Za Pánem Ježíšem může každý!

Introit: Ž 72,1–2.10–12.18–19
Čtení: Ef 3,1–7
Text: Mt 12,1–12
Poslání: Iz 60,1–3.5
Písně: 118, Svítá 339, Svítá 181, 219, 648

Milé děti, milí povyrostlí,
dneska si povíme příběh o tom, že k Pánu Ježíši můžou přijít úplně všichni lidi.

Víte co je dneska za den? Neděle. A víte, co je dneska za svátek? … tři králové. Dobře. Potkali jste někde ve městě děcka, nebo dospělé, kteří by byli převlečení za krále? Co dělali? Vybírali sbírku. Jak vypadali? Převlečení za krále a jeden z nich byl namalovaný na černo. Proč byli převlečení za krále? … Slyšeli jste někdy o tom, že tři králové přišli za malým Ježíšem, když se narodil? Jo. A kde jste o tom slyšeli?

Píše se v Bibli, že za malým Ježíšem přišli tři králové? Ne. Kdo za ním přišel? Mudrcové z Východu. Víte, kdo jsou to mudrcové? … Mudrcové, nebo mágové byli asi nějaký hrozně chytrý lidi. Lidi, kteří přečetli spoustu knížek. Mluvili s různejma chytrejma lidma. Mluvili různejma jazykama. Rozuměli všemu možnýmu. A víte, čemu rozuměli ze všeho nejvíc? Hvězdám a planetám, které jsou vidět na nebi. Byli to astrologové. Kdo je to astrolog – neplést si s astronautem. Astrologové koukají v noci na nebe, jak se tam hýbou všechny ty hvězdy a planety a jak se hejbe slunce a země a měsíc. A z toho jak se všechny ty tělesa na nebi hýbou, čtou astrologové budoucnost. Tak to jsou astrologové anebo mudrcové. A právě tihlecti mudrcové přijdou za narozeným pánem Ježíšem. Jak ale vědí, kde se narodil Pán Ježíš?

Mudrci mají dlouhý dalekohledy. Když si vezmete kus papíru a takhle ho srolujete tak taky budete mít dalekohled. Koukáte? No a co vidíte? Hvězdu, která se pohybuje. Ty mudrcové, astrologové (ne astronauti) čekali, že se musí stát něco velkýho. Že by se třeba mohl narodit nějakej dobrej král. A aby jim ta událost neutekla, koukali na hvězdy. A najednou uviděli hvězdu, která se hejbala po nebi. A ty mudrcové právě šli za tou hvězdou tak dlouho, až došli do Betléma. A kdo byl v Betlémě? Pán Ježíš, kterej se právě narodil.

No, jo. Jenže to byli mudrci a ne králové. A přitom dneska je svátek tří králů. Po ulici běhají děcka převlečená za tři krále. Jak se to stalo? No, stalo se vám někdy, že jste povídali někomu nějakou historku, a pak někomu dalšímu a dalšímu a ta historka se po každý trochu změnila? … Třeba, jo: Mami, včera jsem přeskočil takovouhle louži. A pak, tati včera jsem přeskočil takovouhle louži. Brácho, včera jsem přeskočil tááákovouhle louži. A když to říkáte děckám ve škole, tak už to nebyla louže, ale rybník, kterej jste přeskočili jako spiderman pomocí pavučin. Ne? Člověk musí ty historky trochu vylepšit. Pak se tomu vznešeně říká tradice. Podobně je to s těma mudrcema a králema. Lidi si tu historku povídali mezi sebou. Táta dětem a ty svejm vnoučatům. A jak si to tak povídali, tak se ten příběh měnil. No a král zní přece jen líp než mudrc. A tak si teda povídáme o třech králích, i když to původně byli mudrci. A taky teda, oni řikali, že z Pána Ježíše bude taky král. No a tak se asi hodí líp, když za králem přijdou další králové a pokloní se mu.

No, a víte kolik těch mudrců, nebo králů bylo? Tři. To ale taky není uplně jistý. Mohlo jich bejt i víc, nebo míň. Ale to není tak důležitý. V Bibli se píše, že přinesli tři dary, a proto se povídá, že teda nejspíš byli tři. Přinesli zlato. Kadidlo – to se používá v některých kostelech, aby to tam nejen pěkně vypadalo, ale i pěkně vonělo. A ještě přinesli myrhu. To je voňavej olej, takovej parfém.

Víte, jak se jmenujou tři králové? Na futra domů tři králové píšou tři písmena. Jaký. K+M+B+. Co znamenaj? Zkuste se zeptat bratra Václava. Klíče, mobil, brejle. To neznamenaj, to by bylo napsaný zevnitř a ne zvenku. Znamenaj ty písmena KMB Kašpar, Melichar, Baltazar? To byla jména těch mudrců. Ale ty písmena znamenaj ve skutečnosti latinsky: „Christus mansionem benedicat“: „Kristus žehnej tomuto domu“. To znamená: Ať je pán Ježíš s lidma, co tu bydlí, aby se jim dobře dařilo.

No, dobře. Ty mudrcové se asi nejmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar a nic nepsali na futra. To ale nevadí. Ty mudrci, nebo králové jedou za malým Ježíšem. Jdou za hvěznou. Za sebou mají dlouhou cestu. Bolí je nohy. Říkají si, kdy už tam budem?! A najednou ta hvězda se zastaví. A oni mají hroznou radost. „Hurá! Jsme tady. Potkáme se s Ježíšem. Teď je to malé děcko. Jednou z něj bude ale král. Bude král pro všechny lidi. A bude jim vládnout tak dobře, že se budou mít všichni dobře. To máme radost, že ho uvidíme.“ To si říkají. Mají hroznou radost, že tohodle budoucího krále potkají. A představte si, potkají ho jako úplně první. Teda první… Kdo vidí Ježíše jako první? Marie a Josef. A kdo ještě. Zvířata, jestli byla v chlívě.

No a po rodičích a zvířatech vidí Ježíše mudrci, nebo králové z nějaký daleké země. Víte, odkud byl Ježíš? Z Izraele. První, kdo ho viděl, ale nebyli Izraelci, jeho sousedi a lidi z jeho země. To je zajímavý! Jako první o něm vědí mudrcové, odkudsi z daleké země. Říkali jsme si přece na začátku, že k Pánu Ježíši můžu přijít lidi z celýho světa. Třeba i mudrci zdaleka.

Víme vlastně, odkud byli ti mudrcové? Úplně ne. Na východ od Izraele je dneska Sýrie, nebo Irák. Odtamtud mohli bejt. Ještě víc na východ je taky Indie, odtamtud taky mohli bejt. Mohli bejt dokonce až z Číny. Nebo každej odjinud. Ještě mi řekněte, když potkáte někde na ulici děti převlečený za tři krále, vypadaj všichni stejně? Ne. Vypadá některej jinak, než ty ostatní? Jak? Je namalovanej na černo. A ten, co je namalovenej na černo, podle jedný koledy stojí až vzadu. (Ukazuju:) Ježíš v jeslích, Marie, jeden král, druhej král, a třetí vzadu. Jak se tak povídal ten příběh, o tom, jak přišli za Ježíšem tři králové, tak se začalo vyprávět, že jeden z těch králu totiž byl taky z Afriky. Takže máme tu tři krále, který můžou bejt z Číny, Indie, Iráku, nebo z Afriky, prostě odkudkoli. Vlastně můžou bejt uplně různě barevný: bílý, černý, žlutý, hnědý, červený, zelený, fialový, nebo třeba puntíkovaný. To je úplně jedno.

Za malým Ježíšem přicházej jako první právě tyhle různě barevný lidi z úplně jiných zemí. Každej mluví jiným jazykem. Ježíš je dítě a ty mudrcové nebo králové se mu klaní a dávají mu dárky. Klaní se mu, protože věří, že to je král. Věří, že je to dobrej král a že když bude kralovat, všichni se budou mít dobře. A až teprve od mudrců z daleký země se dozvědí lidi v Ježíšově vesnici a Ježíšově zemi a nakonec po celým světě, že se narodil úplně výjimečně dobrej král. No, a proč se vlastně vypráví tenhle příběh o tom, že za Ježíšem přicházej mudrcové, nebo králové z různejch stran světa? Ten příběh se vypráví proto, abychom věděli, že pán Ježíš je tady uplně pro všechny. Je uplně jedno, jestli stojíš vepředu nebo vzadu. Je jedno dokonce, jestli přijdeš jako první, nebo jako poslední. Pánu Ježíši je jedno, jestli seš, bílej, černej, žlutej, zelenej, nebo pruhovanej. Je jedno, jestli seš král, mudrc, pastýř, dítě, zvíře, nebo třeba popelář. Za pánem Ježíšem můžou přijít uplně všichni. Pán Ježíš má rád každýho a je mu jedno, jakej je. To je dobrý, protože nám taky pak může bejt jedno, jak je někdo barevnej, nebo rychlej, nebo jestli je to kluk nebo holka, nebo jestli mluví anglicky, německy, čínsky, arabsky, nebo maďarsky. Může nám bejt dokonce jedno, jak velkou louži kdo přeskočí. Když má rád Pán Ježíš všechny, můžeme mít i my rádi úplně všechny. Ještě jednou, co bylo dneska důležitý: Za pánem Ježíšem můžou úplně všichni. To je dobrý, ne?

Amen.