Jak jsme využili karanténu?

1. čtení: Jon 1,1-15
Text: J 21,1-14

Milí bratři a sestry, přátelé a hosté,
kostely nám už pomalu otevírají, tady už budou příští týden
bohoslužby, tak můžeme opatrně říct, že tu plošnou karanténu máme
skoro za sebou. Tak jak jste využili tenhle výjimečný čas? Čas, kdy se
pro většinu z nás toho hodně změnilo. Kdy jsme byli vytrženi
z každodenního normálu. Měli jsme příležitost sedět doma, zamýšlet se
nad sebou a změnit svůj život a získat nové návyky.
Začít se učit nový jazyk, naučit se vařit nebo cvičit doma. Víc se starat o
své blízké a sebe. Po internetu šla spousta rad, jak tenhle čas pořádně
využít. Jak být neustále efektivní i v této době. Jak to všechno
zvládnout, a ještě přitom vypadat krásně a odpočatě.
Neměli jste z předchozích vět trochu úzkost? Povedlo se to vůbec
někomu z vás? Nebo to spíš pro vás bylo období odpočinku a lenošení.
Přibrali jste pár kilo. Netflix už pro vás nemá nic nového, na YouTube už
jste viděli kdejakej bizár. (Třeba všechny díly Pastoral Brothers.) Ztratili
jste všechny svoje těžce získané pracovní a učící návyky a spíte ve
vašem pracovním oděvu, který je vaším pyžamem. Jak si myslíte, že
bude vypadat váš návrat do pokaranténní doby?
UČEDNÍCI U JEZERA
Fakt by mě zajímalo, co byste mi na to teď řekli. Podívejte, jestli patříte
do druhé skupiny, tak se asi nic moc neděje. Je v pořádku si
odpočinout, schovat se ve výjimečné době, jen člověk nesmí začít hnít.
Víte, jste na tom dost podobně jako ti učedníci z dnešního příběhu.
Dostali velkou šanci se změnit, ale radši se vrátili do starých kolejí.
Petr, Tomáš, Natanael a čtyři další odešli z Jeruzaléma a vrátili se do
Galileje. Jsou sto padesát kilometrů daleko od místa Ježíšova kříže a
prázdného hrobu. Víte, co mě na tomhle příběhu fakt provokuje? Ježíš
se jim zjevil v Jeruzalémě. Viděli ho, jedli s ním, Tomáš měl možnost si
sáhnout do jeho ran. Ježíš na ně dokonce dechl Ducha svatého a dal
jim úkol.
A co oni udělali? Vykašlali se na to! Prostě se na to normálně… Prostě
odešli do Galileje a vrátili se ke svým starým životům. Jako by se
vlastně nic nestalo. Jako by dar Ducha svatého začal fungovat až
s odkladem. Nebo ta touha v nich jednoduše usnula? Jasný. Díky Ježíši,
že jsi nás nějak povolal. Ale my teď půjdeme po svých a radši na to
všechno zapomeneme.
Spousta lidí Ježíše opustila – někteří ho jen na chvíli zahlédli, celé
zástupy, které ho následovaly až do Jeruzaléma jsou pryč. Řekli
bychom si, že Ježíšova zjevení by mohla učedníky namotivovat k další
změně života. A ono k tomu dojde, to jo. Ale stejně je tu krásně vidět,
že ta změna se děje pomalu a že tu Bůh stále dává lidem svobodu ho
odmítnout. Ono každé obrácení nemusí vypadat jako u Pavla z Tarsu.
Kdy ho oslepilo zářivé světlo, spatřil Ježíše a bylo hotovo. Pavel je
obrácen a jedeme evangelizovat.
Ježíšovi učedníci jsou si v té nové víře stále dost nejistí. Rádi bychom si
je představovali jako zapálené misionáře s jasným pohledem, který vidí
do jiného světa. Misionáře, kteří obrací jediným slovem a uzdravují
mocí Ježíše Krista. Pevné a jisté ve víře až na smrt. // Jasný. K tomuhle
dojde. O tomhle jsou vlastně Skutky apoštolů. Ale teď jsme ještě u
Tiberiadského jezera. Teď jsme ještě v okamžiku, kdy tu svou šanci
ještě vůbec nevyužili a radši vrátili do starých kolejí. Teď tu Ježíšem
hozenou rukavici nechali ležet a jsou v podstatě tam, kde byli na
začátku – chytají ryby na lodi.
ZMĚNA A FANTAZIE
Víte, napadá mě, že ten duchovní vývoj nebo náš vývoj obecně je
málokdy naprosto přímočarý. Něco vy stylu, že se dozvíte o něčem, co
vám může změnit život. Vyslechnete si přednášku od skvělého řečníka
nebo si přečtete úžasnou knihu, která vám zaručeně změní život. Kolik
takových už mám za sebou!
A vy prostě vezmete všechno, co ta slova říkají za své. A je to. Jste
obráceni a jedete novým životním směrem. Čest výjimkám, ale myslím
si, že většina to takhle nemá. Víte, kdyby to tak opravdu bylo, tak by
nám stačilo jedno kázání, ve kterém bychom řekli: Miluj Boha a
bližního svého jako sám sebe. Tak! Hotovo a faráři nemaj, co žrát.
No ale takhle to není. A Bůh to ví. Ježíš to ví. V Bibli najdete jeden
neustále se opakující se motiv – Bůh se na něčem s lidmi domluví, oni
s tím souhlasí a pak se toho nedrží. Bůh jim odpustí a zase jim nabídne
nějakou novou smlouvu. A takhle je to pořád dokola: Adam s Evou,
Abraham, Mojžíš, Izraelci, učedníci, my.
Ježíš tu taky na své učedníky nezanevře a nevykašle se na ně. Neřekne
si, že to zkusí s nějakou novou partou. Tyhle si vybral a bude jim chtít
změnit život. Dal jim přece svého Ducha! A učedníci vlastně ví, co mají
dělat. Jenom se té změně prostě vyhýbají.
Odkládají ji, přepisují ji v diáři, rybaří nebo se koukají na další díl
nekonečného seriálu. Možná se bojí, možná tomu vůbec nevěří. Třeba
si to nedokážou vůbec představit, že by mohli odejít do celého světa
měnit druhým lidem životy.
/Teď taková malá odbočka – myslím, že jestli naše církev na něco
někdy skončí, tak to nebude ani nedostatek peněz ani lidí, ale bude
nedostatek fantazie. Fantazie, jak využít ty prostředky, které právě teď
máme. Trochu se bojím, že tu převládne nálada raději opatrně šetřit a
neriskovat. Než se zkusit třeba pustit s vírou do nějakých zdánlivě
bláznivých projektů. Člověk riskuje, nikdy nevíte, jestli to vyjde.
Myslím, že je potřeba povzbudit fantazii a zkusit udělat něco, co tu
ještě nebylo. Milí internetoví přátelé, pojďte do toho! Nechtěl bych
dopadnout jako učedník, který dělá všechno tak, jak se vždycky dělalo.
A najednou zjistit, že ty sítě už dávno nejsou plné, ani poloplné, ale že
jsou prázdné!/
BŮH NEPŘESTÁVÁ
A teď zpět k Ježíšovi na břehu. Jde za učedníky a najde je, jak v noci
chytají ryby. A vůbec jim to nejde. Nic neuloví, žádná se jim nechytí do
sítí. Vidím v tom takový obraz bezmoci, když se člověk vyhýbá
svěřenému úkolu. Někdo by si mohl vzpomenout třeba na Jonáše. Ten
taky utíkal před svěřeným úkolem, ale Bůh ho stejně dovedl tam, kde
měl být.
Učedníci se snaží, ale snaží se na špatném místě ve špatný čas. Teď by
měli být v Jeruzalémě nebo někde na cestě, svědčit o Ježíši. Hledět do
budoucnosti, a ne se vrátit zase na začátek. Jasný. Všichni víme, že
změna je těžká. Že je jednoduší se vrátit do stereotypu, který se svým
způsobem bezpečný. Ale je otázka, jestli tenhle stereotyp přináší život.
Jestli není třeba čas na nějakou změnu, která by přinesla čerstvý
vzduch!
Bůh se vždy snaží přijít lidem naproti. Ježíš to taky dělá. Přichází za
svítání a zase se tak jakoby mimochodem zeptá: Hej kluci, nemáte něco
k jídlu? No jasně, že by měli mít! Vždyť jsou to rybáři, jsou na lovu.
Měli by mít loď plnou jídla. A nemají nic. Měli se stát rybáři lidí, ale
místo toho zase zkouší lovit ryby.
Musejí si přiznat, že mají jen prázdné sítě. Přiznávají si porážku. A věřte
mi, to je skvělý první krok na cestě za změnou. Nejdřív si člověk musí
přiznat, že to už nefunguje. Že už to není takové, jaké to bývalo. Tohle
je v podstatě ta nejtěžší část. Člověk musí klesnout na dno, aby se mohl
odrazit. Masky jsou strženy a člověk si konečně uvědomí, že není tam,
kde by zrovna měl být. Že nedělá to, pro co byl povolán.
NOVÁ ŠANCE
Ježíš jim dává další šanci – poradí jim, co mají dělat. Uposlechnou a
jejich sítě jsou najednou plné. Jsou dokonce tak plné, že je sotva
dokážou vytáhnout na loď. Něco jim ale přijde divné. Vždyť už podobné
situace zažili. Následovali člověka, kolem kterého se sem tam stalo
něco divného, co nešlo jen tak snadno vysvětlit. A Janovi – učedníku,
kterého Ježíš miloval – to dojde jako prvnímu. Pozná v tom tajemném
muži na břehu Ježíše. Opět se jim po své smrti zjevil.
Jan ho poznává jako první – těžko říct podle čeho. Možná se dívá jinak
než ostatní. Možná má tak silnou víru, tak rozvinutou fantazii, že si
dovede představit v tom muži na břehu Ježíše. Poznává ho, a tak to
rovnou vyřídí ostatním. A Petr udělá něco naprosto nečekaného.
Obleče se. A skočí do vody. Zkuste se pozastavit nad tím obrazem. Petr
je nahý nebo spoře oděný na lodi a v okamžiku, kdy pozná, že je Ježíš
na břehu, tak obleče a skočí do vody.
Já vím, že nám tu může přijít hned na mysl výklad, že mu chtěl vyjádřit
úctu a strašně se za ním těšil, a tak se za ním hned brodil. Ale zkusme
se na to podívat trochu jinak. Loď je skoro sto metrů daleko od břehu.
Jsou na hloubce, aby mohli lovit. Petr se bude sotva brodit, když skočí z
lodi do vody.
Víte znovu mi tu přichází na mysl ten Jonáš, kterého hodili do moře
ostatní námořníci, aby se zbavili prokletého spolupasažéra. Nebo v tom
můžeme vidět Adama, který se obléká do fíkového listí a pak se skrývá
ve křoví před Hospodinem.
Co když ten Petr nebyl tak horlivý, a tak nadšený, že Ježíše vidí. Co když
se prostě Ježíše lekl a chtěl utéct. Co když se styděl, že se chtěl vyhnout
Ježíšovu úkolu a že se raději vrátil ke své staré práci. A ještě k tomu
strhnul i ostatní učedníky. Petr obrazně klesá na dno, aby se mohl
odrazit.
Petr je na břehu. Musel překonat svou hanbu a svůj nedostatek
fantazie. Sebral ale odvahu a stojí na břehu. A čeká až doplují ostatní
učedníci se sítěmi plnými ryb. Na rožni se peče ryba a chléb. Ježíš je
připraven s nimi posnídat.
I učedníci mají něco přinést na tuto společnou ranní grilovačku.
Zajímavý obraz toho, že Bůh prostě všechno nezařídí na sto procent. Že
Bůh chce po člověku spoluúčast. Petr se napne svaly a vytáhne těžkou
síť na břeh. Je v ní spousta ryb, tak jich pár vyberou a dají na rožeň.
A pokud si doteď nebyli jistí, tak teď už to ví určitě – sedí tu u jídla
společně s Ježíšem. Opět ho poznávají. Opět je tu odkaz na Večeři
Páně, kdy sdílíme chléb a víno a skrze ně se setkáváme s Ježíšem.
Třikrát se museli setkat se Vzkříšeným, aby zareagovali tak, jak měli.
Opět se posouvají po spirále správným směrem. Určitě v budoucnosti
znovu zažijí propady a neúspěchy. Určitě budou tolikrát vzpomínat na
tu dobu, jak byli rybáři, ale to už k životu prostě patří.
ZÁVĚR
Milí internetoví přátelé. Změna je možná. I učedníci to zvládli, i když
jim to trvalo docela dlouho. Nevím, jak a k čemu jste tuhle karanténní
dobu využili. Doufám, že vás nějakým způsobem proměnila. A snad i
třeba k lepšímu. A tak vám přeji, ať máte dostatečně silnou fantazii pro
to přijímat nové myšlenky a způsoby!
Amen.