J 21,15–22

Introit: 1Pt 2,21–25
Čtení: Ez 34,1–15
Text: J 21,15–22
Minulou neděli jsme četli z Janova evangelia o setkání Vzkříšeného Pána s učedníkem Tomášem. Nemůže věřit radostí ostatních, kteří Ježíše viděli a žádá hmatatelný důkaz, že Ježíš je živ. A On přijde za ním, aby mu ukázal rány na svém těle. Hovoří s ním – a z těch slov je zřejmé, jaké má Pán Ježíš pochopení pro tohoto smutného pochybovače. Neslyšíme tu žádný vyčítavý tón, jen laskavou vybídku: „Nepochybuj a věř!“

V tom druhém rozhovoru, o němž nám vypráví dnešní text Janova evangelia, se však nejedná o víru, ale o lásku. Zatímco Tomáš si všechno nedovedl srovnat v hlavě a jenom nevěřil svědectví učedníků, Petr svého Pána vědomě zapřel, dokonce třikrát. Tomáš jen pochyboval, ale Petr se těžce provinil. V rozhodující chvíli byl jako třtina ve větru, ačkoliv mu bylo řečeno: „Ty jsi Petr, to je skála.“ A ten, který mu to řekl, je teď s ním. V tom rozhovoru mezi čtyřma očima si to s ním teď může vyříkat: jak šeredně se v něm zklamal, když jej označil jako tu skálu, jak se blamoval, když mu dal takovou důvěru.

A přece nic takového tu nezazní. Žádná výčitka, jak to mohl udělat. Ježíš se ho ptá na něco jiného: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc, než ti zde?“ V původním textu je to silné slovo, jež vystihuje Boží lásku k člověku. A pro Šimona je to doslova šok: cožpak on, který hanebně selhal, může si troufnout mluvit o takové lásce k Ježíši? Je v rozpacích: říká sice své Ano, ale stále znovu, když se ho Pán ptá, odpovídá stejně: „Mám tě rád“; je to o mnoho slabší výraz, který v řečtině znamená: Jsem tvůj přítel. Ví o svých mezích, ví o svém selhání, ví o své nespolehlivosti – jak by mohl Ježíši vyznávat lásku, tu Boží AGAPÉ, jejíž podstatou je služba a oběť.

A po třetí, když se ho Ježíš zeptal, se Šimon Petr zarmoutil. Cítil, kam Pán míří svými otázkami. Proto mu říká: Pane, ty víš všechno. Víš, jak jsem se přeceňoval, jak jsem se holedbal, že kdyby tě všichni opustili, já ne; znáš všecko, i když tak diskrétně mlčíš o mém trojím zapření. Určitě víš, proč se neodvažuji říci naplno, kdo pro mě jsi, stydím se ti odpovědět tím velikým slovem, že tě miluji. Na to se nezmůžu, na to nemám. Musím to říct skromněji: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“

Jistě mu jeho Pán a Spasitel mohl říci: já tě mám taky rád, třebaže jsi udělal ostudu jménu, které jsem ti dal a teď jsi pro mě znovu jen Šimon, syn Janův. Neřekl to, ale dal mu z lásky veliký úkol a pověření, aby pásl jeho ovce. On sám se označil za Dobrého pastýře, který dává život za své ovečky. Teď tuto výsostnou zodpovědnost svěřuje člověku, který jej zapřel. Dokáže vůbec konat tuto práci? Unese všechnu tíhu této pastýřské služby? Už ve starém Zákoně to byl úkol, na který mnozí nestačili a zpronevěřili se mu, jak jsme četli z proroka Ezechiele. Právě proti těm, kteří měli pást Boží stádo, zní hlas Hospodinův: „Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste na nimi násilně a surově.“ Jak svůdné je panovat nad lidskými dušemi, jak lehce se služba Božímu společenství může proměnit v duchovní násilí! Nestoupne to pastýři, který je jen z darované milosti Petr, ale jinak pouhý Šimon, syn Janův, příliš do hlavy? Nebude se ohánět tím, že má nejvyšší funkci v církvi a všechny ovce, které má pást, budou poslouchat jako hodiny?

Vědomí vlastní důležitosti a nadřazenosti je nebezpečí, které Petrovi hrozí. Proto slyší z úst Páně zvláštní slova. O tom, že jako mladík si dělal, co si zamanul a ve stáří to bude docela jinak. „Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede kam nechceš.“ I když nám hned naskočí bezmocnost stáří, kdy je člověk odkázán na druhé, kteří s ním manipulují, tady jde o něco jiného, jak vysvětluje evangelista. „To řekl, aby mu naznačil jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: ‚Následuj mne!‘“

Petr má vědět, že ve své vysoké funkci pastýře Božího lidu nemá oslavovat sám sebe, ale že i mučednickou smrtí, která je před ním, má oslavit Boha. Třikrát řekl svému Pánu: „Jsem tvůj přítel.“ A ten mu teď říká: „Následuj mě!“ Tím se teprve ukáže tvoje láska ke mně, jen tím.

Právě Petr napsal ve svém listu, z něhož jsme četli na začátku, že Kristus nám nechal příklad, abychom šli v jeho stopách. Nemůžeme všichni pást Boží stádo jako Petr, ale všichni – stejně jako Petr – slyšíme výzvu, abychom Krista, svého Pána, následovali na jeho cestě. „Kristus trpěl za vás, a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“

Amen.