2K 1,18–22

Introit: Ž 102,17–22
Čtení: L 1,39–55
Text: 2K 1,18–22
Pro tato veliká slova, plná jistoty a naděje, byla podnětem lidská malost a podezření, s nímž se apoštol setkal v korintském sboru. Slova, která nám dodnes dávají klíč k pochopení dávných proroctví a zaslíbení ve Starém Zákoně, vyrostla vlastně z Pavlova vysvětlování, proč nenavštívil Korint, jak to slíbil. Jeho kritici, kterých měl v Korintu nemálo, v tom viděli hned nějaké postranní úmysly, že se řídí vlastními zájmy, které jsou mu přednější; měli záminku, aby jej viděli jako obojetného a nespolehlivého člověka, který něco slíbí a nesplní. Opravdu, tento Kristův svědek to neměl snadné: často ti, které tak miloval, mu nerozuměli a působili mu bolest.

Ale apoštol se neuráží, ale hájí se. A bere k tomu za svědka samého Boha, že neříká to, co za chvíli popře. „Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň ano i ne!“

A právě tady z té osobní obrany se rodí zvěst, jež už má nadčasovou platnost. Apoštol teď mluví o tom, jehož zvěstoval se svými spolupracovníky korintskému sboru, o Ježíši Kristu. V tom, co Korinťané slyšeli, přece nebylo nic obojetného ani zamotaného, že by posluchač nevěděl, na čem je. Pavlovi teď nejde jen o to, aby obhájil čestnost svých postojů, ale aby připomněl korintským křesťanům, že k nim v Kristu zaznělo jednoznačné Boží Ano. Na světě je všechno nejisté, ale toto Ano k nám hříšným lidem, je naprosto jednoznačné a spolehlivé.“ Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme zvěstovali nebyl zároveň ano a ne, nýbrž v něm jest jasné ANO.“ Když Boží Syn se stal člověkem, zaznělo toto ANO Boží lásky k nám všem naprosto zřetelně: Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna. „V něm jest jasné ANO.“

Když jsme na začátku slyšeli žalmové slovo, že „Hospodin k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne“ (Ž 1O2,18), slyšeli jsme tu jeden z Božích slibů. Starý Zákon jich obsahuje nesčetnou řadu a mnoho z těchto zaslíbení se týkají určitých lidí v dávné době. A tu apoštol nám dává ve svém dopise velký dar, totiž ujištění, že se to týká i nás.“ Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ANO.“ Ve víře v Krista Ježíše si smíme přivlastnit všechno potěšení a naději Božích slibů; v Kristu Bůh říká každému z nás: ano, právě pro tebe platí všechno, co jsem slíbil svému lidu. Jen Ježíš Kristus dává těmto dávným zaslíbením schopnost, aby mluvila do naší současnosti, do našich nejistot, trápení a bezradnosti. Není jediné potěšující slovo v Písmu které by se nás netýkalo, když se držíme zuby nehty Kristovy milosti a chceme jít jeho cestou:“ Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ANO.“

Na ANO Boží lásky církev odpovídá vděčně svým Amen. Je to slovo přitakání a souhlasu: jistě, tak to je. Neumíme pochopit Boží lásku, tak jako ji nechápala dívka z Nazaréta. Ale svou poslušností řekla ono souhlasné a radostné Amen a chválila Hospodina. Právě to je úkol církve, aby tato chvála zněla navzdory naší ubohosti k slávě Boží.

Amen.