Pozvat učedníky

Introit: Ž 98,1–3
Čtení: J 1,35–49
Text: J 1,46
Poslání: Za 8,23
Písně: 98, 681, 672, 480, 579

Milé děti,
nás dnes čeká příběh o povolání prvních učedníků. Je to taková zvláštní historka. Když bychom měli tak prostě z hlavy odvyprávět příběh, jak byli povoláni za apoštoly bráchové Petr a Ondřej a jejich příbuzní sourozenci Jan a Jakub, asi by to vypadalo nějak jinak…

To bychom byli v Galileji, na břehu galilejského jezera. Petr, Ondřej, Jakub a Jan jsou rybáři a Pán Ježíš je povolává od rybářských sítí.

Nepodceňoval bych ale evangelistu Jana, že by si něco pamatoval špatně. Ten dnešní příběh, to totiž mohla docela dobře být jakási předehra. První setkání Pána Ježíše a jeho učedníků. Tedy – jeho učedníků…

Petr, Ondřej, Jakub a Jan – čí že jsou to v této době učedníci? Jana Křtitele! Jsme u Jordánu, kdesi na jihu svaté země, v místech, kde Jan křtil. Jan má okolo sebe jistě řadu učedníků a mezi nimi jsou i tito Galilejci. Jan Křtitel byl významná náboženská osobnost a tak to galilejským rybářům stálo za těch několik dní cesty, aby s ním mohli nějaký čas pobýt a zase se vrátit domů. Od galilejského jezera do míst, kde Jan křtil, je to asi jako z Prahy do Brna.

Jak to tedy probíhalo. Je tam Jan Křtitel. S ním dva jeho učedníci, jeden je určitě Ondřej, druhý nejspíš sám evangelista Jan. Okolo jde Pán Ježíš, Jan Křtitel ho zahlédne a řekne: „Hle, beránek Boží.“ Ondřej a Jan jsou překvapeni. Co si tak pod tím představit?! Beránek Boží – to se nám objevilo v písničce (667, „Beránek zve nás k hostině…“). Kdo je Beránek? Pán Ježíš. Co nám to „Beránek Boží chce říct, připomenout? Vyjití z Egypta a Velikonoce, obětního beránka… Tomuhle my už dneska rozumíme lépe, než Ondřej s Janem. Jen si to představte, kdyby teď někdo vešel do kostela, já bych na něj ukázal rukou a řekl: „Hle, andělská labuť!“ Jasně, že by si hned lidé říkali: „Ty hele, kdo to byl?! Co byl zač?! Proč andělská labuť?! Pojďme se toho člověka zeptat aspoň, jak se jmenuje, co dělá, jestli se s tím naším farářem nějak víc znají! Hele, pošlete za ním aspoň kurátora a ještě jednoho da lidi, ať zjistí nějaké podrobnosti!“

Tak to Ondřejovi s Janem nedalo a tak opatrně jdou za Pánem Ježíšem. On se otočí a ptá se jich, co by potřebovali. Rabi, kde bydlíš? To byl takový velmi decentní způsob, jak se k někomu pozvat domů a dát kus řeči. Popovídat si. A Pán Ježíš to bere. Řekl jim: Pojďte a uvidíte. Tuhle Ježíšovu odpověď si zapamatujme.

Teď to vezmu rychlou zkratkou: Jan a Ondřej navštívili Pána Ježíše, popovídali si s ním. Jdou domů, Ondřej jde hned za svým bráchou Šimonem a přivede ho také k Pánu Ježíši. Pak se tam objeví nějaký Filip, kterého Pán Ježíš osloví, Filip je Pánem Ježíšem nadšen a běží za Natanaelem a také ho zve k Pánu Ježíši – ale Natanaelovi se nechce. Má proto nepříliš logický důvod: Ten Ježíš je z Nazareta? Co to je za zapadákov?! Jak by mohl někdo významný a důležitý být z takové díry kdesi v Galileji.

A teď to důležité, co bude dnes k zapamatování! Co na to Filip? Jak mu to obhájí? Jak mu to vysvětli? Jak mu to dokáže, že Pán Ježíš zato stojí, aby se zvednul a šel za ním?

Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“

Natanael se zvedne, prohodí s Pánem Ježíšem pár slov – a ejhle, je přesvědčen. Stává se Ježíšovým učedníkem.

Co že řekl Pán Ježíš Ondřejovi a Janovi na otázku, kde bydlí? „Pojďte a uvidíte!“

Oni, šli a opravdu viděli.

Co řekl Filip Natanaelovi na jeho námitky vůči Pánu Ježíši? „Pojď a přesvědč se!“

On šel a opravdu se přesvědčil.

Nu a teď jak to uděláme my v naší době? Není to vlastně ani trochu jiné. Jak to udělat, když se nás někdo zeptá: „Hele, ty chodíš do kostela? K čemu je to dobré?! „Pojď a uvidíš.“ „Pojď, přesvědč se sám! Na vlastní kůži!“

Má to ale jeden zásadní háček: Musí být něco zajímavého k vidění. Musí být něco, co přesvědčí. Když by někdo přišel sem do kostela, tady těžká nuda, nikdo se s nikým nebaví, či snad dokonce se někde vzadu chlapci perou a ošklivě na sebe křičí – to dobré nebude. Dotyčný se přesvědčí o tom, že o tohle fakt nestojí.

Takže co ano? Jak to vypadat má? V kostele, v rodině, mezi sourozenci i mezi rodiči a dětmi. Jak to má vypadat, abychom se nemuseli stydět říct komukoliv: „Pojďte a uvidíte!“ „Pojď a přesvědč se!“

Kostel – jak by to tam mělo vypadat?

A co doma – jak by to mělo vypadat tam?

A do třetice – co my? Jak bychom měli vypadat my?

No, musíme se snažit, abychom to opravdu mohli lidem, říct „Pojďte a uvidíte!“, „Pojď a přesvědč se!“. Aby náš život, život našich rodin i život tady v kostele bylo něco, co se nebudeme stydět ukázat. A nejen stydět – měla by to být dokonce jakási výkladní skříň. Něco, co bude pro lidi dobrým svědectvím.

Amen.