ukazuje k němu první čtení, hlavní čtení Mojžíš s holí i Ježíš u nasycených zástupů. Sledujme postupně:

Elíša: Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“ 5 Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. Zázrak není stavěn na odiv. Jakkoliv zcela promění její život, e to něco mezi vdovou a Bohem, dokonce ani Elíša u toho není. Jen mu o něm vdova svědčí. Oba z toho zázraku rozpoznají, že se tu děje něco zázračného, co svědčí o Bohu a vede k úctě k němu.

Hlavní čtení: Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. Boží dílo, které Bůh ze své lásky koná pro nás, tak nás má opět k Bohu přivést. Má nás dovést k oslavě Boha.

Mojžíš: Mojžíš hodil hůl na zem a stal se z ní had… Hospodin Mojžíšovi poručil: „Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl. „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Nejde o Mojžíše a jeho postavení v Božím lidu. Nejde o to ohromit faraóna zázračnými kousky. Konečným cílem je, aby lidé uvěřili v Boha živého a konajícího v tomto světě svoje dílo.

Ježíš: Zástupy se nasytily, koše jsou plné zbytků. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Zázrak rozmnožení chlebů a ryb není jen nasycení hladových, ale znamení o „tom prorokovi“, tedy o zaslíbeném Mesiáši, který dá lidem poznávat Boží působení a bude lidi přivádět na pravou cestu, která vede k Bohu.

Nejen tedy (1) nepodceňovat Pána Boha a (2) nabídnout mu to, co máme a co je v našem životě důležité, ale do třetice pak také Bohu děkovat a svědčit o tom, že Bůh v našem životě koná svoje dílo. Možná to všechno proběhne skrytě za zavřenými dveřmi, jako u té vdovy. Bude to nakonec vědět jen ona a její nejbližší. Možná tak, že tisíce lidí budou žasnout, jako ty nasycené zástupy kdesi pod kopcem u Tiberiadského jezera. Možná to lidi přivede k víře, jako Mojžíšovy souvěrce a možná to lidi proti Bohu zatvrdí jako faraóna a jeho kouzelníky. To nechme otevřené, jak a k čemu si to Pán Bůh použije, to podstatné je, že to bude podle jeho vůle a tak to bude dobré.

Amen.