2Tm 1,1–8a

Písně: 607, Děkujem Ti, Pán Bůh nás má, 541, 703

Introit: Ž 95,6–7a
Čtení: Sk 15,35–16,3a
Text: 2Tm 1,1–8a
Poslání: 2Tm 2,15

Milé děti, milí bratři a sestry,

čeká nás dnes Timoteus, kterému Pavel napsal dva dopisy. Tedy nejméně dva, kdo ví, kolik si toho vzájemně napsali! Znali se spolu spoustu let. Prožili toho spolu hrozně moc. Tím spíš bude zajímavé se zamyslet, Co mají Pavlem a Timoteus společného a čím se liší.

Nejprve tedy, co mají společného: Jsou to křesťané. Mají židovské kořeny. Jsou ze stejné oblasti – na to, co Pavel procestoval, tak Timoteova rodná Lystra není zas tak strašně daleko od Tarsu, ze kterého pocházel Pavel. Dnešní Turecko – akorát Tarsus je u Středozemního moře a Lystra víc ve vnitrozemí. Nu – a to asi bude všechno.

Co je odlišuje? Na prvním místě věk. Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. (1Tm 4,12) Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. (2Tm 2,22). Pavlovi bude k šedesátce. U Timotea nevíme, můžeme jen odhadovat. Timoteus s ním prošel několik misijních cest, pracovali i jako Pavlův posel. No, od boku bych střelil dvacet let a myslím, že moc neprohádám. A ještě jedna věc je odlišuje a ta nás bude dnes zajímat nejvíc. Jak poznali Pána Ježíše? Jak se dozvěděli o tom, že byl vzkříšen?

Příběh apoštola Pavla známe. Ten je v Bibli dokonce několikrát, protože ho Pavel nejen prožil, ale také sám vyprávěl. Pavel byl dospělý muž, žid ze starobylé židovské rodiny. A byl to člověk, který neměl rád křesťany. Vyžádal si od velerady doporučující dopis, aby mohl křesťany zatýkat a jel je hledat do Damašku. Na cestě do tohoto města se mu zjevil Pán Ježíš a zeptal se ho „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?! Pavel pak tři dni neviděl a zrak se mu vrátil až díky křesťanu Ananiášovi. Pavel uvěřil v Krista a nechal se pokřtít.

Jak se k víře dostal Timoteus? Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. (2Tm 3,15). Křesťankami byla jeho babička i maminka. V hlavním čtení jsme dokonce slyšeli i jejich jména – babička Lóis a maminka Euniké. Ty byly původně židovky, ale uvěřily v Pána Ježíše a v této víře pak vychovávaly i Timotea. O Timoteově tatínkovi víme, že byl pohan, ale díky babičce a mamince byl Timoteus od dětství seznamován s víru v jediného Boha. Je možné, že v tom měl tak trochu prsty i apoštol Pavel. Timotea totiž na několika místech nazývá svým „synem“. Je totiž docela pravděpodobné, že Timoteova maminka uvěřila díky Pavlovi. Do této oblasti apoštol Pavel křesťanství přines, takže i kdy je to jen dohad, vyloučit se to nedá.

Zpět ke srovnání Pavla a Timotea. Pavel byl učitel, Timoteus jeho žák. Ale ještě, než se dostal k Pavlovi a než ho začal doprovázet na jeho cestách, tak chodil do sboru do Lystry. Kousek od ní je městečko Ikonium. Protože to není daleko (asi jako Beroun a Praha, 30 kilometrů, to se dá za jeden den ujít) tak se křesťané z těchto dvou měst znali a potkávali se. Tady lidé opravdu uvěřili díky apoštolu Pavlovi a ten se sem čas od času vracel. A při jedné takové cestě mu představili mladíka Timotea. Možná že ho Pavel znal jako malé děcko, ale teď už dospíval. A všichni ho Pavlovi chválili, jak je šikovný.

Asi jako když se tady jednou za čas objeví pan farář Rejchrt a vaši rodiče za ním půjdou a řeknou: „Pane faráři, tady náš syn, naše dcera – Vy jste je před mnoha lety pokřtil a teď už jsou takhle velcí a dělají nám velikou radost!“ Nevím, jak bratr Rejchrt, ale tu a tam se potkávám s dětmi těch, které jsem kdysi křtil, oddával či obojí a je to rozhodně nad jiné zajímavý pocit.

Když Pavel viděl, jak všichni Timotea chválí, tak si Pavel řekl, že když je tenhle Timoteus tak šikovný, tak že ho vezme s sebou na cesty. Dneska už takhle kazatelé necestují, ale kdo ví, třeba se za pár let tento způsob práce zase vrátí, takže se možná máte na co těšit. Setkávání s novými a novými lidmi, není to nic jednoduchého a čas od času se člověk potká s velmi nepříjemnými lidmi.

Timoteus ale obstál. Pavel neměl vždycky na žáky štěstí! V prvním čtení zaznělo jméno Jan Marek. Ten doprovázel Pavla na jeho cestách, ale časem už to na něj bylo moc a jednoho dne řekl Pavlovi, že to balí a dál už s ním chodit nebude. Barnaáš to s ním chtěl zkusit ještě jednou, ale Pavel řekl, že ne. Tak Barnabáš s Janem Markem jeli na Kypr a Pavel pokračoval dál do Lystry, kde potkal Timotea. Ten Jan Marek dost možná nebyl hloupý či zlý! Prostě jen nebyl na Pavlův styl práce. Na to nekonečné cestování z místa na místo. Křesťanská tradice vypráví, že odjel do Říma, kde se potkal s apoštolem Petrem a zůstal tam s ním. Petr mu vyprávěl o Pánu Ježíši a tenhle Jan Marek si pak řekl, že by to stálo zato zapsat – a tak vzniklo Markovo evangelium.

Není každý stavěný na všechno. Timoteus prošel s Pavlem Galatii, Troadu a Filipy, Tessaloniku a Berii a došli spolu až Athén (Sk 17,14n) Pak šel nejspíš se Silasem do Tessaloniky a k Pavlovi se vrátil, když byl Pavel v Korintě. Sem ho pak Pavel poslal z Efezu, když to v Korintě moc nefungovalo (1Kor 4,17). Pak ještě nějaké další cestování, určitě byl s Pavlem v době Pavlova pobytu v Římě ve vězení. Na Pavlův pokyn se stal správce sboru v Efezu (1Tm 4,12) a sám si prošel i vězením (Žd 13,23). Byl nemocný – Pavel mu píše: Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína. (1Tm 5,23) V církevní tradici se pak dochovala zpráva o tom, že ho v osmdesáti letech ukamenovali, když se postavil pohanskému průvodu.

My se ale vrátíme o mnoho let nazpátek. Timoteus poznal Pána Ježíše už v mládí. A tak mě napadla otázka: V jakém věku by měl člověk začít chodit do kostela? Sympatickou odpověď na tuhle otázku dal kdysi Jaro Křivohlavý: „S dětmi je třeba chodit do kostela minimálně rok předtím, než se narodí, a nikdy s tím nepřestat.“

Nevíme, jak to měl Timoteus, ale o upřímné víře jeho maminky a babičky Pavel výslovně mluví. Proto měl Timoteus před Pavlem vlastně veliký náskok! Pavel uvěřil a mohlo mu být tak třicet let. Popisuje, že se s tím pak sám ještě 15 let nějak vnitřně vyrovnával, studoval, promýšlel. Tohle Timoteus nepotřeboval, protože byl ve víře vychován a veden.

Tuhle výhodu máte vy. Já jsem uvěřil taky až jako dospělák a další roky jsem se s tím srovnával. Vy máte větší šanci být jako Timoteus. Přijmout víru těch, kteří vás přivedli do kostela, růst v ní a už od mládí dělat jako Timoteus velké věci pro Pána Ježíše.

Amen.