Zj 3,7/13

Písně: 267, 538, 269, 304, 150
Introit: Iz 45,8
Čtení: Mk 13,24/37
Text: Zj 3,7/13
Poslední kniha Bible, Zjevení sv. Jana, je těžká a náročná četba. Asi nikdo z nás by si netroufl tvrdit, že jí rozumí. Je to kniha velikých Božích tajemství, mohutných obrazů budoucnosti, k níž směřují celé lidské dějiny. Ty obrazy nejsou líbivé, ale zneklidňující a burcující. Stejně jako Ježíšova slova, která jsme slyšeli z evangelia: zatmí se slunce a měsíc ztratí záři, hvězdy budou padat z nebe a zachvějí se nebeské mocnosti. Ale ani v evangeliu ani ve Zjevení o tom neslyšíme proto, abychom se zhroutili a upadli do rezignace, či zpanikařili a ztratili duševní zdraví. Ježíš naopak přináší lidské duši záchranu a vysvobození. Jeho slova, která zůstanou věčně platná a nepominou, i když pomine celý vesmír, jsou vždycky řečena k našemu dobrému. My jsme totiž příliš pohlceni svým dneškem, jeho starostmi i radostmi, úkoly, povinnostmi a plány. Ale On nechce, aby nám to všechno přerostlo přes hlavu a my se zapomněli připravit na jeho příchod. Proto nás ruší v naší falešné pohodě tím, že nám vypráví o padajících hvězdách a nesvítícím slunci. A zároveň nás povzbuzuje, abychom jej očekávali jako vítězného Pána, protože on všechny své shromáždí ze všech stran ve svém království. A právě proto jsme slyšeli jeho slova: „Bděte tedy, protože nevíte, kdy pán domu přijde.“
A k témuž adventnímu očekávání vybízí On sám i v oddílu, který jsme četli z knihy Zjevení. Je to vlastně jeden ze sedmi dopisů, jež píše Jan maloasijským sborům na jeho pokyn. Ještě dřív než Janovi je dáno vidění budoucích tajemných událostí, jež přesahují lidské chápání, slyší hlas toho, který jako Pán církve mluví do situace jednotlivých křesťanských obcí velmi srozumitelně. Každá z nich zápasí s jinými problémy, ale on je zná: „Vím o tvých skutcích“ – tak to zní i sboru ve Filadelfii.
Není ani tak důležité, že toto město založil král, podle něhož dostalo své řecké jméno, jež znamená „Bratrská láska“. Jména mohou klamat, ale Pán církve vidí hrstečku svých vyznavačů, která mu uprostřed pohanského prostředí zachovala věrnost. „I když máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ Lepší vysvědčení nemůže dostat žádný sbor. Není vlivný, nemůže se nijak prosazovat, ale vytrval ve víře ve svého Pána. Kde je tato víra, dějí se zázraky. Jeden z nich je tu slíben v souvislosti s těmi, kdo stáli na nepřátelské frontě: „Hle způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám a poznají, že jsem si tě zamiloval.“ Křesťané vždycky nemusí chodit za lidmi; ti přijdou sami, když poznají moc Kristovy lásky, která jim je dána. Tam, kde o sboru Pán může říci „zachoval jsi mé slovo a vytrval“, může tato hrstka, která má nevelikou moc, přitahovat ostatní jako magnet. Takový sbor nebude sbor prázdných lavic. A také může žít v jistotě, že je nad nám ochrana jeho Pána – i kdyby přišlo cokoli, jakákoliv hodina zkoušky: „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět.“ Však nad Kristovým sborem nepanuje nikdo jiný než ten, který dává spásu a vysvobození.
Sbor ve Filadelfii je skoro ideální společenství křesťanů. Když ti lidé slyšeli poprvé slova tohoto dopisu, který jim píše Pán, mohli se z nich upřímně radovat. Mohli se radovat i z toho, že slyší: „Přijdu brzy.“ Však po čem může ještě toužit člověk, který nezapře jméno svého Pán a zachová jeho slovo, než aby on už konečně přišel? To, že přijde brzy, je ta nejkrásnější zvěst a filadelfský sbor už by mohl jen zpívat chvalozpěvy. Ale slyší jemné varování, že je třeba dávat pozor, protože ani on nemůže sedět na vavřínech. „Drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“ Drž se mého slova, nespoléhej na to, jak jsi přitažlivý, protože můžeš všechno ztratit.
Nejen filadelfský sbor, ale každý křesťan může výborně začít, ale postupně zlhostejnět a duchovně usnout. Je dobře si to uvědomit a držet se toho, co mám: Kristovu milost. A když se bojím, že mi to všechno z rukou vypadlo, a že se nedoťukám do Božího království, protože jsemtolikrát zklamal, smím slyšet pro sebe, hříšného člověka, hlas přicházejícího Pána: „Hle, otevřel jsem před tebou dveře a nikdo je nemůže zavřít.“
Amen.