J 12,12–19

Introit: J 12,31–32
Čtení: Fp 2,5–11
Text: J 12,12–19
Když nám Jan vypravuje o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma, vynechává mnoho podrobností, které zmiňují ostatní evangelisté. Janovské podání mlčí o tom, jak Ježíšovi učedníci získali pro svého Mistra oslátko. Neslyšíme tu příkaz Páně, aby mu je přivedli ani zdůvodnění, které mají říci majiteli: „Pán je potřebuje“, jak to zaznamenal Lukáš. Tady je všechno zhuštěné do prosté věty: „Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně.“ Také tu není ani zmínky o tom, že mu lidé na cestu prostírali své pláště a ratolesti stromů. Jan se zmíní jen o tom, že poutníci, kteří přicházeli do Jeruzaléma jej přišli uvítat s palmovými ratolestmi v rukou. Přišli jej uvítat jako krále Božího lidu: „Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

Kde se vzalo toto nadšení, které Ježíšovy nepřátele uvedlo do takové malomyslnosti, že si řekli: „Celý svět se dal za ním?“ Na rozdíl od ostatních evangelistů, kteří také a ještě podrobněji popisují tuto manifestaci pro Ježíše, Jan chce svým čtenářům ukázat, co ji podnítilo. Bylo to vzkříšení Lazara, znamení Ježíšovy moci i nad smrtí. Svědkové tohoto zázraku nemlčeli: „zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.“ O události, která nemá obdoby a může být snadno odkázána do říše pohádek, teď vyprávějí ti, kteří to viděli na vlastní oči jako realitu. A není jich málo, ale je to celý zástup. A právě svědectvím o tomto divu vysvětluje Jan jinak sotva pochopitelné nadšení lidí, kteří mávají palmovými ratolestmi a volají Hosana: „Proto ho přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.“ Proto má jejich sympatie, že dokáže dělat zázraky. Proto jej také provolávají izraelským králem, tedy Mesiášem.

Jednou to chtěli totéž udělat v Galileji, když nasytil pět tisíc hladových lidí pěti chleby a dvěma rybami. Zástupy byly tímto divem nadšeny a chtěli mít z Ježíše – divotvorce svého krále. Ale tento hrubě sobecký důvod není pro Ježíše přijatelný: „Když poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět ne horu, zcela sám.“(J 6,15) Teď na cestě do Jeruzaléma ho králem skutečně provolávají a on už nemůže se vzdálit do samoty jako tenkrát, je obklopen lidmi, kteří mají své představy o tom, jak to bude dělat, jak užije svou obrovskou moc v jejich prospěch.

Ježíš slyší toto prohlášení králem, ale neodmítá je. On skutečně králem je, ale jiným, než chce nadšený dav. Nevysvětluje nic, na to už není čas; jen si sedne na oslátko, na němž vjede do Jeruzaléma. To je kázání beze slov na starozákonní text z proroka Zachariáše: „Neboj se, dcero Sionská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.“ Tento král, z něhož nejde strach jako z jiných mocipánů a diktátorů, je popřením vší lidské touhy po moci, slávě či popularitě. Je to král, který má moc nad smrtí, jak potvrzují ti, kdo viděli Lazarovo vzkříšení, ale přesto se bezbranně vydá těm, kteří jej usmrtí, jak to dosvědčí ti, kdo budou stát za několik dní pod jeho křížem.

Ježíš, sedící na oslátku – tomuto mocnému kázání nikdo nerozumí, dokonce ani ti, kteří mu jsou nejblíže. Možná, že to pokládali za trochu podivínský nápad svého Mistra, ale nenapadlo je, že jde o naplnění prorockého slova. „Jeho učedníci v tu chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to bylo o něm psáno a že se tak stalo.“

Ale ani ti farizeové neporozuměli tomu, co se děje. Viděli to veliké nadšení a měli dojem, že celý svět se dal za Ježíšem. V tom se hluboce mýlili: ostatně za Ježíšem nikdy nejdou zástupy a davy, ale jen jednotlivci, kteří v něho věří, i když se nemohou opřít o žádný hmatatelný zázrak, jen o jeho slovo. Třebaže svět za Ježíšem nešel ani tehdy, když jej provolávali králem na Květnou neděli, a stejně tak nejde ani dnes po dvou tisíci letech zvěstování evangelia, přece se jednou před ním všichni skloní a vyznají jej jako Pána. I když si to sotva dovedeme představit, to je budoucnost, kterou nikdo a nic nemůže změnit. Vždyť náš Pán slíbil – a proto smíme mít naději pro každého člověka na tomto světě: „A já, až budu vyvýšen od země, přitáhnu všechny k sobě.“

Amen.