Mt 6, 25-34 – nedělejte si starosti – rodinné bohoslužby

Kde máte srdce? Dokážete ho ukázat? A je tam pořád? A co když se o někom řekne – spadlo mu srdce do kalhot. Je to možné? A co když má někdo srdce na dlani? Přežil by takový člověk? Anebo se taky říká, že má srdce na pravém místě. My ale přece víme, že je nalevo. Co to znamená?

Takže srdce může být na různých místech. Na dlani. Ale taky v kalhotách. Může být na pravém místě nebo taky na nějakém nepravém. Ježíš říká, že naše srdce bude tam, kde máme nějaký poklad. Máte nějaký poklad?

Poklad je něco cenného. Někdo cenný. Něco, co moc chceme. Po čem toužíme. Bez čeho bychom se neobešli. Něco, co fakt stojí za to. A tak je jasné, že když máme nějaký poklad, tak nás k němu srdce táhne.

Takže srdce můžeme mít leckde. Může nás k něčemu nebo někomu táhnout. A taky nám na něm může něco ležet. Je to tak? Přece se říká leží mi to na srdci, ne? Co to znamená? No, že je to pro mě důležité. Záleží mi na tom.

Jenže když něco na něčem leží, může to být těžké. Může to tížit naše srdce. Může to být něco tak velkého jako velký a těžký kámen. Co může takové srdce tížit? Starosti, nejistota, strach. Zkuste říct, co by to mohlo být právě pro vás? S čím si děláte starosti? Co ve vás vyvolává nejistotu? Z čeho máte strach?

Takže. Chtěli bychom třeba mít srdce na dlani. Nebo statečné srdce. Jenže je tu nějaká tíha, nějaký balvan, který nám leží na srdci.

Ježíš zmiňuje, co lidi tak běžně tíží: starosti o jídlo – tedy, jestli budu mít to, co potřebuju k životu. Co když mi bude něco chybět?  Co když budu mít málo?

A když na nás leží takový balvan, tak se člověk chce takové nejistoty zbavit. Chce to zařídit tak, aby měl vždycky dost. Aby měl víc, aby si mohl udělat nějaké zásoby. To se ví, že ne vždycky jídla, ale peněz na jídlo, na živobytí. Ale to no to funguje zvláštně, říká Ježíš. Čím víc se strachujeme že budeme mít málo, čím víc se staráme, aby nám nic nechybělo, tím víc máme těch starostí, které nám jako balvan leží na tom našem srdci.. A tak často místo toho, abychom se toho balvanu zbavili, tak on se zvětšuje a zvětšuje a tíží čím dá víc.

Podobně Ježíš mluví o starostech o oděv. O to, co si vezmeme na sebe. Proč nosíme šaty? No, aby nám nebyla zima. Zkuste teď v únoru vyjít na ulici třeba v plavkách. Ale šaty jsou taky to, co ukazujeme druhým. A to se někdy ptáme ne? Jak budu vypadat před druhými. Záleží nám na tom, abychom nás druzí pochválili, ocenili. Až jsme z toho někdy nejistí – budou mě ostatní brát? Nebudu trapnej? Nebudu za lúzra, za divnou? Nebude se mi někdo smát? A čím víc na tom člověku záleží, tím víc o tom přemýšlí a tím je ten balvan větší a větší.

Jenže co s tím? To se to Ježíšovi říká: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.

Ale, co když ty starosti opravdu máme? Třeba dospělí, aby zaplatili nájem a jídlo a benzín do auta, kterým jezdí do práce. Nebo abych udělal zkoušku ve škole a nepropadl. A opravdová nejistota ve třídě, abych nebyla za outsidera. A strach ze spousty věcí, které se opravdu mohou stát? Strach z neúspěchu. Z nemoci.

Co s tím?

Ten první krok znamená něco si uvědomit. Ježíš říká: Což není život víc, než pokrm a tělo víc než oděv?

Jste to vy. Vy máte velkou cenu. A ta se nedá stanovit podle toho, co máte. Nebo podle toho, jak vás vidí druzí. Víte proč? Protože každý z nás leží Bohu na srdci. Ne jako balvan. Ale jako ten, jako ta, společně jako ti, na kterých Bohu záleží.

Podívejte se třeba na obyčejné ptáky, říká Ježíš. Nemají nic z toho, co máme my. Neumí si zasít obilí. Nemůžou si v obchodě koupit zrní. Nikdo jim nepostaví hnízdo. A přece to Pán Bůh zařídil tak, aby si sehnali, co potřebují. Aby žili. A co myslíte: záleží Pánu Bohu víc na vás nebo na nějakém vrabčákovi?

A pak taky mluvil o liliích. Moc hezká kytka. Krásnější, že to my lidé ani neumíme napodobit. Ani král oblečený v drahých šatech není tak krásný. Tak ji Pán Bůh stvořil. A jak dlouho myslíte, že taková kytka kvete? Asi týden. Myslíte si, že pro Pána Boha jste míň než nějaká kytka, která tu dnes je a za chvíli nebude?

Nedělejte si starosti. Neznamená to, že se máme na všechno vykašlat. Ti ptáci se něco nalítají, než nakrmí mladé. Znamená to, nepodlehnout strachu, starostem, nejistotě. Právě ve chvíli, kdy nám leží na srdci některý z těch kamenů, tak proti tomu můžeme postavit důvěru, že Pánu Bohu na nás záleží nenechá nás v nouzi. Ten, kdo si dělá starosti, si život neprodlouží. Spíš zkrátí. My je ale můžeme předat v modlitbě Pánu Bohu.

—-

Na začátku jsme říkali, že srdce může být na různých místech. A že je tam, kde je náš poklad. Tam, kde je to na čem nám záleží.

Když nám bude záležet na Božím království, pak to naše srdce bude tam. Potáhne nás tam. Tam, kde vládne důvěra k Bohu, která odvalí všechny ty balvany a nám spadne kámen ze srdce. Tam kde můžeme spolu s druhými lidmi být ne jako ti, co se navzájem posuzují a odsuzují, ale jako ti, co k sobě patří, pomáhají si, mají se rádi, odpouští si. Jako bratři a sestry.

Tohle hledejte, říká Ježíš. Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

amen