Ef 2,10

Písně: 23, Diana, 611, 684, 489

Introit: Ž 23,1–3
Čtení: Sk 19,23–40
Text: Ef 2,10
Poslání: Ž 37,27–28a

Milé děti, milí bratři a sestry

Pavel v Efezu učil o Pánu Ježíši Kristu. Jakési shrnutí svého kázání pak napsal v dopise Efezským. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Je to jeden z mých nejoblíbenějších veršů v Bibli. Hledat, k čemu mně Pán Bůh stvořil, co pro mě Pán Bůh připravil a já to mám udělat – to je pro mě snad nejlepší vystižení toho, co to je křesťanský život. V čem je ta spolupráce mezi Bohem a člověkem. Pavel pak v tom listě řeší, jak se to projeví v církvi, v rodině…

Ale vzhůru do Efezu, podívat se, co Pán Bůh připravil pro apoštola Pavla, když ho přivedl do Efezu.

Kde vlastně ten Efez je? Stále jsme v dnešním Turecku. Pravda – už jsme skoro na pobřeží Středozemního moře a na dohled jsou první řecké ostrovy.

Efez bylo velké a slavné město. Byl v něm i jeden z tak zvaných sedmi divů světa (pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Feidiův Zeus v Olympii, Artemidin chrám v Efesu, Mauzoleum v Halikarnassu, Rhódský kolos, Maják na ostrově Faru). Ze všech těch slavných staveb starověku se zachovaly jen egyptské pyramidy. Artemis (neboli Dianu) už dneska nikdo neuctívá. Zbytky Artemidina chrámu vykopali archeologové na konci 19. století a dali z nich dohromady jeden jediný celý sloup z původních 125.

V době návštěvy apoštola Pavla ale byl Efez Po Římu jedno z nejvýznamnějších měst tehdejšího světa. Však tu Pavel působil celé dva roky! (53-55) Kázal v místních synagogách, když už ho tam židé nepustili, tak si od místního filosofa pronajal přednáškový sál. V tomto velkém městě pak Pavel prožil zajímavou zkušenost. Vystupuje tam dav lidí pod vedením zlatníka Demetria a vystupuje tam jakýsi městský tajemník.

Ve svém kázání byl Pavel hodně úspěšný. Desítky lidí uvěřily v Krista. Ti, kteří byli té doby pohané, tak věřili kouzlům a magii. Používali amulety. Zaříkávací knihy. Nápoje lásky. Věštění budoucnosti ze zvířecích vnitřností. Proklínací formule na nepřátele.

Když lidé uvěřili v Pána Ježíš, tak amulety hodili do popelnice, zaříkávací knihy spálili a nápoje lásky vylili do kanálu. Pozor – Pavel jim to nijak nepřikazoval! Oni sami rozpoznali, jak to v jejich životě škodilo. Sám mám třeba knížky velmi rád už jako předmět, ale jednu takovou plnou pitomostí jsem roztrhal a hodil do popelnice, aby neškodila mně a nikomu dalšímu. Vyhodit ten čurbes – to byl přesně ten dobrý skutek, který Pán Bůh připravil křesťanům tenkrát v Efezu. Zbavili se závislosti na věštcích, černokněžnících a prodavačích talismanů. Začali hledat, jaké dobré skutky pro ně připravil Bůh, aby je vykonali.

Tohle se mi moc líbí, že se Pavel nesnažil dělat konkurenci. Že by začal vyrábět křesťanské amulety: zlaté křížky, papírky s citáty s Bible, stříbrné modely jeruzalémského chrámu… To by šlo v Efezu určitě na odbyt! Pavel ale moc dobře zná pověrčivost těch lidí. Pro ně by to znamenalo něco jiného, než pro nás. Hodně lidí nosí na krku křížek, ale byla by hloupost si myslet, že ten křížek sám o sobě má nějakou moc. Tohle mimochodem zrovna v Efezu zkoušeli jistí sourozenci Skévovi. Zkoušeli černokněžnickou magii se jménem Ježíšovým, ale to nepomáhá. Naopak dopadli ještě hůř – démoni je svlékli a zmlátili.

Jestliže s křížkem žádnou takovou pověrečnou představu spojenou nemáme, je to v pohodě. Netřeba se s tím trápit a nechť vám sluší. Biblický citát na papírku může být také velmi užitečný, když nad ním přemýšlíte, když vás vede k modlitbě, k hledání, jaké dobré skutky nám Bůh připravil, abychom je vykonali.

Nastal ale jiný problém. Je tu jistý Demetrios. Zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům. Na výrobě těch modlářských krámu dost lidí vydělávalo a v průběhu Pavlova působení jim začaly klesat tržby. Co s tím? Tohle se nedá nahlásit na policii jako trestný čin. Demetrios nemůže přijít za soudcem a obžalovat Pavla. „Kazí mi kšefty!“ – to naštve, ale není to trestný čin.

Tak (tohle mám od kolegy Petra Tureckého) Demetrios založil iniciativu „Křesťanství v Efezu nechceme!“ Přišel s tím, že křesťané, to je holota, která uráží velkou efezskou Artemis. Jasně, že celou dobu vědí, že jim jde o jejich kšeft! Že chtějí dál poutníkům prodávat zlaté a stříbrné chrámečky pro štěstí! Ale pssst! To by nefungovalo.

Tak svolal všechny svoje zaměstnance, kolegy a vysvětlil jim, jaký je ten Pavel darebák, protože jestli ho nechají být tak – no, ta věta je úžasná: Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět. Vyrazili do ulic a křičí: „Velká je efezská Artemis“

A teď nastává zvláštní situace. Byli jste někdy v nějakém davu? Demonstrace, sportovní zápas, koncert… V davu vládne nějaká atmosféra a dav žije najednou jako celek. Jednotlivec v něm prakticky nic nezmůže. Proti davu se nedá hájit nějaký jiný názor. Dav do sebe dokáže vcucnout lidi, kteří se prostě přidají a vůbec netuší, co se děje. Přesně takhle to bylo v Efezu. Dav jde a křičí „Velká je efezská Artemis!“, „Velká je efezská Artemis!“, „Velká je efezská Artemis!“ S tím lidé v ulicích souhlasí, „Velká je efezská Artemis!“ a tak se přidávají k zástupu a volají také. „Velká je efezská Artemis!“ Ani si nevšimli, že vepředu vlečou nějaké dva křesťany, Pavlovy přátele a spolupracovníky.

Pavel by tam šel – ale jiní přátelé mu v tom zabránili. Mělo by to nějaký smysl, kdyby tam šel? Jak by to asi dopadlo? Nemělo by to smysl vůbec žádný. To se ukázalo, když přítomní židé chtěli, aby promluvil jejich zástupce, nějaký Alexandr. I když by dost možná mluvil proti Pavlovi a křesťanům, protože místní židé Pavla moc rádi neměli, nikdo ho neposlouchal. Věděli, že židé efezskou Artemis také neuctívají a tak dav místo rozhovoru dvě hodiny křičel „Velká je efezská Artemis!“

Až když vystoupil městský tajemník, tak se uklidnili. Byl to představitel města, důležitý úředník. Na toho už si křičet neodvážili. Pronesl jen pár slov.

Že všichni vědí, že „Velká je efezská Artemis!“ To není potřeba vyřvávat. Že ti křesťané, které sem přivedli, tak nic proti Artemis ani chrámu neříkali. Že chce-li si Demetrios, řemeslníci či kdokoliv další na někoho stěžovat, tak samozřejmě mohou, ale k tomu jsou soudní dny, místodržitelé a řádné shromáždění.

A lidi najednou vystydli, zvedli se a šli domů.

Ten úředník dozajista nebyl křesťan! To byl slušný pohanský úředník, který dobře dělal svoji práci. Můžeme si na něj vzpomenout, když se modlíme za pana prezidenta a za politiky – že i když nejsou křesťané, tak svoji práci mohou dělat dobře. I pro ně Pán Bůh připravil dobré skutky a teď je na nich, aby je vykonali.

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Kdo v tom příběhu vykonal nějaký dobrý, správný skutek? Určitě Pavel, když zvěstoval Krista. Obrácení pohané, kteří se zbavovali modlářského náčiní. Pohanský úředník, který uklidnil dav.

A o dobrých věcech, které můžeme dělat my, je následující písnička.