Mt 25, 14-30 – o hřivnách, aneb nemějte strach, křestní

Hřivna.

Dost divné slovo. Dneska už se moc nepoužívá. Pokud nejste z Ukrajiny. Tam hřivnami platí, tak jako my korunami. I tehdy to bylo platidlo. Hřivna bylo cca 58 kg stříbra. Zkusil jsem si to propočítat podle dnešní ceny stříbra a vyšlo mi bezmála 2 miliony korun za jednu hřivnu. Slušná sumička.

Chtěli byste to jen tak dostat? Hřivnu. Nebo rovnou dvě. Nebo dokonce pět. Nad tím by asi málokdo z nás mávnul rukou, že? Většinou si dobře rozmýšlíme, za co a kde utratíme. Málokdo má na rozhazování. Naopak, leckdy to může být dost napjaté. Peněz není nikdy nazbyt.

Taky se pořád někam ztrácí. Někdy člověk kouká vyjeveně na ceny v obchodě. Jindy na to, co mu zbylo nebo spíš nezbylo, když zaplatil všechny účty. A i kdybychom chtěli své peníze ochránit, no tak stejně ztrácí hodnotu, ne? Inflace vám je požere, každý rok kousek.

A stejně jako v tom podobenství máme trpkou zkušenost, že bohatství v tomto světě je velmi nerovnoměrně rozložené. Tedy vyjma těch bohatých, pro ty to zas tak trpké není.

No, a jako vrchol ekonomických úvah tomu Ježíš nasadí korunu. Řekne: Kdo má, tomu bude dáno a přidáno a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. To taky známe. Peníze dělají peníze. A kdo žije z ruky do huby, ten má pořád míň a míň.

Takhle to chodí ve světě peněz. Ale proč nám to Ježíš vlastně vypráví? Proč to tady říkám já, zvlášť, když dnes slavíme křest. No možná proto, že v tom světě peněz je nám to jasné. Někdy až nepříjemně jasné. Že by to takhle drsně chodilo i v Božím království?

Abychom se dostali dál, podívejme se, jak se hřivna řekne v tom původním řeckém textu – totiž talent. Tohle slovo je nám srozumitelnější. Talent, obdarování, jakýsi potenciál, který máme. Jenže tady si možná povzdychneme stejně jako nad stavem našeho účtu před výplatou nebo důchodem.

Kdo z nás si někdy nepovzdechl: mít tak jeho talent. Kdybych byl tak šikovný jako můj soused. Jo, kdybych měl tak bohaté rodiče, kdybych vypadala jako miss, kdybych měl známé jako někdo. Jen mít kliku jako tenhle, jenom se líp narodit. Já na jejich místě… škoda mluvit. Někdy o úspěchu rozhoduje píle, soustředění a snaha. Někdy nápad za „miliony“. Někdy ale taky to, že je člověk ve správnou dobu na správném místě. Že se uměl narodit. A někdy prostě jenom, že měl tu kliku.

Mluvíme o tom, že všichni mají mít rovné podmínky. V něčem jistě ano. Třeba v tom, že za stejnou práci musí brát stejně muži i ženy. V tom, že spravedlnost a zákony musí platit pro všechny. Třeba v tom, že všichni musí mít stejný přístup ke vzdělání. Ale tady už to začíná kulhat. Každý se může přihlásit na gymnázium nebo na vysokou školu, ale ne každý jí může vystudovat. Stejně tak každý nemůže být baletka nebo fotbalista. Ne každý může být šéfem a jiný zase nevydrží těžkou manuální práci.

Je to nespravedlivé? Každý se rodí s jinými schopnostmi, povahou, vzhledem, dispozicemi. Ale nejen to. Každý má v životě různé možnosti se rozvíjet. Potkáváme se s mnoha situacemi, které jsme si nevybrali, ale které nás směrují a ovlivňují. Jeden to má v životě jednoduché, jiný se setká s nepochopením a čelí různým překážkám.

Každopádně ty rozdíly mezi sebou často řešíme. Proč to tak je? Vytváří to mezi námi různé hranice, hradby, příkopy. Srovnáváme a hodnotíme.

Ježíšův příběh to naopak neřeší. Pán nadělil každému jinak. Jenže narozdíl od toho, co nás možná trápí, ty rozdíly kupodivu v příběhu nehrají žádnou roli. Zdá se, že se od těch služebníků pán nečeká totéž. Proč? Nevíme. Můžeme si představovat, že moudře respektuje jejich individuální možnosti. Ale hlavní je, že na tom fakt nezáleží. Ne z perspektivy příběhu Božího království. Jsme různí, různě obdarovaní, bohatí nebo chudí, krásní nebo oškliví, staří, mladí, vzdělaní, nevzdělaní. To není problém – tvrdí Ježíš.

Takže služebníci byli poděleni a odešli. Dal jim nějaký úkol? No nedal. Neřekl – běžte a udělejte to a to. Podnikejte. Nakupte nemovitosti. Zakopejte to. Ale ono je to přece jasné. Tedy s penězi. Ty totiž, když budou ležet, ztrácí hodnotu. A taky víme, že když je nějak investujeme, tak mohou přinést zisk. Nebo taky ne. Je to riziko. Dva ze služebníků to vyhodnotili tak, že stojí za to s těmi penězi podnikat. Jeden z nich se ale zasekl na tom riziku. Co když se něco pokazí? Co když zkrachuje?

A to je klíčová věc.

Už jsem řekl, že rozdíly v tom, kolik komu bylo dáno, nejsou podstatné. Při této účetní uzávěrce je to krásně vidět. Za prvé v tom, že pán není žádný troškař. I nad těmi mnohamilionovými sumami řekne: nad málem si byl věrný, ustanovím tě nad něčím mnohem větším. Ale hlavně ať už přinesl pět nebo dvě – oba jsou odměněni stejně – vejdi a raduj se. Tato radost se neodvíjí od velikosti jejich výkonu.

S tím třetím je to ale jinak. Už dopředu přichází s vlastním vysvětlením, které působí dojmem, že tak nějak tuší, že něco není v pořádku, že nezvolil dobrou strategii. Jeho slova zní podivně. Jako by vedl dialog s vlastní smrtí. Jen si ho zkuste představit jako Hamleta v lebkou v ruce: Jsi přísná a neúprosná, sklízíš, cos nezasela, bereš cos nedala; nic nedáváš a všechno bereš. A hned nato prozradí i svou motivaci – strach: bál jsem se.

A v tom to vězí. Jde totiž o to, z které strany na svůj život koukáme. Jestli jsme plni obav a starostí o to co bude, o to, co bylo a je ztraceno nebo by ztraceno být mohlo. Jestli jsme motivováni především strachem. O sebe, o budoucnost, o to, jak obstojíme. Jestli nám něco nebude chybět, jestli o něco nepřijdeme, jestli něco nepokazíme.

V tom případě nám ten příběh říká: Postavte se tomu strachu. Buďte velkorysí. Jednejte s odvahou. Nebojte se o to, co bylo, nežijte ve strachu ani v minulosti. Koukejte se na to, co vám bylo svěřeno – jako na příležitost. Všichni jsme byli obdarováni. Časem který byl každému z nás propůjčen, svými schopnostmi a vlastnostmi. Ten rozdíl není v tom, kolik toho máme a umíme. Tak jako na tom nezáleželo v tom příběhu. Rozdíl je v tom, jestli to nějak použijeme. Ve prospěch druhých i tohoto světa.

Koneckonců – bible nás učí, že jsou zvláštní investice – ne do investičních fondů ani do akcií, ani do kryptoměny, ale třeba do potřebných lidí. Do bezdomovců, do uprchlíků, do lidí všelijak zkroušených, do vdov a sirotků. Investice, které se finančně vůbec nevyplatí, ale jejich dividendy přichází v Božím království.

Přitom pořád zní námitka: A není to riziko?

Odpověď zní – samozřejmě že je. Stejné jako u finanční investice, která se nemusí zdařit. Ano je to tak – vydat peníze je riziko. Nemusí se vrátit. Navázat vztah s druhým člověkem je riziko – nemusí být opětován, můžu někomu naletět. Pomáhat druhým je riziko – že to zneužijou. Mluvit s druhými o Kristu je riziko – že se mi vysmějou, že to popletu, že řeknu něco špatně, že nebudu věci umět vysvětlit.

Ovšem je to tak. Je to riziko. Život sám je riziko. Ale. Kdo ho na sebe nevezme, ten prohrál už dopředu. Tohle nás učí Ježíš.

Na konci toho podobenství o hřivnách se říká: kdo má – tomu bude dáno a přidáno, kdo nemá, ten přijde i o to co má.

Jak už jsem říkal – mohlo by to zní jako hodně drsná poučka z finančního světa. Kdo má peníze, ten vydělá, protože peníze dělají peníze, bohatí bohatnou a chudí chudnou.

Ale co to vlastně má? Co mají ti dva a ten jeden ne? Mohli bychom říct: odvahu. Kdo má odvahu, jde do rizika, ten zhodnotí, co mu bylo svěřeno.

Ale kde se bere odvaha? Z víry, že to má cenu. Proto se mi ještě víc líbí chápat to tak, že kdo má víru, kdo je schopen vidět svět s Bohem a Božíma očima, ten je odměněn tím, že může život i svět vnímat v celém jeho bohatství. Nikoliv jako místo nedostatku a nouze, ale jako místo, ve kterém jsme bohatě, až přes míru zahrnováni Boží milostí. Jako místo, kde Bůh rozdává život plnými hrstmi a my ho můžeme dávat dál a on neubývá.

Milí bratři, milé sestry, milý Radku. Přeju nám všem, abychom skrze víru viděli svět i svůj život takto. Ne jako místo strachu, které nám nerozumí, ve kterém ty Boží věci jsou jako chudý příbuzný, víra je na ústupu a láska je nedostatkovým zbožím. Ježíš nám vzkazuje: vnímejte svou přítomnost v tomto světě jako obrovskou příležitost do které nás Bůh poslal. A rozdal nám k tomu své nesmírné bohatství – lásku, milost, radost, svobodu. To nejsou žádné popelky. Ony mají moc množit se, šířit, měnit lidská srdce. Tomu věřte.

amen