Vjezd do Jeruzaléma

písně: 118, Svítá 396, 272, 324, 645
introit: Ž 118,24–27
1. čtení: Mk 15,1–15
2. čtení: J 12,12–19
poslání: Fp 2,5–11

Milí bratři a sestry,

blížíme se. Blížíme se k vrcholu. Nevíme sice, co nás čeká, ale bude to stát za to. S Ježíšem jsme ušli dlouhou cestu. Nedávná doba nám přinesla hodně utrpení a vzala nám hodně sil. Ale včera se Ježíš zastavil u Lazara, kterého povolal z náručí smrti zpátky k životu. Jak nadějné! Dnes přichází do Jeruzaléma, aby se účastnil oslav vysvobození z rukou despotického faraona. Kdy jindy by měl projevit svou královskou moc a ukázat současným vládcům, že mu nesahají ani po kotníky? Kdy jindy by se měl ujmout vlády?

Přicházíme k městu. Objevují se vítací výbory. V rukách palmové ratolesti, rozkvetlé větvičky, vlajky a jiná mávátka. Děti sedící na ramenou svých rodičů zvedají nad hlavy pozlacené koruny a žezla. Davy zpívají oslavný královský chorál.

Měli bychom Ježíše jako správného zlatého hocha vzít na ramena. Nebo mu opatřit nějaké důstojné vozidlo. Zlatý kočár, kabriolet, papamobil nebo alespoň nějakého ušlechtilého hřebce. Všichni by pak na něj dobře viděli a on by jim mohl blahosklonně kynout. Ale co to? Ježíš si na kraji cesty všiml oslátka. Sklání se k němu, hladí ho a laskavě se na něj dívá. Odvazuje ho a vyráží na něm vstříc konsternovaným davům.

Jak tomu máme rozumět? Co je to za panovníka, který k triumfální cestě nastupuje na osla? Je to poťouchlý vtipálek? Blázen? Mediální expert, který ví, jak upoutat pozornost? Ne. Je to král, který nestaví na odiv svou důležitost. Král, který nepotřebuje ukazovat svou sílu a moc. Je to král, kterého se nemusíme bát. Král, který ze svých výšin sestupuje na naši úroveň. Za použití běžného dopravního prostředku vstupuje do naší každodennosti.

Okolo stojícím učedníkům to hned nedochází. Není se však čemu divit. Aby do sebe věci začaly lépe zapadat, je třeba je zasadit do kontextu. Do kontextu velikonočních událostí. I proto je dobře, že v sobě biblické texty připadající na květnou neděli spojují vjezd do Jeruzaléma s pašijovým příběhem. Jásající davy s davy lynčujícími. Radostná očekávání se zkušeností bezmezného utrpení. Společné slavení se samotou. Touhu po společenství se snahou o izolaci. Vzrušená volání s tichem.

Napětí mezi těmito extrémy je plodné. Významotvorné. Varuje nás před jednostranností, ukazuje na nedostatečnost jednoduchých výpovědí a zve nás k přijetí věcí v jejich komplexitě. Podívejme se nyní, jak nám může pomoci první čtení ve vnímání toho, jak Ježíš chápe svou královskou úlohu.

Pilát se Ježíše ptá, zda je králem Židů. Ježíš mu nedává přímou odpověď. Je si vědom toho, že o králích mají různí lidé různé představy. Nechce představu Piláta, velekněží nebo davu potvrdit. Svou odpovědí vyjadřuje, že by si charakteristika jeho královské hodnosti zasluhovala nějaké upřesnění, rozpracování, zasazení do kontextu. Ale pak už neříká ani slovo. Mlčí. Jeho královskou roli není možné popsat slovy. Její charakter je možné seznat pouze z toho, jaký je a jak jedná. Z toho, že nedá průchod nutkání svého ega hájit se nebo ukázat nějaké mocné znamení. Že se nechová agresivně nebo arogantně. Že se nesnaží odvést pozornost k selháním druhých. Ale že jako pokorný služebník tiše přijímá utrpení své i všech těch, kteří se o ně touží podělit. Bez ohledu na to, že za způsobené utrpení nemůže. Jen proto, že má lidi rád a že na sebe může vzít jejich bolesti.

Když se z této perspektivy podíváme na příběh Ježíše přijíždějícího do Jeruzaléma, vidíme, že i zde mlčky jedná. Neříká lidem, aby mu vzdávali pocty. Nevyřvává líbivá politická hesla. Ani davům nepřikazuje, aby se zklidnily. Neříká totiž vůbec nic. Situaci nijak slovně nekomentuje. Jen svým jednáním odmítá ztotožnění s představami zástupů. Odmítá být naplněním jejich sebestředných tužeb. Je si vědom toho, že jejich uspokojení není odpovědí na to, co lidé skutečně potřebují. Ví, že mají trvání poryvů větru, které tu teď jsou a za chvíli nebudou.

Proměnlivost těchto představ a tužeb je krásně vidět při srovnání reakce davů v obou dnešních čteních. Zatímco při příjezdu do Jeruzaléma farizeové konstatují, že se celý svět dal za Ježíšem, o pár dní později před Pilátem dav jednohlasně žádá Ježíšovu smrt. Vidíme, že ve slovech hlučícího lidu těžko můžeme hledat smysluplnou odpověď na otázku, kým Ježíš je.

Ježíš nás svým jednáním v obou příbězích zve k tomu, abychom se otázku po jeho královské roli nesnažili hledat v množství nebo v hlasitosti slov. Naopak, vede nás k tomu, abychom se zastavili. Abychom mlčeli. Abychom vnímali každý jeho pohyb, každé jeho gesto. Abychom rozpoznávali falešné představy, které o něm máme – a pouštěli je k vodě. Případně, abychom se od nich nechali omýt, jak si to budeme připomínat na Zelený čtvrtek.

Modleme se: Pane, pomoz nám se ztišit, abychom dokázali pravdivě vnímat Tvou královskou cestu utrpení přinášejícího nezměrnou radost.

Amen.