1K 8,5–6

Introit: L 10,17–20
Čtení: Sk 19,23–34
Text: 1K 8,5–6
Ze Skutků apoštolů jsme slyšeli o bouřlivé demonstraci v Efezu, kdy lidé se dvě hodiny utvrzovali v tom, že mají velikou bohyni Artemis. Byla to odpověď na Pavlovo zvěstování, že „bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové.“ Evangelium vždycky bortí modly, které si člověk tak rád vytváří; ukazuje jejich nesmyslnost a bezmoc a vede člověka k živému Bohu, tomu jedinému, kterého máme poslouchat a oslavovat.

A přece Pavlova slova z jeho dopisu Korinťanům nás varují před tím, abychom se nad těmi nesmysly, které si lidé vymysleli, jen pousmáli a byli s tím rychle hotovi, protože nic takového přece není. Korintští křesťané, jimž apoštol píše, právě řešili problém, zda mohou jíst maso, které bylo při porážce symbolicky obětované římským bohům. Někteří se toho báli, jiní byli přesvědčeni, že taková božstva, vpravdě modly, nic neznamenají. Není třeba se tím ani zabývat, protože neexistují. Ale apoštol tento zdravý racionalismus kupodivu nesdílí: „… jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových pánů a bohů …“ Že jsou na zemi, o tom svědčí i chrám bohyně Artemis. Ale jsou-li i na nebi, – a Pán Ježíš vidí padat satana z nebe, pak ta skutečnost je mnohem tajemnější a záhadnější. A takových pánů a bohů – píše apoštol – je mnoho.

Ta Artemis totiž není tak nevinná, ale chce ovládnout své ctitele, aby jí vzdávali božskou poctu. Moderní člověk má jiné zotročovatele, kterých se bojí: hvězdy, osud, či moderní „neviditelnou ruku trhu.“ Ty síly, které se zmocňují lidské psychiky, které spojí celé národy k nepochopitelné a vražedné nenávisti k druhým, nad tím se nedá přece jen mávnout rukou. V našem světě vědy a techniky je mnoho skutečností zcela neprůhledných a sotva vysvětlitelných prostým rozumem. Člověk může být svázán a opanován něčím zlým, protože v těch viditelných modlách, kterým tak rád slouží a ujišťuje se o jejich významu a velikosti, jako tenkrát v Efezu, působí ti neviditelní bohové a páni, které Pavel zmiňuje.

Ale pohled víry na tom nesetrvává a není tím fascinován. „I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů – my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, my jsme skrze něho.“ Právě proto se nemusíme děsit ani těch mocí a mocností a pánů a bohů, protože máme jediného Boha, který je naším Otcem. A my tu jsme na světě pro něho a pro nikoho jiného. Ať si je na světě kolik chce pánů, nemají na nás právo, protože máme jediného Pána Ježíše Krista. Apoštol vyznává, že on je průvodcem všeho – i toho společenství církve, do níž smíme patřit; jsme tu skrze něho, protože si nás povolal a vykoupil pro své království. A proto i my smíme si přivlastnit jeho slova – „Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Amen.