Ga 5,14

Písně: 639, 479, 483, 482

Introit: Ž 121,1–2
Čtení: 1K 13
Text: Ga 5,14
Poslání: Ga 5,6

Kázání o bližním
Dnes je 12. neděle po Trojici a v civilním životě poslední prázdninová neděle. O prázdninách jsme mnohé zažili. Já jsem byl celý minulý týden na velkém mezinárodním kongresu evropské společnosti psychologie zdraví. Po týden se tam scházelo osm set odborníků tohoto oboru. Naslouchali přednáškám a účastnili se rozhovorů na řadu témat týkajících se našeho zdraví.

Rád bych v úvodu upozornil na dvě diskuse. V jedné přednášce se hovořilo o tom, že se velikost mozkovny zvýšila za dobu, co existují historické památky o celých sto procent. Otázkou bylo proč? Nejprve se uvažovalo o tom,že se rozšiřuje rozsah technických znalostí – a na to je potřebí většího mozku, ale poté se objevil jiný názor. Ten hovořil o tom, že spleť mezilidských vztahů jak jednotlivců, tak i skupin lidí se tak zkomplikovala, že na jejich řešení malý mozek již nestačí Argumentovalo se tím jak stále komplikovanější jsou vztahy mezi lidmi jak veliký mají vliv jak na to dobré zdravé, tak na to zlé a nemocné. O vztazích mezi lidmi tam bylo velice často hovořeno – co všecko dělají – dobré i zlé.

Druhá diskuse byla v malém okruhu. Setkal jsem se tam s mladým slovenským psychologem, který se mi pochlubil, že dostal od kolegy jako dar jednu důležitou knížku z oboru. Protože jsem dárce osobně znal, zeptal jsem se ho na to. A dozvěděl jsem se, že on sám, když jako psycholog začínal, zajel si mimo jiné do Bratislavy. Tam mu pan profesor Jurovský – slavné paměti – daroval svou klíčovou – tedy podstatně důležitou a nedostatkovou knížku. Jen tak – darem. Za nic.

Tento příběh mne vedl k tomu, zaměřit se v tomto kázání na vztahy mezi lidmi – i na to dávání něčeho zadarmo.

Před kázáním jsme četli 13. kapitolu Pavlova dopisu do Korintka. Je dost dobře možné, že jme si přitom vzpomněli na chvíle, kdy jsme si v mládí čítávali tuto kapitolu, snili o tom, jaké to bude a dělali si plány nebo že jsme si vzpomněli na náš svatební den. Tam tato kapitola patří – ale nejen tam.

V bibli to, co je našim textem, čteme častěji v plném znění – ve vyjádření toho, co je v životě nejdůležitější: Bible má totiž otevřeno nejen pro singulár – nejen pro to, co se týká člověka jako jedince, ale i pro to, co se týká druhého člověka (pro duál i plurál, ). Čteme o tom hned na samém začátku bible:

Genesis 1,26 „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“. Neudělal tedy člověka jako individuum a dost, ale naopak jako dvojici, která má spolu žít a život udržovat.

Nejstarší znění toho, co je dnes textem našeho kázání, je obsaženo v samém jádru biblické zvěsti. Uveďme je v novozákonní podobě:

Marek 12,28 K Ježíši přistoupil jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘

Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“

Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“

Tak to nám bible říká, abychom si nemysleli, že jsme na světě sami a jediní.

Bible nám však říká i víc. Hovoří na mnoha místech o tom, že nás – mne i tebe – má Pán Bůh rád. To bylo to prvé. Hovoří však i o Milování Hospodina, tj. o tom co máme dělat my ve vztahu k němu. Hned na začátku je to vyjádřeno pregnantně:

Deuteronomium 6,4 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný (jedinečný).

5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

V Desateru je tomuto vztahu k bližnímu věnována velká pozornost. Čteme tam: „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

Je pozoruhodné, že se druhá část tohoto základního přikázání objevuje zvláště v novém zákoně často samostatně. Tak je tomu v textu našeho kázání:

Galatským 5,14 Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

I v Jakubově dopise 2,8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

Ježíš sám věnuje právě této části hlavního zákona mimořádnou pozornost: V kázání na hoře např. čteme: Mt, 7, 8 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub‘. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Apoštol Pavel se velice často vrací k této části zákona a konkretizuje jej velice srozumitelně:

1 Korintským 10,24 Nikdo ať nemyslí jen sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží Já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni. 1 Korintským 11,1 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

Galatským 5,13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.

Efezským 4,25 Zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Efezským 5,1 Jako milované děti následujte Božího příkladu, žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Apoštol Pavel hovoří o Znacích nového života a ukazuje, že to nové, co vyplývá z víry se projevuje právě ve vztazích mezi lidmi

Efezským 6,1 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:

Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.

‚Cti otce svého i matku svou‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení:

‚aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.‘

Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;A v poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Milování bližního se však netýká jen jednání lidí ve dvojicích. Bible velice rychle rozšiřuje zorný úhel do sociální oblasti.

V knize Genesis se hovoří o Jákobovi a o tom, že bojoval s Hospodinem. bojoval statečně a dostal jméno Izrael – Ten, který statečně bojuje s Bohem. Velice rychle se toto označení začalo vztahovat nejen na jedince, ale na celý národ – Izrael. V knize Deuteronomium 4,6 čteme: Bedlivě je dodržujte Hospodinův zákon. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“

Deuteronomium 4,6 Bedlivě je dodržujte Hospodinův zákon. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“

Toto zjištění naznačuje, že Hospodin do milování bližního zahrnuje i milování ve vztazích mezi skupinami lidí – a to jak malými (jejich příkladem může být jak užší, tak i širší rodina), tak i velkými (například podnik, v němž jsme zaměstnáni či třída či škola, kterou navštěvujeme).

Tak se na nás bible dívá a vidí nás jako jedince, kteří jsou organickou součástí různých seskupení lidí. Vede nás k tomu, abychom do těchto seskupení, jehož jsme součástí (členy skupiny), vnášeli Ducha, kterého nám k tomu dává.

Začal jsem kázání vzpomínkou na právě probíhající psychologický kongres. A končit bych jej chtěl třetím zážitkem. Jeden mladý psycholog David Mella z Malasie hovořil o tom, co dělal na velké hinduistické slavnosti, na níž se sešlo přes milion účastníků. Vrcholem této slavnosti byl průvod, kde věřící hinduisté nesli různě velké a těžké symboly své víry. A on – psycholog – zjišťoval míru radosti a spojenosti (štěstí) lidí na této slavnosti. Ptal se jak těch, kteří nesli ohromné a těžké prapory a symboly víry, tak těch, kteří stáli kolem průvodu, ba i novinářů, kteří vše jen sledovali. A co zjistil? Zjistil, že průvod zvedl míru spokojenosti všech. I u novinářů, i u pozorovatelů, i u aktivních účastníků, co nesli ty symboly. A u koho byla tato míra štěstí nejvyšší? U těch, kteří se nejvíce nadřeli – tím, že něco dělali – nesli těžké břímě symbolů. Ti ze slavnosti měli nejvíce.

Apoštol Pavel píše do Korintu – i nám: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“

A apoštol Jakub dodává: „Víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“