Žd 9,15.25–28

Introit: Iz 53,4–6
Čtení: J 18,28–19,42
Text: Žd 9,15.25–28
Ježíš trpěl a zemřel na kříži: tuto skutečnost dosvědčují všechna čtyři evangelia velmi podrobně. Není to proto, že nás chtějí dojmout nezměrným utrpením nevinného, o němž i jeho soudce Pilát prohlásil – v Janově podání dokonce dvakrát, že na něm neshledává žádnou vinu – jde tedy o justiční vraždu. V tomto světě, kde vražda nevinných není vůbec nic nového, však Ježíšovo utrpení a jeho smrt je ojedinělá. A to tím, že tu nehraje roli tragická náhoda, ale že se naplňuje Písmo, jak připomíná evangelista. Jako by všechno běželo podle tajemného scénáře: vojáky napadne losovat o poslední majetek odsouzence, ale je to proto, aby se naplnilo Písmo: „Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.“ A stejně tak se tohoto scénáře drží i kati, kteří mu neroztříští kosti, ale probodnou bok, protože uskutečňují slova Písma: Ani kost mu nebude zlomena.“

Zatímco evangelium vypráví o Ježíšově smrti, náš oddíl z epištoly Židům vysvětluje, co jeho smrt znamená. Adresáti apoštolského listu, křesťané židovského původu dobře věděli, že Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu. V ní byly zakotveny řády, který Hospodin stanovil pro svůj lid. Každý rok vstupoval velekněz do chrámové svatyně s krví beránka, kterou kropil schránu úmluvy jako oběť za hříchy celého národa.

Událostí na popravčím vrchu Golgotě tenhle řád, tento model, tato stará smlouva ztratila svůj smysl. Není třeba opakovaně a stále znovu Pána Boha usmiřovat, protože oběť za hřích je přinesena jednou pro vždy. Ta smrt Božího Syna je totiž ta vrcholná bohoslužba, protože on obětuje za nás sám sebe. „Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povolání, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.“

Už prorok Izaiáš viděl tajemnou postavu Božího služebníka, který na sebe vezme lidskou nepravost. Písmo se naplnilo i v tomto ohledu a proto pisatel epištoly Židům může říci:“ Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých.“ To je ten nejhlubší smysl Ježíšovy smrti. Oběť za lidi, kteří také musí umřít a musí se postavit před soudnou stolici Boží s celou tíhou svých vin. On zemřel, aby na sebe tu tíhu vzal, postavil se pod Boží soud za nás, abychom nebyli odsouzeni.

Jeho smrt je oběť za nás. A přece ani na velký Pátek se nedíváme jen dozadu. Na mrtvého se dá jen vzpomínat, ale my jej smíme očekávat jako toho, který si pro nás přijde jako živý Pán. „Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hřích mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale k spáse těm, kdo ho očekávají.“

Amen.