L 1,67–79

Introit: Iz 11,1–5
Čtení: L 1,1–25
Text: L 1,67–79
Adventní doba je jedno veliké očekávání na spásu, o níž mluvili proroci. Izaiáš, jeden z těch mužů veliké naděje, ujišťoval Boží lid, že z Davidova rodu, tak podobnému zetlelému pařezu, vypučí výhonek plný života a na něm spočine Duch Hospodinův. Tento krásný obraz je vlastně zaslíbením Božího krále, který bude jako Mesiáš vládnout úplně jinak než všichni ostatní izraelští vladaři, kteří tolikrát zklamali Boha i lidi, jak o tom čteme v dějepravných knihách Starého Zákona. Tady to bude zcela jiné, jak slyšíme z prorockého slova: „Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.“

Ale toho Očekávaného bude předcházet ten, který mu připraví cestu. Poslední slova Starého Zákona v proroctví Malachiášově slibují, že to bude sám Eliáš: „On nakloní srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.“ (Mal 3,24). A pro tento výsostný úkol je v pochopení Nového Zákona určen právě Jan, syn kněze Zachariáše. Nikoliv dávný prorok, ale sám anděl zvěstuje ještě před jeho narozením, že on „půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ To všechno, co starý muž slyší, je tak nečekané a nepravděpodobné, ano nemožné, když uvažuje realisticky („jsem stařec a moje žena je pokročilého věku“, že z radostné zvěsti anděla nemá žádnou radost, protože jí nevěří. „Nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům“ – tak končí toto setkání v chrámu. Ani toto svaté místo, ba ani anděl Gabriel, nejsou zárukou, že lidské srdce se otevře Božímu slovu v plné důvěře a zaraduje se z toho, že Pán Bůh je všemohoucí bez podmínek. Ani ten zkušený kněz u oltáře tomu vlastně nevěří. „Podle čeho to poznám?“ Chce nějaký důkaz, znamení, ujištění – dostává jen zavřená ústa a neschopnost se s druhými podělit o to, co prožil.

Němý muž však je naplněn Duchem svatým, jak jsme četli v našem textu. A tím se všechno mění, protože Zachariáš začne Pána Boha chválit. Je to veliký hymnus na Boží věrnost a slitování, je to doslova příval vděčnosti za to, že Hospodin sám vykoupil a zachránil svůj lid. A přece to není jen minulost, ale Zachariáš se dívá v prorockém uchvácení do budoucnosti. A dívá se na svého narozeného syna a potvrzuje to, co zvěstoval anděl. „Půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů.“

Když se narodí dítě, nikdo neví, jak se bude vyvíjet a co z něho jednou bude. Zachariáš to ví naopak zcela jistě a radostně k tomu přitaká. Jeho syn Jan bude připravovatelem cesty toho, jehož nazývá „Vycházející z výsosti.“ Prorok Izaiáš mluví o výhonku z Davidova kořene, Zachariáš o Vycházejícím z výsosti. Řečtina má pro oba tyto pojmy jedno slovo, jež se vztahuje na Mesiáše. Jestliže prorok chce ukázat jeho spojení s rodem krále Davida, Zachariáš jej spojuje s výsostí nebe, s Boží věčností. Jan bude připravovat cestu tomu, který je jako slunce, jež vychází a rozptyluje temnoty, Tomu, který sám o sobě řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit v temnosti, ale bude mít světlo života.“ (J 8,12) Ten „Vycházející z věčnosti“ lidi navštíví, jak zpívá Zachariášova víra. Právě na tuto návštěvu má všechny připravit Jan. Je to návštěva, které rozhoduje o celém lidském životě. „Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

Pán Ježíš Kristus, k němuž ukazuje Zachariáš i jeho syn Jan Křtitel, není jen potomek krále Davida. Je to sám Syn Boží, ten, kdo přichází z věčnosti k nám, kteří žijeme stále v ohrožení, nejistotě a strachu ze sebe i z druhých. Na nic se dnes nedá spolehnout a všechno je jen na chvíli. Děláme všechno, abychom na to zapomněli, ale nejde to. Mnoho mladých lidí, kteří propadli drogám, nevidí žádný smysl života, jen stín smrti. Ale to je ta radost Zachariáše, že ten, který přichází navštívit všechny zoufalé obyvatele stínu smrti, všechny bloudící ve tmě, vyšel z výsosti Boží slávy jako světlo. Má moc lidské tápavé kroky nasměrovat k naději, k lásce a k radosti.

„Navštíví nás Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

Amen.