Vážné selhání druhých

písně: 634, 128, 717, 342, 560, 406
1. čtení: Ž 145,14–20a
kázání: 2Tim 4,16–18
poslání: Ž 103,17–18

Milí přátelé,
první věta přečteného oddílu je stručná. „Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili.“ Tato stručná věta odkrývá vážné selhání věřících v Římě. Apoštola Pavla nikdo nepřišel k soudu podpořit.

Apoštol Pavel má za sebou dlouholetou obětavou službu a obrovské nasazení. Sám vysvětluje Korintským, co všechno ho potkalo, říká: ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A po vší té námaze a nasazení pro Krista a pro šíření evangelia zůstane apoštol u soudu sám, bez podpory a opuštěn
od svých duchovních bratří a sester. Je to opravdu vážné selhání. Na cestě za Kristem selháváme různým způsobem všichni. Papež František zdůrazňuje, že církev není skupina dokonalých lidí, ale „společenství spasených hříšníků“. Ale některá vážná selhání věřících jsou jako hluboká rána, která některé lidi ve sborech zranila tak, že zklamaně a zdrceně opustili nebo chtějí opustit společenství víry. Jsou mnozí křesťané, kteří jsou vážným selháním druhých, například sexuálním zneužíváním v církvi, bytostně otřeseni a jejich víra kolísá. A proto se chci u tématu vážného selhání zastavit. A rozdělit to na dva bloky – pokušení, selhání, hřích a – proč Kristus a co s jeho pomocí dělat.

1. Přichází pokušení. Když uvěříme Kristu, budeme vystaveni různým pokušením. John Bunnyan v knížce O modlitbě, z roku 1662, píše věřícím: „Buďte si jisti, že půjdete-li Boží cestou, budete vystaveni pokušením. Vyhlížeje je od prvního dne, kdy vstoupíte do Kristova shromáždění. Pokud se dostaví,
požádejte Boha, aby vás jimi provedl.“ Naše víra je i o duchovním boji. Když jsem byla před 35 lety na tajném biblickém kurzu v Maďarsku, tak nám hlavní řečník řekl na úvod: Když uvěříte, jste jako hráč na fotbalovém hřišti, který má míč a ten zlý vám ho bude chtít sebrat. Ten zlý ví, jak připravit pokušení pro člověka přímo „na míru“, až nastane příhodný čas. Ví, do jakých pokušení se můžeš dostat, když zakoušíš úspěch, uznání a dobré věci. Můžeš na Boha snadno zapomenout. Ví, jak na tebe, když hladovíš, když tvoje potřeby jsou nenaplněné a zakoušíš prázdnotu. Jedním ze způsobů, jak o nadějnou víru, o ten “míč“ víry přijít, může být naše vlastní vážné selhání. Ale tohle kázání není o tom, jak hřešíme my, ale o tom, jak reagujeme na hřích druhých. Takže je tu pokušení a …selhání.

2. Bible o lidských selháních ví a představuje nám selhání svědků víry v Písmu v plné nahotě. Vzpomínám si dobře na svůj údiv, když jsem jako teenager začala sama číst bibli. Uvědomila si ten rozpor mezi dětským přijetím biblických příběhů a tou syrovou otevřeností popisu fatálních selhání hrdinů víry. Žasla jsem a ptala jsem se údivem – jak může Bůh takové lidi oceňovat a jak nám mohou být příkladem? Selhávají ve všech rovinách. Vztahy v manželství? Starého, bezmocného manžela podvede a oklame jeho žena Rebeka jen proto, aby pro oblíbenějšího syna Jákoba získala výhodnější postavení. Bytostně vás zradil manžel? Sára vám bude rozumět, protože Abraham ji zapřel a ze strachu o svůj život ji přenechal mocnějšímu králi, tvrdil o ní, že je to jeho sestra. A co nevěra? Král David byl nejen nevěrný manžel, ale dalším selháváním skončil jako vrah nevinného
člověka. A co třeba vztahy mezi sourozenci? Kain zabil Abela, Josefa bratři ze žárlivosti prodali, Ezaua podvedl a připravil Jákob o prvorozenství. A abychom nezůstali u příběhů Starého Zákona, jak je na tom apoštol Pavel s jeho bratry a sestrami v Kristu ve vznikající církvi? Pavel je pronásledován ze všech stran. Ale daleko víc ho sužovalo to, že uprostřed sborů vyvstávalo nepřátelství a různice. Čteme u 2Kor 7,5–7. „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti.“ Světskost, zákonictví, hádky, nesnášenlivost věřících. Neochota podřídit se Kristu a poslouchat, co Bůh říká skrze apoštola Pavla. Pavel tíživě nese, že je vystaven zpochybňování. Teď je opuštěn od těch, kterým slouží a pro které je ochoten strádat a trpět, i jít do vězení. Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Proč se ze sboru v Římě nikdo k veřejné obhajobě nedostavil, nevíme, zřejmě měli strach. Pavel je lidsky úplně sám. Toto jsou příběhy z bible, ale skoro každý z nás má vlastní zraňující zkušenost se selháním druhých. Víme, že pokušení přijdou, víme, že bible ví o tom, jak křehcí jsme lidé, a teď se setkáváme s ničivostí hříchu.

3. Ničivost hříchu. Otřeseni rozpoznáváme, co to je hřích. Ta situace obrovského zklamání je doba, kdy vidíme hřích v jeho obnaženosti. Vidíme zradu, nespravedlnost, destrukci. Vidíme ničivé důsledky hříchu, jak zraňuje, boří důvěru, bere naději, krade smysl. To je čas, kdy se naučíme nenávidět hřích. Kdy chápeme, jak je děsivý a proč je v Písmu napsáno, že „Odplata za hřích je smrt.“(Řím 6,23). To je čas, kdy také pochopíme obrovskou moc hříchu.
A nesmírně záleží na tom, jak zareagujeme, způsob naší reakce může ohrozit náš vnitřní duchovní život.

4. Proč Kristus a jak tím projít s Kristem. Můžeme Krista a víru, zneplatněnou selháním, zavrhnout. Pro mnohé se stane vážné selhání druhých kamenem úrazu, přes to se nepřenesou a odcházejí od víry, jako od něčeho, co není nosné. Můžeme Krista zavrhnout, nebo naopak, můžeme se obrátit se Kristu. Můžeme hlouběji porozumět smyslu Ježíšově oběti, která nás vykupuje. Hřích, to je to, nad čím zvítězil. Není uchopitelné, jak se to děje, je to Boží tajemství. Ale je to duchovní realita, do které můžeme vstupovat. Jeho oběť, jeho smrt na kříži zlomila moc hříchu pro mne i pro tebe. Když se mu odevzdáme, je pro nás všechny naděje. Čteme: „…dal nám vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.” (1. Petrova 1,3). Tváří tvář ničivosti hříchu projdeme chvěním a otřesy. Ale nejsme v tom sami. Máme zaslíbení, že Ježíš se za nás přimlouvá, abychom neodpadli. Petrovi řekl: …satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici, já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala. I za mě i za tebe se přimlouvá. Tváří tvář ničivosti hříchu porozumíme tomu mechanismu hříchu u druhých i u sebe. Přichází pokušení, nejsem dost opatrná a bdělá, dělám kompromisy s vlastním svědomím i Božím slovem, dělám ústupky, nabaluje se selhání. Každý můj osobní hřích je pohoršením a má dopad na druhé. Je vráskou na životě církve a oslabením svědectví evangelia. Jak obstojím, na tom záleží. Tváří tvář ničivosti hříchu si uvědomujeme, že potřebujeme Krista a jeho moc do svého života. Vlastní síly nestačí. Potřebujeme v něm a s ním nacházet sílu ke změně života a proměně, protože… pokušení přijde… Je vůbec taková změna možná?

5. Podívejme se, jak tím zklamáním prochází Pavel…
Apoštol Pavel je nám v tomto příběhu úžasným příkladem. On je vydaný Kristu a ten ho už dlouho proměňuje. Všimněte si, všichni ho opustili, ale on není plný hořkosti a výčitek. Jeho srdce je tak blízko Ježíšovu srdci, že prosí Boha, aby jim to neměl za zlé. Kéž jim to Bůh nepočítá! A ve spolehnutí na Boha Pavel vyznává a svědčí, že v tom nebyl sám, protože Pán ho neopustil: „Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy.“ A pak jsme svědky vyznání, které Pavel v nadějné jistotě provolává: „Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.“ A tento závěr je zkušenost a svědectví o Boží moci, která mě i tebe může přenést přes úskalí zklamání, selhání druhých i selhání vlastního. Můžeme prosit a očekávat, že Pán bude při nás stát a dá nám sílu. Vysvobodí nás ode všeho zlého, co nás znejišťuje a zachová nás a naši víru pro svoje království. Amen.