Ř 10,9–13

Introit: Ž 46,1–4
Čtení: Mt 8,23–27
Text: Ř 10,9–13
Když učedníci na rozbouřeném moři se báli o život, volali: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme.“ Třebaže jejich strach byl projevem malé víry, protože Ježíš je přece s nimi, obracejí se k němu jako ke své jediné naději. Sami si nedokáží pomoci, jejich celoživotní zkušenosti s mořem – jsou to rybáři, nejsou k ničemu. Jen ten, který je Pánem, je může zachránit.

Apoštol Pavel nám ve svém dopise do Říma tuto jistotu potvrzuje v ještě hlubším významu, který se týká naší spásy: „každý kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ Učedníci byli v ohrožení života, když přišla bouře a proto volají o pomoc. Ale apoštol ví, že naše největší ohrožení není zvenčí, ale zevnitř. Už od začátku, jak o tom čteme už na prvních stránkách Bible, člověk z vlastního rozhodnutí činí to, co je zlé v Božích očích. A to je hřích, který nás vede do stále větší vzdálenosti od Boha, abychom zůstali úplně sami, bez odpuštění, bez záchrany a bez naděje.

Když se topíme, nemůžeme se sami vytáhnout z vody, tak jako nejde vyskočit z řítícího se vlaku, do něhož jsme předtím nastoupili. To je naše situace v pohledu Písma. Nemůžeme se zachránit svým poctivým životem, svou slušností a skromností, ani celou kopou dalších dobrých skutků. Kdyby šlo získat spásu – tedy věčný život v Božím království – vlastním úsilím, apoštol by nám to nezamlčel. Ale ono to jde opravdu jen jedním způsobem: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Na všechno ostatní zapomeň, protože všechno záleží jen na tvé víře a na tvém vyznání; na srdci, které se raduje, že ten, který pro tebe zemřel, vstal z mrtvých – a na ústech, které se nestydí vyznat: Ježíš je můj Pán. Tak je to prosté a jednoduché, aby to pochopilo i dítě. Ostatně – jak jsme slyšeli z evangelia – „kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“

Spásu si nemůžeme zasloužit, spásu přijímáme darem. A ten kdo jej dává, je k nám nesmírně štědrý. A přitom nedělá rozdíly mezi lidmi – to připomíná apoštol mladé církvi, tvořené židokřesťany a křesťany z pohanů; všichni, kteří se k svému Pánu s důvěrou obracejí, mají stejné zaslíbení jeho záchrany. Ani dnes nezáleží na tom, kde jsi při křtu vyznal Krista Ježíše jako Pána, protože on nepreferuje to či ono církevní společenství, jak to někdy děláme my. „Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a tentýž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“

Amen.