Kázání 2. 2. 2025

Rodinné bohoslužby, verze pro dospělé
Int.: Iz 55, 10 – 11
1. čtení: Mk 4, 1 – 12
2. čtení: Mk 4, 13 – 20
poslání: Jk 1, 21 – 25

Bratří a sestry,
Ježíš vypráví podobenství o rozsévači, který marnotratně rozhazuje vzácné osivo na místa, kde je prakticky nemožné, aby z něj něco rozumného vyrostlo, natož aby to, co vyroste, přineslo úrodu. Kdyby si takhle počínal nějaký skutečný zemědělec, určitě by tím nevzbudil náš respekt – osivo je přece drahé a bylo by trestuhodné s ním takhle plýtvat.
Ale rozsévač (ať už tím myslí Pán Ježíš sám sebe, nebo ty, kteří budou hlásat jeho evangelium později) rozsévá Boží Slovo, kterého neubývá – tak jako té ženě ze Sarepty, která pečovala o Eliáše v době hladu, neubývala mouka ani olej, když dělala prorokovi i sobě chléb. A pokud máme nekonečné množství osiva, proč s ním nepokrýt úplně všechno, i když je jasné, že nějaké ztráty budou…vždyť některá zrnka, která padnou do opravdu dobré půdy, přinesou mnohonásobný užitek, který zřejmě ztráty naprosto přebije.
Máme tady řeč o čtyřech druzích půdy, z nichž tři v podstatě vylučují, že by na nich mohlo něco dozrát. A sám Pán Ježíš vysvětluje, že každá ta půda představuje nějaký typ reakce člověka na Boží Slovo.
Udupaná půda vedla cesty, v níž semeno vůbec nemá šanci se uchytit, je obrazem těch, kteří se nad slyšeným Slovem ani nezamyslí, mají už předem hotový názor, že je to všechno hloupost, a díky tomuto neprůstřelnému názoru v nich Slovo neudělá vůbec nic – sjede po povrchu a nic po něm nezbude, jako nic nezbude po těch zrnkách, která vyzobali ptáci…
Tenká vrstva půdy na skále představuje ty, kteří jsou ochotni se nad Božím Slovem, které k nim přichází, zamyslet, nadchnout se pro ně, dokonce se jím začnou řídit, protože rozpoznají, že se tady jedná o něco skutečně velkého, významného… jenomže pak přijdou potíže, protože pro většinovou společnost, která se Božím Slovem neřídí, začnou být tito lidé jaksi obtížní, neskladní, někdy dokonce nežádoucí. A to je pro tento typ příjemců trochu moc. Nechtějí mít potíže se svým okolím. Nechtějí být jiní a platit za to. To radši zapomenou na to, co je tak nadchlo. Však se dá dobře žít i bez toho. A třeba se časem najde něco jiného, pro okolí přijatelnějšího…..
Pak jsou tady lidé zaměstnaní vším možným, aktivní, angažovaní, pracovití, výkonní, se zájmem o všechno nebo téměř o všechno, kteří jsou také ochotni se nad Slovem zamyslet, otevřít se mu, rozpoznat, že je to skutečně slovo Života, slovo Pravdy. Jenomže jsou daleko od toho dát mu ve svém životě tu prioritu, která mu náleží…musejí přece dělat to a tamto, nebo jim nesmí uniknout žádná zajímavost, která se objeví, prostě – jsou tak strašně zaměstnaní všemi možnými nabídkami, které život přináší (a život v naší civilizaci přináší nepřeberné množství nabídek), že všechno to, čím se zabývají, přeroste a udusí Boží Slovo tak, jako bodláky a jiný pichlavý plevel časem přerostou a udusí každou kulturní rostlinu.
A konečně jsou tady lidé, kteří do sebe nechají Boží Slovo zapadnout, přemýšlejí o něm, nechávají ho v sobě působit, nechají se jím inspirovat, vybídnout, poslat, proměnit…a ono to vždycky přinese užitek. Protože Boží Slovo je dobré semeno. Z dobrého zrnka pšenice zasetého do dobré půdy vyroste klas plný dobrých semen – z některých zrnek i více klasů. Věřím, že každý člověk, který se otevřel Božímu Slovu a nechává ho v sobě působit, přináší užitek. U některých lidí je to zvlášť zřejmé. Je známo, že sv. František z Assisi byl kdysi mocně osloven několika verši z Matoušova evangelia (Mt 10, 7 – 10) a vedlo ho to k tomu, že opustil život v pohodlí a zajištěnosti, zřekl se všech materiálních statků a vydal se bez jakéhokoliv zázemí zvěstovat evangelium chudým. Za pár let měl kolem sebe spoustu upřímných následovníků a tak vznikl řád Menších Bratří, který udělal a stále dělá ve světě mnoho dobrého. Kolik lidí bylo osloveno známým slovem Pána Ježíše „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili“ (Mt 25, 40)! A kolik z toho vzešlo dobrého pro lidi všelijak nemocné, ztrápené, odstrčené, pohrdané, vysunuté na okraj společnosti. A jiní lidé se zase stali dobrou půdou pro slovo „Jděte a získávejte mi učedníky ze všech národů“ (Mt 28, 19 – 20) a přinesli evangelium tam, kde je dosud nikdo neslyšel… Mohli bychom takto ještě dlouho pokračovat. Ale nejsme tady od toho, abychom poměřovali, kdo přinesl kolikanásobný užitek a jak si stojíme sami – to je v Boží kompetenci. Jisto je, že pokud se Božímu Slovu otevřeme a necháme ho v sobě růst a působit, nezůstane to bez užitku – pro nás ani pro naše okolí.
Pán Ježíš ve svém podobenství tím osivem, které je rozséváno, zřejmě opravdu míní Boží Slovo. Ale není to tam výslovně řečeno. A tak se snad nedopustíme žádného násilí, když dodáme, že i docela obyčejné lidské slovo se může stát takovým semenem, které v lidech, kteří se mu otevřou a nechají ho v sobě působit, něco udělá. Slovo povzbuzení mohou mnozí zapomenout a hodit za hlavu, ale jiným může dodat odvahu, důvěru, naději a stát se počátkem mnoha dobrých věcí v jejich životě. A proto je dobré povzbuzovat a chválit, zejména ty, kteří jsou na začátku své životní cesty.
A pak jsou také slova zcela opačná, slova, která srážejí a zraňují (např. Nejsi k ničemu, z tebe nikdy nic pořádného nebude, jsi ošklivá, žádný chlap se na tebe ani nepodívá, atd). Pokud je řekneme lidem, kteří se podobají těm třem půdám, na nichž nic moc nevyroste, tak to na nich nemusí zanechat žádné velké následky. Pokud ale tato negativní slova (vlastně kletby) zasíváme do lidí, kteří jsou pro ně tou úrodnou půdou, tak můžeme způsobit veliké zlo. To je jistě rozumný důvod k tomu, abychom je neříkali.
Na závěr: Každé podobenství vystihuje určité stránky skutečnosti, na jiné stránky téže skutečnosti potřebujeme zase jiné podobenství. Půda je zcela pasivní a nemá moc nějak sama ovlivňovat svou kvalitu. To není náš případ. Pokud toužíme být dobrou půdou pro Boží Slovo a víme o sobě, že máme např sklony se pro leccos rychle nadchnout a zase to rychle opustit, jakmile to na nás začne klást nějaké nároky, můžeme s tím něco dělat. Může nám pomoci někdo z bratří či sester, který už s Pánem něco ušel. A určitě je nám ochoten pomoci sám Pán, kterému je zcela jistě milé, když jsme úrodnou půdou pro jeho Slovo a přinášíme užitek.
Amen.