Mk 8,31–38

Písně: 25, 214, 470, 420, 452
Introit: Iz 55,8–9
Čtení: 1Pt 4,12–5,11
Text: Mk 8,31–38
Mnohokrát čteme v evangeliu, že Ježíš učil zástupy, které k němu přicházely. Pro Ježíšovy posluchače to bylo tak nové a odlišné od všeho, co znali, že nad tím žasli. Překvapený údiv je často reakcí člověka na jeho učení, protože Ježíš učí – a tak nám to zaznamenal na konci Kázání na hoře evangelista Matouš – „jako ten, který má moc.“

Teď slyšíme z Markova evangelia o tom, že Ježíš vůbec poprvé se svými učedníky začal probírat svou cestu utrpení. Nikdy před tím se o tom ani slovem nezmínil. Nyní však „začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“ Nehodí to na ně jako informaci, která jim nic neřekne, ale učí je tomu; je to přetěžká učební látka, ale není možné se jí vyhnout, protože na to stojí celá spása lidstva: na jeho smrti a vzkříšení. Není náhodné, že Pán Ježíš s tímto učením, k němuž jistě patří i vysvětlování, začal právě teď: však jen krátce předtím Petr za všechny učedníky jej vyznal jako Mesiáše. Už jsou tedy tak vyspělí, aby Ježíš mohl ve svém vyučování přejít k tomu nejdůležitějšímu: „A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět.“

Zástupy se divily jeho učení, ale tady s se s údivem nesetkáme. Ba ani s otázkami a s touhou porozumět tomu, co vůbec není jednoduché k pochopení. Copak my tomu rozumíme, že Boží syn musí jít tak strašnou cestou utrpení? Nad tím nám zůstává vždycky rozum stát. Ale Petrovi ne. „Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.“ On si teď přivlastnil roli učitele, který ví, co ano a co ne a poučuje svého Pána jako malého chlapce, že takhle nesmí uvažovat; „to se ti nemůže stát“ zaznamenal Matouš jeho slova. Ježíš učí učedníky, že musí trpět, Petr poučuje svého Mistra, že takhle to prostě být nemůže. Už proto, že Mesiáš podle jeho představy musí vypadat jinak: má to být vládce, přemožitel a král, ne bezmocný a neimponující trpitel.

„Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ To je vlastní důvod Petrova neporozumění Ježíšovým slovům. „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje“ – tak to připomíná Pán Bůh nám všem, kteří se Petrovi tolik podobáme ve své směšné důležitosti. Ale ten Petrův postoj byl zároveň velmi nebezpečný a pokušitelský. Žádnému člověku Pán Ježíš neřekl něco tak hrozného jako Petrovi: nazval jej Satanem. Dokumentární film o Stalinovi končí výmluvným hodnocením starého pamětníka: „Byl vtělením ďábla.“ Petr neměl na svědomí milióny lidských životů jako krutý diktátor; a přece Ježíš v něm vidí Božího nepřítele, který jej chce svést z jeho cesty. Před chvílí největší vyznavač, teď největší pokušitel, vpravdě Satan. Ale Pán ho neposílá do pekla: říká mu: „Jdi z cesty!“ V původním textu to zní tak, že má jít za námi, že se má zařadit, že má Ježíše následovat. Jen v této podřízenosti přestává být nepřítelem a stává se zase učedníkem.

A právě v této situaci zní učedníkům i zástupům slovo o následování. Slyšíme tu o kříži a o zapření sama sebe, jinými slovy o ohrožení a mučednictví, o ztrátě života pro evangelium. Na ta úvodní slova Páně: „Kdo chce jít za mnou“ člověka napadne rychle odpověď. Nikdo, ani já, protože je to nesnesitelně těžký úděl. Vydat se cele a beze zbytku Bohu na milost a nemilost a přidávat si kvůli té cestě za Ježíšem ještě další těžkosti? Proti tomu se brání celé naše smýšlení, které není z Boha, ale z člověka, tak jako u Petra. Ale tím je velmi pošetilé: pokládá za zisk to, co je před Bohem ztrátou a naopak hrozí se toho, v čem je vítězství. Proto ten, který učí vidět skutečně pravdivě i nám říká: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde, kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“

Petr nic z učení svého Pána nechápal. Asi nerozuměl ani těmto slovům. Ale později napsal svým bratřím v pronásledování: „Kdo trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.“ A také nám, kteří víme o své křehkosti, o neschopnosti zapřít sebe sama natož trpět pro Krista, nám, kteří si říkáme, zda obstojíme, až přijde skutečná zkouška, nám, kteří přece jen chceme Krista následovat, apoštol píše: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“

Amen.