Grātia Deī

Písně: 161, 504, 623, 483, 611
Introit: Ř 8,38n
Čtení: Sk 15,1–11
Text: Ř 8,31–39
Poslání: J 14,27
Požehnání: Sd 18,6

„Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“

Žádná, milí bratři, sestry a přátelé… skutečně neexistuje žádná síla, která by nás mohla odloučit od našeho nejdůvěrnějšího vztahu s naším Nejvyšším, hosana jeho svatému jménu až na věky.

Pavel už to teď ví a chce, aby to, co se Vzkříšeným Kristem prožil u Damašku on, aby to samé prožili i všichni jeho stoupenci, ke kterým se před nedávnem přidal. Aby nic neskončilo jen pouhým vyznáním, že „Ježíš byl vzkříšen“, ale aby se jeho „upgradované“ učení o spáse a vztahu k Nebeskému Otci stalo životním stylem jak pro Žida, tak i pro Řeka. Životním stylem, který zcela totálně změní osobní přesvědčeni, že jedině skrz tvrdé dodržování Mojžíšova Zákona (dopodrobna rozpracovaného v Talmudu) dojde člověk kýženého smíření s Bohem a tím i spasení.

Ano, Pavel u Damašku totiž prožil něco, co je jen odvarem toho, o čem zpívá Pavel Dobeš ve své písničce „Něco o lásce“. Něco, co se prostě nedá ani slovy vyjádřit.

Asi něco takového, co prožila Emma Watson – alias kráska, poté, co ji Dan Stevens – alias zvíře ukázal svou knihovnu a ještě s ní vtipkoval, že všechny ty knihy nepřečetl, poněvadž některé jsou v řečtině.

Ano, když se osobně setkáme s Kristem, pak už jen stojíme v naprostém němém úžasu, zalije nás něco, co se ani slovy popsat nedá, z očí nám kanou slzy štěstí a z hrdla zaznívá něco, co se prostě nedá ovládnout.

Minulost, milí bratři, sestry a přátelé, minulost sice změnit nejde, ale dá se z ní poučit. A Pavel se z ní i poučil, když do Efezu píše: „Nebo milostí spaseni jste skrze víru…“ (Ef 2,8), jak čteme v kralickém znění.

Už to tedy není ten starý Saul, ale je to úplně nový člověk, kterému osobní setkání se Vzkříšeným a tím i s Nejsvětějším, budiž velebeno jeho jméno až na věky věků, které mu otevřelo oči, aby tak poznal, na čem nejvíc záleží. Je to již Nový člověk, jemuž již vůbec nezáleží na tom, kdy, kde, jakým způsobem a kolikrát odříká „šemá jisraél“, jestli dá potřebnému šekel, nebo půl talentu stříbra. A už vůbec ne, jestli cestou do synagogy v den šabatu ujde o dva nebo tři kroky navíc. Dokonce je také se svými nově obrácenými křesťany z pohanů schopen pojíst dokonce i vepřovou pečínku.

Přijímá poslání toho, kterému uvěřil, a předává je nejen efezským, ale i nám zde – branickým. Totiž ten „up-gradovaný“ Boží plán spásy člověka v Ježíši, synu tesaře Josefa z Betlechéma je, jak o něm ve své „Parabibli“ Saša Flek tvrdí, „úplně jiná liga“!

Ježíš totiž nemá žádné poučky a už vůbec nehraje podle lidských pravidel! I když jedna taková malá a snadno přehlédnutelná by tu přeci jen byla: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“. (J 14,6)

Ano, Pavel už to ví, a proto se vrací do Jeruzaléma, aby všem apoštolům představil onen „upgradovaný“ plán spásy. Aby jim právě tuto větu, která ve víru všech těch události okolo ukřižování tak trochu zanikla, připomenul.

Už tedy žádná obřízka pro nové Kristovce z pohanů, protože: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“, jak píše ve svém listu do Korintu.

Vzpomínáte si, bratři, sestry a milí přátelé na tu nejdůležitější větu Bible „… a řekl Bůh“, kterou mi při mém studiu na fakultě při zkoušce ze Starého Zákona řekl bratr docent Beneš? A já bych jí teď – po vzoru profesora Brumbála z bradavické školy čar a kouzel – doplnil to biblické o ono Lutherovo „Sola grātia“.

Ještě tedy máme naději! Šanci obstát před soud-nou stolicí Nejvyššího, když celým nebem i vesmírem zní „Grātia Deī“, za což mu budiž vzdávána čest i sláva až na věky věků.

To jsou tedy ta dvě slova, kolem kterých se od prvopočátku stvoření točí dějiny spásy tohoto světa – Grātia Deī.

Milost Nejvyššího, na které člověk nemá žádný podíl, nežli jen a pouze ten ve fidē. Ve víře a v osob-ním přijmutí neotřesitelné pravdy, že jedině skrze krev Vzkříšeného můžeme obstát před nejspravedlivějším soudem a rozsudkem „Vinen!“

Grātiā, která k sobě bezpodmínečně potřebuje i naši fidē.

Protože nemožného, milí bratři, sestry a přátele, nemožného dosáhneme jen a pouze tím, když tomu budeme věřit!

A k této pravé fidē nám dopomáhej sám Nejspravedlivější.

Ten, jenž svých slibů nikdy neruší.

Amen.