Žd 4,14–16

Písně: 99, 352, 241, 172, 178
Introit: Ř 8,33–34
Čtení: Sk 1,1–15
Text: Žd 4,14–16
Všechno, co my křesťané vyznáváme, nás přesahuje. Nemáme žádné důkazy, kterými bychom druhé mohli přesvědčit, že náš život není náhoda, ale že zaním stojí Stvořitel, který je pro Ježíše Krista naším Otcem. Ani sobě nedovedeme vysvětlit, že ještě než jsme se narodili, za nás Kristus zemřel, a že jeho oběť před dvěma tisíci lety byla přinesena i za nás. Vyznáváme, že byl vzkříšen a tak zvítězil nad všemi mocnostmi zla, ale pořád máme z něčeho strach, často i větší, než ti nevěřící. Slovy Apoštolského vyznání před každou Večeří Páně vyznáváme „těla z mrtvých vzkříšení a život věčný“, ale lpíme na životě tady jako ostatní. Právě když dáváme vedle sebe to, co slavnostně odříkáváme a svou životní praxi, poznáváme svou vnitřní slabost.

Všechno nás vede k tomu, abychom zmlkli. Ale dnešní text nás vede k něčemu jinému: abychom tak jako se drží tonoucí záchranného lana se my drželi právě toho, co vyznáváme. Abychom ani v dnešní době to nevzdali, i když máme k tomu jen krůček. „Držme se toho, co vyznáváme“ – vyzývá nás pisatel listu Židům; třebaže je to těžké a náročné, je to možné: „protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše Syna Božího.“

Ti, jimž je psán tento apoštolský list, byli křesťané z Židů a věděli, jak důležitou službu konal velekněz v jeruzalémském chrámu. Vcházel až do nejvnitřnější svatyně, kde přinášel oběť za hříchy Božího lidu. Ale Boží syn vstoupil až před Boží tvář, kde se za nás přimlouvá, jak ujišťuje apoštol Pavel. To je smysl toho, co vyznáváme slovy: „Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boží.“ Je tam proto, abychom se mohli i ve své slabosti držet toho, co vyznáváme. je to mocný velekněz, který před Boží tváří jedná v náš prospěch. Ví, jak jsme ve své víře křehcí, nic lidského mu není cizí, protože to všechno poznal na sobě: „zakusil na sobě všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ A právě On – a to je patrné z řeckého textu – s námi sympatizuje a soucítí. Ví, jak je to pro nás těžké vytrvat ve víře v dnešní době, ale právě proto vstoupil kvůli nám do té nejtěsnější Boží blízkosti, abychom na nejvyšších místech v něm měli svého zastánce.

Podle starých židovských rabínů Bůh má v nebi dva trůny; na trůn spravedlnosti usedne, když trestá, když se chce smilovat, přejde k trůnu milosti. Adresáti listu k Židům však mají slyšet: je jen jeden trůn, ten, z něhož nemusíte mít strach, protože máte mocného velekněze, který i v nebi všechno změnil, aby i ti slabí a hříšní poznali Boží slitování. I nám, kteří se tak pracně držíme toho, co vyznáváme, zní pozvání: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“

Amen.