v

Introit: Fp 2,8–11
Čtení: Gn 11,1–9
Text: Mt 7,24–28
To nejdůležitější z Ježíšova učení zaznamenává Matoušovo evangelium v obsáhlém oddílu Kázání na hoře. A to je závěr, který nám přibližuje reakci Ježíšových posluchačů: „Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc a ne jako zákoníci.“ Ten úžas je však podle původního textu spíše hrůzou a šokem, protože v Ježíšových slovech mluví k člověku sám živý Bůh.

Ale právě proto je třeba tato slova nejen slyšet, ale také je plnit, tedy nějak uskutečňovat v životní praxi. Ježíši nejde o to, abychom nad jeho slovy zůstali v úžasu, ale abychom se pokusili podle nich žít. A proto i nám vypráví své podobenství o dvou stavitelích. Oba se namáhají, aby postavili dům. Možná, že obě stavby jsou ze stejně poctivého materiálu, ale rozdíl je v tom, že jeden má základy na skále, druhý jen na písku. A právě ty základy určují, zda dům vydrží nebo padne. Bláznivý stavitel to nejdůležitější podcení, lehkomyslně riskuje a výsledek je podle toho: „spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a obořily se na ten dům a padl a jeho pád byl veliký.“ Všechna námaha stavitele byla zbytečná, protože jeho dílo mělo špatný základ. A na špatném základě nemůže vyrůst něco trvalého a hodnotného.

Příběh o babylonské věži nám to připomíná: všechno, co vyrůstá ze základů lidské pýchy, jež se vypíná proti Pánu Bohu, nemůže obstát. Nemusí se ani přihnat nějaká katastrofa, jako v podobenství Páně, aby se všechno okamžitě zřítilo ve velikém pádu. Stavba bláznů – a blázen je v biblickém myšlení každý, kdo ve své namyšlenosti říká „Bůh není“ – tato stavba na špatném základu nikdy nebude dokončena. Toto pyšné monstrum má něco podobného s domem, postaveným na písku: že není k ničemu. A že práce v obou případech byla marnost nad marnostmi.

Pán Ježíš nechce, abychom měli tento pocit hořkosti a zklamání. Proto nás svým podobenstvím vede k tomu, abychom stavěli jako moudrý muž na pevném základu. To znamená, že jde o to, aby nám jeho slova nezevšedněla, když je slyšíme každou neděli, ale abychom se snažili je žít. Potom On pro nás bude ta skála, která udrží celou stavbu našeho života, ať přijde cokoli.

Když On, jehož jednou všichni vyznají jako Pána, je základem našeho života, pak náš život je jako dům moudrého muže: „spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl základy na skále.“

Amen.