1Tm 2,1–5

Písně: 85, 246, 557, 572, 244, 469, 397, 398, 510
Introit: Mt 20,25–28
Čtení: Iz 53
Text: 1Tm 2,1–5
Když apoštol Pavel formuloval v dopise Timoteovi základní pravidla pro život křesťanského sboru (tím se zabývá celá druhá a třetí kapitola (na prvním místě uvedl prosby a přímluvy za všechny lidi. Nejen za ty, kteří věří a žijí podle Božích norem, ale i za ty, kteří dělají pravý opak a jsou činiteli zla. Všichni lidé, dobří i zlí, mají dojít spásy a poznat pravdu.
Jsou to slova, která jsou pro nás nároční a jdou nám proti srsti. Dokážeme se modlit spíš za to, aby na zlé dopadl spravedlivý trest za jejich činy. Ale Pavel si je jist, že právě přímluvná modlitba i za ty nejhorší je správná: „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“
Ta další slova našeho textu jsou dnes nesmírně aktuální: na prvním místě bychom měli prosit za ty, kteří mají v rukou moc. Víme, že tato moc může dnes zabíjet a rozpoutat apokalyptické hrůzy. I politik, který chce silou bránit spravedlnost, může podlehnout pokušení pomsty. Je jenom člověk se vší lidskou omylností, může se rozhodnout špatně a přinese to nezměrné utrpení nevinným lidem. Proto na prvním místě, především, se máme přimlouvat za tyto mocné, aby jim dal Pán Bůh moudrost a byl jim ku pomoci. Ty modlitby svého lidu Pán Bůh slyší a odpovídá na ně. Však Božím záměrem není záhuba, ale záchrana. A my smíme toužit po tom, jak to vyjadřuje apoštol, „abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“
Ten Bůh, k němuž se teď v této vážné době obracejí lidé na celém světě, je jeden, skutečný a živý. Ale svou pýchou, sobectvím a nenávistí jsme se od něj nesmírně vzdálili. To, čemu říká Bible hřích, co máme v sobě a čím jsme spoutáni, nás od Boha odloučilo. Ale ten, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, je prostředník skutečného kontaktu lásky mezi Bohem a námi. Apoštol Pavel zdůrazňuje: je to člověk Kristus Ježíš. Poznal dokonale náš lidský úděl, zakusil bolest a smrt. Ale dal sám sebe za dobré i zlé, za nás za všechny, „pro nepravost nás všech“, jak slyšíme z knihy proroka Izaiáše.
Tuto oběť Pána Ježíše Krista si připomínáme i dnes u jeho stolu. Je to jediná naděje pro každého člověka. A proto Církev na prvním místě – a to je její úkol – to je náš úkol, se modlí za všechny a přimlouvá se za ně. Však Pán Bůh pro nikoho nepřipravuje peklo jakéhosi Armagedonu – on chce, aby všichni lidé, ať už patří k jakékoliv kultuře či náboženství, ať jejich hřích má nenápadnou či děsivou podobu, došli spásy.
Amen.