Abychom neupadli

Introit: Iz 14,11–12
Čtení: Mt 16,13–25
Text: 1K 10,12
Poslání: Př 16,18
Písně: 667, 627, Naberu dech, 689, 610

Milé děti, milí bratři a sestry,
až do adventu se budeme potkávat v prvních čtení s apoštolem Petrem. Projdeme dnes několik historek z Petrova života. Znovu a znovu se nám bude vracet varování, které napsal apoštol Pavel do Korinta: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Zrovna apoštol Petr je dobrým příkladem toho, kdo už si kolikrát myslel, jak je na tom dobře – a najednou bác.

Patřil k významným učedníkům Pána Ježíše. Kolikátý že byl povolaný? První! Ještě se svým bráchou Ondřejem byli úplně prvnímu učedníky. Tím by se mohl dost vytahovat – ale to mě fakt hodně těší, že přes všechny hlouposti, které v životě nadělal, tak nic takového o něm nečteme. O nějaké první místo mezi apoštoly se nikdy nepral. Spoustu věcí ale jako první udělal. Třeba jako tenkrát, když jel s ostatními apoštoly na lodi, ale Pán Ježíš tam s nimi v tu chvíli nebyl a jako na potvoru přišla bouřka. Učedníci měli dost strach, že by se mohli utopit – a najednou kolem nich po hladině kráčí – Ježíš. Uklidnilo to učedníky? Ani náhodou – křičeli ještě větší hrůzou, protože si mysleli, že to je nějaký přízrak. Ještě štěstí, že je Pán Ježíš uklidnil.

A v tu chvíli to byl první Petr, kdo se chce ujistit, že to opravdu je Pán Ježíš. „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A Ježíš řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Jediný Petr měl tuhle odvahu a fakt šel! Ale připomínám ten dnešní verš k zapamatování: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Sotva udělal Petr pár kroků, dostal strach a začal se topit. Pán Ježíš ho v tom nenechal! Zachránil ho. Ale pro Petra by tohle mělo být varování, že si o sobě nemá zas tak moc myslet. „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“

Druhý příběh se odehrává u města Cesarea. Pán Ježíš si povídal s učedníky. Ptal se jich tehdy, co si tak jiní lidé o něm myslí. Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Co by tak mohli odpovědět? Co si tak mohli lidé o Pánu Ježíši myslet, že je zač. Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Ale Pána Ježíše zajímal hlavně, co si o něm myslí jeho učedníci. A za koho mne pokládáte vy? Kdo asi odpověděl jako první…? Jasně, že to byl apoštol Petr. Řekl tehdy: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu řekl, že s tímhle vyznáním může přivádět lidi do nebe. Dám ti klíče království nebeského… Od té doby je apoštol Petr často zobrazován s klíči, i když podobná slova časem uslyší i ostatní apoštolové. Vidíme Petra zase na vrcholu. Jak ale zní zlatý verš dnešního kázání? „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“

Pán Ježíš začal učedníkům vysvětlovat, co to tedy znamená, že je Mesiáš, Syn Boha živého. Do Jeruzaléma nepůjde jako generál, který vyžene Římany. On pojede do Jeruzaléma zemřít. A v tu chvíli zase vyletí Petr a říká, že to teda ne! A že ani náhodou! Začal Pána Ježíše kárat, že tohle tedy Pán Ježíš rozhodně udělat nesmí! Pán Ježíš tehdy Petrovi vynadal velice tvrdě: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Takhle tvrdě Pán Ježíš nesetřel snad nikoho dalšího. A pro nás je to varováním, abychom si náhodou o sobě moc nemysleli. I když budeme v jednu chvíli i v Božích očích skvělí, v pár vteřinách si to dokážeme pokazit. Prostě: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“

Do třetice ještě jeden příběh. Zase docela známý. Odehrává se na Olivetské hoře. Už je těsně před Velikonocemi. Pán Ježíš se smutně rozhlédl po svých učednících a řekl, že až půjde do tuhého, tak od něj všichni utečou. Tehdy zase vyletěl Petr. Kdyby jeden každý z těchto utekl, tak já neuteču! Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!

Jenže víme, jak to dopadlo. Jen za pár minut Pán Ježíš Petra ještě s Jakubem a Janem požádá, jestli by s ním mohli zůstat na modlitbu. Jenže sotva je chvíli pryč, tak učedníci usnou. Když Ježíše zatknou, tak Petr zpovzdálí sleduje. Snad si i dělá naděje, že by Pánu Ježíši mohl nějak pomoct – jenže pak ho odchytí nějací lidé a ptají se ho, co je zač – a Petr zapře. A pak podruhé – a potřetí. Pán Ježíš mu to říkal – třikrát mne zapřeš, než kohout zakokrhá. Pořád je to to samé: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“

Našlo by se toho víc: Když Ježíš umývá učedníkům nohy, tak Petr chce umýt celé tělo. Když se učedníci dozvěděli o prázdném hrobě, Petr a Jan tam běželi a opravdu viděli prázdný hrob! Celí nadšení se vrací, ale Marii z Magdaly nechali u hrobu brečet. Apoštol Petr se kamarádil s apoštolem Pavlem, ale pak mu začal rozkládat sbor v Antiochii a taky se rafli.

Apoštol Petr je dobrý příklad úžasného a skvělého člověka, který ale také mnohokrát selhal, když si o sobě začal moc myslet. Když si byl nejvíc sám sebou jistý, tak ho to zmáčklo. Stojí zato o Petrovi přemýšlet, takže se s ním teď ještě sedmkrát setkáme, ale to, co mi připadá, že celý ten Petrův život rámuje, tak je to právě ten dnešní verš: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“

Amen.