1J 4,9–10

Písně: 278, 294, 293, 307, 289, 281
Introit: Iz 3,16
1. čtení: Žd 1,1–5
2. čtení: L 2,1
Text: 1J 4,9–10
Událost, kterou si připomínáme o vánocích, je narození dítěte. Lukáš nám ve svém evangeliu, které dnes zaznívá na celém světě, o tom vypráví. Slyšíme prostičký příběh o putování Josefa a jeho ženy do Betléma. Tam Marie „porodila syna svého, zavinula jej do plenek, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“
A přece tato událost, zdánlivě zcela obyčejná, je předem připravena v Božím úradku a celé generace vyhlížejí v touze chvíli, kdy do tmy zazáří světlo, kdy se narodí dítě a bude nám dán syn, jak jsme slyšeli z Izaiášova proroctví. Narodí se dítě, přijde na svět právě tak, jako my všichni a přece to bude Otec věčnosti a Kníže pokoje. Ten veliký chvalozpěv andělů, který zněl při jeho narození pastýřům, právě tento pokoj mezi lidmi zvěstuje: není to jen přání, ale ujištění, že v tom narozeném dítěti ten skutečný pokoj vstupuje do našeho světa. Že našenepokojné srdce může naplnit tak jako naše vzájemné vztahy. „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi: Bůh v nich má zalíbení.“
Je to něco nepochopitelného, že tato slova o Božím zalíbení se netýkají andělů, ale hříšných a zlých lidí. Pro ty se narodilo to zaslíbené dítě v betlémském chlévě. Dnešní text z Janovy epištoly celou událost vánoc shrnuje do jedné věty: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“ Pán Bůh má v lidech zalíbení, ale protože jsme zhnuseni sami sebou, musí o tom zpívat andělé. Pán Bůh nás má rád, ale protože se nám to zdá příliš abstraktní a vzdálené naší životní zkušenosti, proto se ta Boží láska konkrétně projevila v tom, že poslal svého Syna mezi nás. Todítě v jeslích je důkaz, že Boží láska není romantická iluze, ale skutečnost.
Bůh dává ten největší dar lidem, kteří si to vůbec nezaslouží. Však v tom je láska, ne že my jsme si zamilovali Boha, ale on si zamiloval nás. Bůh má v nás zalíbení a není proto žádný rozumný důvod: vždyť na co sáhneme, to zničíme a zkazíme. Ale on posílá svého Syna nám, kteří pro něho nemámemísto pod střechou, jen na Golgotě.
Dřevo jeslí a dřevo kříže je svědectvím o tom, že o lásce k Bohu vlastně vůbec nic nevíme. Ale jeho láska se ukázala, stala se skutečností v Ježíši Nazaretském a nemůže se odestát. „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků, v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu.“ Tak jsme si to četli z epištoly k Židům. Bůh k nám promluvil ve svém Synu, který se narodil jako náš Spasitel. Řekl nám touto řečí skutků, že o nás stojí a má v nás zalíbení, že není náš nepřítel, ale že nás miluje. Když na to s dětskou důvěrou spolehneme, pak každý den svého života budeme prožívat jako Štědrý den, štědrý na Boží lásku. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“
Amen.