Mt 12,33

Písně: 8, 681, 621, 1, 440, 219

Introit: Ž 8,2–7
Čtení: 1Kr 18,7–19
Text: Mt 12,33
Poslání: 1Te 5,21–22

Milí bratři a sestry,

tento žalm citoval Pán Ježíš, když vyčistil chrám od prodavačů obětních zvířat a směnárníků peněz. Stojí zato připomenout, že vzápětí za ním přišli všelijak postižení a on je uzdravil. Pán Ježíš tedy odstranil z chrámu to, co tam nepatřilo a naopak učinil z chrámu místo, kde se pomáhá lidem. Vyčištění chrámu a zahájení jeho nejlepšího možného fungování – tak právě toto jednání je uvozeno odkazem na osmý žalm, protože okolo Pána Ježíše se najednou objevily zástupy dětí, které ho oslavovaly.

Chrámovým nádvořím zní slovo „Hosanna“, které znamená „smiluj se“ a možná právě proto to tak nafrklo přítomné velekněží a zákoníky. Takováto prosba – smiluj se nad námi – tou se má směřovat na Pána Boha a ne na člověka. Tak ti důstojní pánové běží za Ježíšem a ptají se ho, jestli slyší, co ty děti říkají. Skrývá se za tím velmi srozumitelně výzva, aby takovouto oslavu odmítl. Aby vysvětlil, že takto se lidé obrací k Bohu a ne k jinému člověku.

Jenže Pán Ježíš odpověděl, že je všechno v pořádku, když se k němu, k Ježíšovi takto obracejí. A na vysvětlení ocitoval právě ten začátek osmého žalmu. Jenže o čem že těch pár veršů ze začátku osmého žalmu je?! To je přeci oslava Hospodina, jehož jméno je vznešenější, než cokoliv jiného! To je oslava Boha, který svojí velebností převyšuje zemi i nebesa! A Pán Ježíš přitom mluví o sobě! Jako by zopakoval a červeně podtrhl, že v něm skutečně přichází Boží moc. Okolo Ježíše se dějí věci, které se vymykají lidským možnostem, schopnostem i chápání. Nu zrovna v tom chrámovém nádvoří – zlo je odstraněno. Nemocní jsou uzdraveni. A tou nejmocnější zbraní, která zastaví útok zla a nepřátelských mocností, to jsou ústa nemluvňat.

Ono to vlastně není tak složité pochopit, co že se tu děje. V tomto okamžiku prostě jedná Bůh sám a snaží se jednat tak, abychom to i my pochopili. Aby i nám došlo, že se jedná o zázrak, který běží podle Božího scénáře a je zcela v Boží režii. My můžeme být jen pokorní diváci, kteří s úžasem sledují Boží vítězství. Zvítězit nad zlem, to pořádně nedokážeme. Na to musí přijít Bůh, aby vyčistil chrám a přinesl do něj radost, pokoj… Na začátku musí zvítězit Bůh. Tím ten žalm začíná. Potom ale pokračuje tím, že Bůh nám lidem dává na tom svém vítězství podíl. Že nám svěřuje vládu nad světem – poté, co sám vykonal to nejdůležitější.

Za pár okamžiků Bůh vykoná vlastně něco velmi podobného. Skrze tekoucí vodu křtu nám dá poznat, že přijímá Pavlínku jako své dítě. Že ji očišťuje od všeho zla, od každého hříchu. Že z ní dělá chrám Ducha svatého. A potom Pavlínku, tento chrám Ducha svatého, toto svoje dítě, tu pak svěří nám. Úplně stejně, jako nám lidem svěřuje tento svět, tak rodičům a sboru svěří Pavlínku. Svoji Pavlínku. Na nás je, abychom o ni jako o Boží dítě pečovali. To především znamená, abychom jí umožnili růst ve víře, v jaké rosteme my. Ve víře, kterou nyní společně vyznáme slovy apoštolského vyznání…

Amen.