Mt 28,16–20

Písně: 546, 182, 530, 572, 244, 397, 408, 510
Introit: Ř 8,35–39
Čtení: Joz 1,1–9
Text: Mt 28,16–20
Tento oddíl z Matoušova evangelia známe možná zpaměti: je čten při každém křtu jako jeho ustanovení. A přece zní k nám nejen jako připomenutí našeho vlastního křtu, který nám potvrzuje, že patříme Tomu, jemuž je dána všechna moc na nebi i na zemi. Slovo Páně je slovo na cestu – nejprve jeho jedenácti učedníkům, kteří mají jít ke všem národům, ale stejně tak i nám, kteří vstupujeme dnes jako jeho Církev do třetího tisíciletí. Spojuje nás s nimi úkol získávat Ježíši učedníky, ale také to, že naše víra stále zápasí s pochybností. Oni ho viděli a pochybovali (náš text sice zmiňuje, že to byli jen „někteří“, ale stejně dobře lze z řeckého originálu slyšet o pochybování všech), my jej nevidíme a o to je to pro nás těžší. Ale jim i nám zní jeho slovo, jímž Matoušovo evangelium končí. Kdybychom všechno zapomněli, toto ujištění Páně bychom si měli stále opakovat – i v té pochybnosti, nejistotě, strachu z budoucnosti: „A hle, já jsme s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ Ani jeden den ze všech, které nám zbývají, nebudeme sami. Dokonce ani ten poslední.
Když Jozue měl přejít Jordán a vést Boží lid do země zaslíbené, bylo mu asi taky úzko. Cesta do neznáma, plná nebezpečí a ohrožení – ta zůstává, ale Pán Bůh mu říká: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.“ A tím se všechno mění. Jozuova cesta přes Jordán, cesta učedníků v Matoušově evangeliu, cesta církve do neznámé budoucnosti je prosvětlena přítomností Toho, který nezklame, nezapomene na nás a neopustí nás. Vždyť ten, v němž zjevil Bůh svou podstatu, nás ujišťuje: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“
A to je to druhé slovo, které dostáváme na cestu, jež je před námi. V Lutherově písni jsme zpívali: „Rok pominul, jiný nastal, boj, který byl však nepřestal.“ Každý křesťan ví, jak je těžké bojovat sám se sebou, se svou nesmiřlivostí, povýšeností nad druhé, se svou nevěrou. Za tím vším, co nás směruje od Krista Pána, stojí v pozadí ten Zlý, Boží nepřítel, Kníže tohoto světa. Má velkou a viditelnou moc – stačí jen vzpomenout na všechny hrůzy dvacátého století. Ale stejně tak na moc peněz, či moc reklamy, která vábí člověka k věcem, jež mají učinit jeho život šťastný: „Moc lži a násilí je veliká, ale je částečná.“ Vzkříšený Pán, který zvítězil na kříži pokornou poslušností nebeského Otce nad zlem v jeho podstatě, ten má veškerou moc. Nic na tom nemění skutečnost, že ji svět nezná a neuznává. Ten, jemuž je dána, ji nestaví na odiv povrchnímu pohledu. Ale dokáže i v této době, aby ani život ani smrt, prostě naprosto nic, nás nemohlo odloučit od Boží lásky, kterou jsme v něm poznali.
Náš Pán se svou mocí, před níž se skláníme s vděčností, je s námi po všechny dny. I dnes, kdy nám dává svůj chléb a víno.
Amen.