Fp 4,4–5

Introit: Ž 33,20–22
Čtení: L 1,26–50
Text: Fp 4,4–5
Když anděl přichází do Nazaretu k dívce Marii, začíná pozdravem „Raduj se!“ Touto výzvou je také předznamenáno všechno, co ji oznamuje o narození Spasitele. Její syn bude králem a jeho království nebude jen na čas, ale navěky.

Apoštol Pavel jako by si andělská slova pozdravu vypůjčil, když sboru ve Filipis a jistě nám všem říká:“ Radujte se v Pánu vždycky.“ Ta radost – stejně jako v andělském zvěstování – má svůj důvod a proto to není jen hezké přání člověka, jemuž samému je dobře a už proto by chtěl kolem sebe vidět jen veselé tváře, protože ty smutné ho tak trochu dráždí. Apoštol k takovým lidem určitě nepatří: není mu vůbec do skoku, je v žaláři a tam si uvědomuje – tak to napsal hned na začátku svého dopisu – že někteří káží evangelium „z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest.“(1,17) Právě v této situaci, která je neradostná, však vyzývá k radosti. Je to odvážná výzva, protože pro smutného člověka, který se topí v depresích, to bude jen plácnutí do vody; radost ostatně není na povel, i kdyby ten povel zněl z Bible.

Apoštol však není kaprál, který dává nesmyslné a ponižující rozkazy svým podřízeným. Jen potvrzuje to, co slyšela Marie: „že u Boha není nic nemožného.“ Ani to, že filipští křesťané, kteří měli určitě problémy jako máme my, vezmou jeho slova o radosti vážně. Vždyť to není radost pro nic za nic, ale má své zdůvodnění. Je velice prosté:“ Pán je blízko!“

Apoštol Pavel jistě myslel v první řadě na Kristův druhý příchod. Ale právě tak můžeme z toho radostného výkřiku slyšet ujištění, že On nám je blízko i v těch našich zašmodrchaných životech, nemocech a trápeních, když je kolem nás černočerná tma. Nejsme v tom sami a nejsme opuštěni; ta laskavá blízkost Páně, která nesla apoštola i v jeho okovech, je vlastní důvod toho, co je lidsky nemožné, ale u Boha možné: abychom se všemu navzdory radovali v Pánu, který je nejblíže, když je nám nejhůř. Však i žalmista se tím potěšuje:“ Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.“ (Ž 34,19).

Jen proto, že je Pán blízko, se můžeme radovat v Pánu.

Amen.