Žd 10,32–37

Písně: 257, 166, 367, 572, 118, 469, 165, 196, 510
Introit: Pl 3,25–33
Čtení: J 11,17–44
Text: Žd 10,32–37
„Jen si vzpomeňte na dřívější dny!“ Tato výzva, kterou slyšíme z listu Židům, však se netýká pěkných prázdninových zážitků, příjemných chvil a milých setkání, všech těch světlých bodů, které dávají lidskému životu krásu a plnost. Autor apoštolského listu vede vzpomínky svých čtenářů právě k tomu, co prožili po svém obrácení ke Kristu: „Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením.“ A připomíná jim, jak byli veřejně uráženi, utiskováni a ožebračeni. Kdyby se nestali křesťany, nic takového by je nepotkalo.

Ztratit majetek je těžká a bolestná ztráta. Ale tady to nezavinila velká voda či jiná přírodní katastrofa, které se nelze ubránit. Zdá se, že to je začátek pronásledování, které postihlo ty, kdo vyznávali Krista. A tihle lidé si mají vzpomenout, jak na to v tu chvíli reagovali: „s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.“ Ani hořkost, zoufalství či nenávist jim nevzala radost, že mají s Kristem mnohem víc, co jim nikdo vzít nemůže. jaký příkladem jsou pro nás tito první čtenáři listu k Židům a jak nás zahanbují svou vírou, jež jim dala takovou svobodu ve vztahu k majetku!

Ale jak se zdá, i tito skvělí křesťané potřebují povzbudit, protože přichází únava a malomyslnost. Ani oni nezůstávají stále na vrcholech víry, ale jsou tím vším, co tak statečně překonali v dřívějších dnech, poznamenaní a vnitřně vyčerpaní. Proto slyší výzvu: „Neztrácejte odvahu, neboť bude bohatě odměněna.“ Když se dívají dozadu, jak jim apoštol doporučuje, mohou být se svým postojem spokojeni, ale právě proto je třeba ten vítězný včerejšek nepopřít dneškem a zítřkem. Je třeba právě v tom dobrém pokračovat – a to není samozřejmé. Proto slyší: „potřebujete však vytrvalost, abyste splnili vůli Boží a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.“ Nejde jen o to, být chvíli skutečným křesťanem, je třeba vydržet a činit Boží vůli.

A právě tady je třeba říci: ta vytrvalost je spojena s očekáváním, s vyhlížením a s nadějí. Už prorok Jeremiáš věděl, že „je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.“ Tak čekala Marie na Ježíše, který měl uzdravit jejího bratra Lazara. Lazar umřel a jí se zdálo, že Ježíš přišel pozdě. Ale on přišel právě včas, aby byla zjevena Boží sláva. Právě epištola k Židům potěšuje všechny, kdo už ztrácejí odvahu a vytrvalost, výhledem k příchodu Páně. Pán Ježíš přijde v pravou chvíli, abychom si na tomto světě nezoufali. Ale On přichází už teď do našeho života ve svém slovu, přichází do našich starostí, když ho nejvíc potřebujeme. A pro všechny, kdo jej očekávají, platí slovo, jež zachraňuje z beznaděje. „Docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít a neopozdí se.“

Amen.