Tt 2,11–15

Písně: 284, 295, 289, 572, 118, 136, 397, 288
Introit: Ga 4,4–6
Čtení: J 1,1–14
Text: Tt 2,11–15
V těchto slovech, jež píše apoštol Pavel svému pomocníkovi Titovi, ve slovech, jež on má zdůrazňovat se vší přesvědčivostí a naléhavostí, protože jsou velice důležitá, můžeme dnes slyšet zvěst vánoc. Jakoby nás apoštol Pavel vedl k jejich nejhlubší podstatě, k smyslu, který mají pro náš život. Nenajdeme tu nic z lukášovského příběhu, nejsou tu pastýři a nezní veliký hymnus andělů nad betlémskými horami. Pavel se vyjadřuje velmi prostě a jeho slovo mluví do praktického křesťanského života. Proto tu schází to, co by nás vánočně naladilo, co by mohlo zaútočit na naše city, jež v této době bývají nebývale zjitřeny. Apoštol nehraje na city a vánoční poezie je mu zcela cizí. Jde mu spíše o to, aby ukázal svým bratřím a sestrám, jak mají žít svůj obyčejný, nesváteční den mezi lidmi, kteří neznají evangelium.

A přece v jeho střízlivých slovech můžeme objevit samu podstatu betlémské události. „Když přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna – narozeného z ženy“ tak stroze popsal galatským křesťanům div vánoc. (Ga 4,4) A v našem textu jej vyjádřil neméně stručně: „Ukázala se (kralicky: zjevila se) Boží milost, která přináší spásu všem lidem.“

Milost je jeden z velkých pojmů Nového Zákona, stejně tak jako Slovo, o němž jsme slyšeli v úvodu Janova evangelia. Ale Písmo nás nevede do říše vznešených pojmů, ale k Ježíši Kristu, k jeho kříži, kde za nás trpěl. „On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu.“ Bez kříže ani ty jesle k nám nemluví, jinými slovy: nevíme-li o oběti na Golgotě pro nás, vánoce ztrácejí svůj hluboký smysl. Jen tehdy můžeme s porozuměním zpívat „Nám, nám, narodil se,“ když vyznáváme jeho smrt i jeho vzkříšení jako skutečnost, jež se týká našeho života. Jinak se podstaty vánoc dobrat nemůžete. Když se člověk snaží je naplnit svými představami a tradicemi, touhami a přáními, má jen chvilkovou iluzi klidu a pohody, která velmi rychle vyprchá, byla-li vůbec jaká.

Ale apoštol nás od pomíjivého vede k tomu, co se stalo a nedá se odestát: Boží milost se ukázala, zviditelnila v Ježíši Kristu a přináší spásu všem lidem. A také umožňuje jiný životní styl. Kdyby Boží laskavost zůstala skryta a nezjevila se v narozeném a pro naše hříchy obětovaném Ježíši, pak by všechny výzvy k rozumnému, spravedlivému a zbožnému životu byly jen plácnutím do vody, protože dnes je jiná doba, která si na nic takového nepotrpí. A my – ať chceme či ne – jsme ovlivněni prostředím v němž žijeme; nejvíce to poznáváme na svých dětech.

A přece Boží milost se zjevila v Ježíši Kristu – a to proto, aby si nás vzala na starost. Apoštol to vyjadřuje slovy: „vychovává nás!“ Výchova je vždycky běh na dlouhé trati, chce čas a trpělivost, moudrost a lásku. A právě to má Bůh pro nás: vychovává nás, abychom žili rozumně, „spravedlivě a zbožně v tomto věku.“ Není to hned, někdy to jde pomalu, ale Boží milost to ani v našem případě nevzdává.

Apoštol působil v pohanském světě, který – na rozdíl od světa našeho, stejně pohanského – si vysoce vážil čtyř základních kardinálních ctností: spravedlnosti, rozumnosti, zbožnosti a statečnosti. Tři z nich jmenuje právě zde apoštol. Je to vysoko nastavená laťka, ale Pavel ví, že k tomu, co sami nedokážeme, nám chce pomáhat Bůh svou milostí, která se ukázala v Kristu. Život křesťana je růst a zrání ve škole milosti, kde se učíme, co je skutečně moudré a rozumné. Učíme se ztrácet svou samospravedlnost, kdy jsme sami sobě normou a žít z Boží spravedlnosti, v níž poznáváme sebe, abychom mohli vyznávat, že jsme jen hříšní lidé, o nic lepší než druzí lidé. A také ta milost, jež se ukázala v Kristu Ježíši nás vychovává k pravé zbožnosti, která nic nepředstírá a nic nehraje, ale proniká naše myšlení až do samých hlubin.

Protože milost Boží se zjevila v jeslích a na kříži, je možné dívat se do budoucnosti s očekáváním. To nejkrásnější je před námi. Můžeme očekávat „blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ Přišel v ponížení a v největší chudobě kvůli nám, obětoval se kvůli nám, jak si to připomínáme chlebem a vínem jeho stolu. Při jeho Večeři, kterou máme konat dokud nepřijde, vyhlížíme jeho příchod v slávě. Máme se stále na co těšit. I k tomuto radostnému očekávání nás den ode dne, rok od roku, vychovává Boží milost, která se v něm zjevila.

Amen.