1Pt 1,18–21

Zvuková podoba kázání bohužel není k dispozici

Introit: Iz 53,11–12
Čtení: L 24,13–35
Text: 1Pt 1,18–21
Když Petr píše svůj dopis křesťanům, kteří měli pohanskou minulost, připomíná jim, že byli zachráněni „z prázdnoty svého způsobu života“. Prázdný, marný, nanicovatý život – může být něco smutnějšího? Právě tak vidí apoštol minulost svých čtenářů: sloužili božstvům, které stvořil strach či lidská pověra a žili podle své libovůle. Dělali to tak, jako jejich předkové, nedokázali myslet jinak než v zajetých kolejích svého pohanského prostředí.

Možná, že byli docela spokojeni jako lidé kolem nás, kteří nemají s vírou nic společného. Žijí naplno a vůbec si nemyslí, že žijí prázdný život; kdyby četli Petrův dopis s touto zmínkou, urazilo by je to. Není to nic nového: jen ten, kdo byl Kristem zachráněn k plnému životu s Bohem, ví, z čeho byl vysvobozen a jaká je to prázdnota bez víry a naděje, jež se upíná k Bohu, od něhož může očekávat každý den nové divy jeho lásky.

Ta předivná proměna lidského života, vybočení z toho předávaného vzdoru proti živému Bohu, který doslova máme v genech, je možná jen proto, že jsme byli vykoupeni. „Nebyli jste vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ale převzácnou krví Kristovou.“ Aby náš život nebyl na nic, aby všechno nebylo marnost nad marností, ale naše víra a naděje se navzdory všemu, co nás trápí, upínaly k Bohu, zemřel Ježíš Kristus. „On byl k tomu jako beránek bez vady a poskvrny předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.“

Když Vzkříšený Pán vykládal učedníkům na cestě do Emauz „to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“ (L 24,27), pak sotva pominul prorocké slovo Izajášovo o Božím služebníku, který jako beránek ponese hříchy mnohých a vydá sám sebe na smrt. A Petr své čtenáře ujišťuje, že oběť Božího beránka na Golgotě nebyla dílem náhody či souhry okolností, ale byla v Božím úradku od věčnosti. „Přišel kvůli vám,“ píše Petr. Bůh myslel na lidi, kteří by jinak žili prázdný život, myslel na ně ještě před stvořením světa; tak hluboká je Boží láska k nám, tak dlouhou má historii. A je neoddělitelně svázána s Ježíšem Kristem.

„Skrze něho věříte v Boha,“ píše Petr svým čtenářům. Pro něho je cesta k živému Bohu možná jen skrze toho, který přišel na svět kvůli nám, aby nás vykoupil svou převzácnou krví. V tom je celé evangelium naprosto určité, i když mnozí lidé takového prostředníka nepotřebují či odmítají a k Bohu se chtějí dostat jinak. V dnešním myšlenkovém zmatku je třeba slyšet moudrá slova Jana Kalvína: „Každé naše přemýšlení o Bohu mimo Krista je nesmírnou propastí, která by ihned pohltila všechny naše smysly.“ Ten Bůh nejen si vyhlédl před věky Beránka, aby zemřel za nás, ale také jej vzkřísil z mrtvých. Máme živého Pána, který jde s námi, když jsme smutní a nechápaví jako ti učedníci na cestě do Emauz. „Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.“

Amen.