Mt 17,1-13 – proměnění na hoře – rodinné

Mt 17,1-13 – proměnění na hoře – rodinné

Kdo je slavný? Znáte nějakého slavného člověka? Z internetu, ze zpráv?

Je Ježíš taky slavný?

Třeba jsme zpívali: Je stále přítomná tvoje sláva.

Já myslím že ano. Přece na ty slavné lidi přijde spousta fanoušků. Na koncert, na zápas, na jeho podcast… A když se rozhlédnete kolem, tak je tu taky docela dost fanoušků Ježíše, ne?

Zeptám se teď trochu jinak: Proč je někdo slavný?

Třeba proto, že umí zpívat. Skočí nejvíc na lyžích. Umí zaujmout tím co říká, nebo je třeba vtipný.

Za Ježíšem už tehdy chodilo hodně lidí. Proč myslíte?

Říkal důležité věci o Bohu. A taky uzdravoval. Někteří v něm viděli rebela, který vyžene z jejich země okupanty. Jak Ho viděli učedníci? Co o něm řekli oni (a asi bychom to řekli i my)?

Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Mesiáš, Boží syn. Tedy někdo mnohem slavnější a důležitější než ti nejslavnější lidi na světě.

Jak to věděli? Nevěděli. Uvěřili tomu. Vyznali to. Jako tomu věříme my. Ale u toho nezůstalo. Někteří z učedníků se o tom měli přesvědčit.

Tři z nich. Petra, Jana a Jakuba vzal s sebou na vysokou horu. Byli tam sami. A najednou byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

JAK TO ASI MOHLO VYPADAT? Někteří malíři Ježíše malují třeba se svatozáří. Nebo uprostřed paprsků. Na zlatém trůnu.

A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nejslavnější postavy Izraele.

Učedníci z toho byli úplně na větvi. Najednou jim došlo, že Ježíš je fakt Boží syn. Prožili, zažili, že Ježíš je ten nejdůležitější na světě. A chtěli, aby to tak prožívali pořád. Petr dokonce navrhoval: Zůstaneme tu spolu. Budeme stanovat. Chceme pořád prožívat tvou slávu. Je to jako by pořád prožívali třeba takový ten okamžik o Vánocích, kdy se jde ke stromečku. Nebo když se někdo do někoho zamiluje. Nebo když se něco doopravdy povede (zvlášť když to vypadalo, že se to nepovede). Zažili jste někdy takový okamžik úplné radosti?

Ale to nikdy netrvá napořád. I tady nakonec to světlo pohaslo. Mojžíš i Eliáš zmizeli. A Ježíš učedníkům řekl: Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.

Proč tady najednou mluví o smrti? Protože ta boží sláva je jiná.

Víte co já vám řeknu pár spojení a vy mi řeknete, jestli znějí normálně nebo nezvykle:

slavný vojevůdce

slavný zpěvák

slavný mučedník

slavná zdravotní sestra

slavný herec

slavná maminka

slavný pečovatel o postižené

Mnozí si představují i božího syna zářícího. Všemocného. Který všechno zařídí. Ale pamatujete si, co Ježíš řekl Petrovi, když vyznal že je Boží syn? že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. 

Petrovi se to nelíbilo. Ale musel se naučit, že Boží sláva je v tom, že se Ježíš obětoval pro nás. Není slavný tak, že by bydlel někde v nádherném paláci, který by si postavil za peníze od svých fanoušků. On je slavný tím, že je nám blízko.

Při tom proměnění zazněly k učedníků dvě věty: Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil.

A pak ještě:Toho poslouchejte.

Co to znamená? No přece hledejte slávu ve stejných věcech jako Kristus. Který pomáhal chudým. Který měl rád i ty, které ostatní rádi neměli. Který odpouštěl. Dokonce i svým nepřátelům. Který se s ostatními uměl rozdělit.

To je to slavné podle Pána Boha. To je to důležité. I pro nás. amen