Mt 6,5–8

Introit: Ž 139,1–4
Čtení: Ex 32,1–14
Text: Mt 6,5–8
Když jsme četli ze Starého Zákona o hříchu Božího lidu, který si udělal modlu, slyšeli jsme také Hospodinovu řeč k Mojžíšovi a Mojžíšovo volání k Hospodinu o smilování. Tento rozhovor je podstatou každé modlitby; mluvíme s tím, který se nám dává poznat ve svém slovu. Můžeme mu vypovědět své úzkosti a obavy, smíme jej prosit o smilování jako ten Mojžíš a spoléhat na jeho věrnost. A není to zbytečné, protože Bůh bere vážně to, co mu říkáme. Mojžíšova modlitba zachrání Izrael před záhubou, kterou si zasloužil: „Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.“ (Ex 32,14) To je jistota celé Bible, že když se k Bohu s vírou obracíme, nemluvíme do prázdna. A Pán Ježíš nás ujišťuje, že ten partner našeho rozhovoru nás zná dokonale, ještě než ho o svých problémech začneme informovat: „váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“

Těmito slovy končí oddíl z Kázání na hoře, který jsme dnes otevřeli, kde Ježíš mluví o modlitbě. Možná, že bychom rádi slyšeli, kolikrát se máme za den modlit. Židovství to mělo přesně určeno: ráno, v poledne a večer. Stejně tak je přesně stanoven čas modlitby i v islámu. Je to povinnost, která se musí bezpodmínečně plnit. Ježíš však svým učedníkům nikde nestanovil počet modliteb. Neslyšíme od něj, že modlit se člověk musí za každou cenu, aby Boha uspokojil. Ale naopak tady nás varuje před znevážením modlitby, která je právě tím důvěřivým rozhovorem Božího dítěte s jeho nebeským Otcem. Když se z toho stane formální záležitost, když modlitbou se člověk chce prosadit – v Ježíšově době ti zbožní se okázale modlili tak, aby byli vidět, protože modlitba byla pokládána za zásluhu – pak to není rozhovor s Bohem. „Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám už mají svou odměnu.“ Ta je ve vlastní sebelibosti a uznání druhých.

Ale odměna či odplata, kterou dává Pán Bůh, ta patří jen tomu, kdo s ním hovoří jen kvůli němu samému. Však Ježíš, ten největší učitel modlitby, odcházel mnohokrát do samoty, aby byl jen s Otcem. Proto říká každému z nás: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ Jistě že Nový Zákon zná i společné přímluvné modlitby církve, ale tato Ježíšova slova varují před každým duchovním dryáčnictvím a zvnějšněním toho, co se odehrává za zavřenými dveřmi mezi Bohem a člověkem.

Ježíš nestanoví, jak dlouho tam má modlitebník zůstat, jak dlouhé mají být jeho modlitby. Hned v následujícím oddílu Kázání na hoře, který navazuje na náš text, je uvedena modlitba Páně, kterou se mají modlit jeho učedníci. Ve srovnání s modlitbami, které se musí modlit každý židovský muž, je velmi krátká. Ostatně i moudrý Kazatel radí: „Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.“(Kz 5,1.2)

Pro Ježíše není rozhodující množství slov. Naproti tomu pohané mají představu, že tu platí úměra čím víc, tím líp, protože jen tak je božstvo vyslyší. Ale takovými pohanskými praktikami uondávat Boha, který je naším Otcem, nemusíme. Není vůbec třeba stále znovu opakovat jeden Otčenáš za druhým jako úkon pokání. To je spíše mluvení na prázdno, než modlitba. Kdosi výstižně napsal: „Nemysli, že je to velký počet modliteb, které dojímají vašeho Boha. Je to spíše způsob, jak s ním mluvíte.“ Můžeme s ním mluvit s důvěrou, že nám rozumí, že není třeba dlouhé vysvětlování – i žalmista věděl, že ještě nemá slovo na jazyku a Hospodin ví všechno. Nemusíme nic přikrašlovat a na rozdíl od Mojžíše smíme vědět, že je naším Otcem, který přesně ví, co potřebujeme. Smíme s ním vést rozhovor, který není ohraničen žádnou dobou, ale trvá stále; vždyť celý náš život je s ním spojen skrze Krista, který i nám říká: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“

Amen.