1S 23,26-24,3 – David a Saul v jeskyni En-gedí – rodinné bohoslužby

1. čtení: Mt 5,36-45

Kdo je to psanec?

Možná jste to viděli v nějakém filmu, kovbojce – plakát Dead or alive. Byli to nějací zločinci, kteří unikali před spravedlností. Jesse James, Billy the Kid, Butch Cassidy a Sundance Kid a pak po nich šel nějaký šerif nebo lovci odměn.

Jenže někdy se psancem mohl stát i někdo, kdo byl nepohodlný někomu mocnému. Třeba Robin Hood, kterého zkorumpovaný šerif z Nottinghamu nespravedlivě prohlásil za psance a připravil o majetek, načež utekl do Sherwodského lesa, aby pomáhal chudým a utlačovaným. Psancem byl Sirius Black z Harryho Pottera. Ale abychom nezůstali jenom u vymyšlených příběhů: třeba parašutisté, kteří zabili tyrana Heydricha a museli se skrývat před nacisty.

Psanec se musí skrývat, neustále je na útěku. Někdo mohl dostat odměnu i jenom za informaci kde se skrývá

I v našem dnešním příběhu je jeden psanec: David.

Musí utíkat, na jeho hlavu je vypsána odměna, nemá vůbec nic, hrozí mu smrt hladem.

Jak se to stalo? Hrdina, který porazil Goliáše. Přítel prince Jonatana, manžel princezny Mikol.

Odpověď: král Saul. Možná si řeknete, že to byl přece král. Nejmocnější muž v zemi. Ale taky jsme četli, že zůstal sám. Opustil ho Samuel, opustila ho víra v Hospodina. A Saul se začal bát o svůj trůn. Strach ho úplně ovládl. Začal se bát všeho a všech.

Jednou Davida ve výbuchu vzteku málem zabil, hodil po něm kopí. David musel utéct odešel do útočištného města jménem Nób. Tam se mohl každý uchýlit a byl v bezpečí, pokud neodešel. Měl tam azyl. Tento azyl byl jednou z nejposvátnějších věcí v Izraeli. Ale Saul se nezastavil před ničím. Když se doslechl, že se v Nóbu ujali Davida, nechal povraždit osmdesát pět tamních kněží.

Bylo jasné, že Saul je úplně posedlý. David věděl, že by se mohl mstít dokonce i na jeho rodině a tak museli utéct do sousední země (Moáb).

Ale David neutekl. Zůstal v Izraeli. Vždyť přece nespáchal nic zlého.

A stala se zvláštní věc: začali k němu přicházet lidé, kteří na tom byli stejně jako on – psanci, shromáždili se všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů. (1S 22)

Koho vám to připomíná? Kdo se zastával všelijak utlačovaných a pronásledovaných a odmítaných, kteří pak za ním všude chodili?

David byl psanec. Ale ani tak se nestaral jen o sebe. Přišel na pomoc městu Keila, které napadli Pelištejci. Zachránil ho, ale málem se mu to stalo osudným.

Dozvěděl se totiž o tom Saul, sebral armádu a vytáhl proti Davidovi. Hospodin Davida varoval a on díky tomuto varování utekl. Ale bylo to tak tak, utekl na poslední chvíli. Utíkali přes celou zemi až k Mrtvému moři. Tam je hodně jeskyní, soutěsek a úkrytů, kde se lze schovat. Ale Saulovi špehové byli všude. A nakonec se dozvěděli, že se David skrývá v oblasti En-gedí. Saul sebral na tři tisíce mužů a vydal se na hon. Zaskočený David se na poslední chvíli spěšně stáhl se svou tlupou do jedné ze skalních jeskyní.

Jenže – právě před touhle jeskyní zastavilo královské vojsko.

A Davidovi a jeho mužům, skrytým ve tmě za kameny v jeskyni, se zastavilo srdce. Čekali, že vojáci začnou jeskyni pročesávat. A dojde k boji. Nepřátelé mají velkou přesilu. A oni navíc budou bojovat oslepeni proti slunci.

Nikdo ani nedutal. Nesměli se pohnout. Ani zakašlat, aby se neprozradili. Světlo od je oslepovalo. Náhle jako by se v něm něco zablesklo. Nevěří svým očím: královský plášť? To je Saul. A je sám!

Co se to děje? Saul udělá několik kroků dovnitř, ohlédne se, vyhrne si plášť, dřepne si na bobek a…

Někteří schovaní bojovníci málem vyprskli smíchy. Ale jiní strčili do Davida: To je tvoje chvíle! To nemůže být náhoda. Sám Hospodin ti ho vydal do rukou.

A další mu podává nůž: Udělej s ním, krátký proces. Za nás za všechny.

A David jde. Potichu se plíží k Saulovi. Na zádech cítí pohledy svých druhů, ještě kousek a všechno skrývání skončí. Možná si cestou říká: Hospodine, vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. (Ž 31,23) Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka (Ž 17,13)

Mám ho v hrsti, pomyslel si, když stanul za zády Saula, který teď vůbec nevypadal jako král. Zatočila se mu z toho hlava. Zvedl dýku. Jako kdysi na Goliáše, blesklo mu…

A pak ruka s nožem klesla. Chraň mě toho Hospodin!

Davidovi chlapi opatrně vykukují, co se děje. A David už se vrací. Ale nemá nůž od krve. A v ruce má jen kousek Saulova pláště.

Co to má znamenat ukazují si nechápavě. Co se stalo? Máme vyrazit do boje? Ale David je zastavil: Je to přece Hospodinův pomazaný!

Ale jeho lidé jsou zmatení? Co si o tom mají myslet? Nerozumí, proč David Saula nezabil. Co si asi o té události budou třeba večer u ohně povídat? Možná:

• Takový zbabělec! Nebo: Co vlastně ten David chce? Ví to vůbec?
• Myslel jsem, že se konečně pomstím. A teď?
• Má cenu zůstat v Davidově tlupě? Chtěli byste mít takového „vůdce“?

Saul se mezitím zvedl, upravil si plášť a hrabe se ven z jeskyně.

Ale David zariskoval ještě jednou. Vyběhl z jeskyně. A volá na Saula: Králi, můj pane! Saul se ohlédl, a byl v šoku. Došlo mu, v jakém nebezpečí právě byl. Ale David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. Volal: Kdo ti namluvil, že ti usiluji o život, Saule? Není to pravda. Podívej! A jako důkaz David mává cípem královského pláště. Mohl jsem tě před chvílí zabít, říkali mi, abych to udělal. Ale já se nechci mstít. Já jsem tam v jeskyni pochopil, že na to nemám právo. Pomsta není má věc, ale Boží.“

Saul nebyl schopen slova. A tu jako by se v něm něco zlomilo. V jeho očích se zaleskly slzy: Vždycky jsi byl jako můj syn, Davide, zvolal. Byl jsi ke mně dobrý, a já se k tobě zachoval zákeřně. Odpusť! David se zvedl, ale Saul pokračoval: „To Hospodin mě přivedl do tvé jeskyně. A tys mi mohl udělat, co jsi chtěl. Jak to, žes mě ušetřil? Tak jednají jenom králové… Kéž ti Hospodin odplatí za to, co jsi pro mě dnes udělal!“ A pak se v míru rozešli svou cestou.

Zkusme přemýšlet: proč to David neudělal, proč Saula nezabil?

• Nechtěl být svévolník. Chtěl poslouchat Hospodina.
• Poslouchat Hospodina znamená překonat touhu po pomstě
• Poslouchat Hospodina znamená, že mít vládu není všechno – nestojí například za vraždu člověka
• Poslouchat Hospodina znamená odpustit i tomu, který mě pronásleduje.

Poslouchat Hospodina znamená důvěřovat jeho slibům. David věděl, že když ho Hospodin skrze Samuela pomazal, tak bude králem, protože boží zaslíbení vždy platí.

Takhle nějak nás to učil o mnoho set let později Ježíš. Četli jsme to na začátku:

Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

amen