Žd 2,5–11

Písně: 8, 443, 366, 324, 452
Introit: Ž 8
Čtení: Mt 21,1–17
Text: Žd 2,5–11
Slova osmého žalmu, který nám zazněl na začátku jsme opakovaně slyšeli v evangelijním oddílu z Ježíšových úst. Žalmovým veršem vysvětluje svým nepřátům popuzeným dětským voláním „Hosana, Synu Davidův,“ že to slavné volání je namístě. „Nikdy jste nečetli: z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?“ Ty děti asi jen opakovaly, co slyšely při jeho vjezdu do Jeruzaléma, možná, že ani nevěděly, co říkají. Ale z dětských úst zní chvála jemu samému.

Potřetí slyšíme žalmové slovo v tomto epištolním textu. Žalmista žasne nad tím, jakou důstojností Pán Bůh člověka obdařil, když mu svěřil vládu nad stvořením. Člověk je sice jen prach, ale Bůh jej stvořil ke svému obrazu a tak jej korunuje svou slávou, jak to čteme v žalmu. Autor epištoly Židům však dává tomuto oddílu význam mnohem hlubší, když jej vztahuje na Ježíše Krista. V tomto christologickém výkladu nejde o člověka obecně, ale o Syna člověk, jak se Pán Ježíš nazýval. O něm v plnosti platí žalmová slova: „všechno jsi podrobil pod jeho nohy.“

Nikoliv andělé, ale ten, který zakusil smrt za všechny, ten má tu největší důstojnost a moc, on je korunován ctí a slávou a všechno je mu podmaněno. Je to vítězné vyznání, ale když přemýšlíme o tom, co se na světě děje, nějak se nám to neshoduje se skutečností. Ta je právě opačná: vláda toho tichého krále, který přijíždí na oslátku, se uskutečňuje jen v lidských srdcích těch, kteří mu uvěřili. Ale to pisatel epištoly ví: „Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.“ To jeho konečné vítězství nad vším co se proti němu vzpírá, dosud nevidíme. „Ale vidíme toho,“ pokračuje náš text – „který byl nakrátko postaven níž než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou.“ Náš pohled nesahá k té poslední skutečnosti, kdy se naplní slovo žalmu: „všechno jsi podrobil pod jeho nohy,“ ale smíme vědět, že on zakusil „z milosti Boží“ z lásky k nám smrt za všechny.

Všechny filmy o Ježíšovi tu více či méně drasticky zobrazují jeho ukrutnou smrt, ale žádný film nedovede člověku dát jistotu, že to byla smrt za všechny, za mne i za tebe. A jen apoštolská zvěst, kterou přijímáme ve víře, ne ve vidění, nám může dát radost, že Ten obětovaný a přece ctí a slávou korunovaný Ježíš je náš Pán a náš milující bratr. „On, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry.“

Amen.