Gn 12,4–9

Písně: 425, „Abraham“, „Vinný kmen“, 685, 579

Zvuková podoba kázání bohužel není k dispozici

Introit: Ž 67,2–4
Čtení: Gn 12,1–3
Text: Gn 12,4–9
Poslání: Žd 11,8–10

Milé děti, milí bratři a sestry,

čeká nás až do Adventu dvanáct zastavení s Abrahamem. I když – o kom že byla řeč ve čteních z Bible? Byl tam nějaký Abraham? Kdepak! Byl tam Abram. Ale nenechme se splést, Abramovi jednou Bůh změní jméno na Abraham. I o této změně jména si budeme jednou vyprávět.

V tuto chvíli máme před sebou samý začátek těch příběhů které nás o Abramovi – Abrahamovi budou zajímat. Zdaleka ne o všech, které prožil. Co dělal do této doby, to nevíme. A není to zas tak krátká doba! Kolik, že bylo Abramovi, když ho Bůh povolal? 75! I když u praotců můžeme počítat s dvojnásobným věkem, než se dožívají lidé dnes, tak to je člověk, který má velkou část svého života za sebou. Abrahama povolala Bůh v pětasedmdesáti, Davida jako mládenečka, který hlídal stáda, takže dejme tomu dvanáct, Samuel byl dost možná kluk a Samsona či Jana Křtitele si Bůh vybral ještě před narozením.

Máme tu první poučení z dnešního příběhu – Bůh si nás může k nějakému úkolu povolat v kterémkoliv věku. Abraham je příkladem spíš pro nás starší, ale zapamatujme si tuto první poučku – Bůh si může lidi k nějakému úkolu povolat v kterémkoliv věku.

Nu – a teď se můžeme podívat, jak to povolání vypadalo u Abrama. Zatím se ještě jmenuje Abram, tak to tak nechme. K čemu Bůh vyzval Abrama?

K odchodu z rodného domu. Abram se má rozloučit se sousedy a známými a vyrazit kamsi do neznáma. Tohle už Abram zažil. Jediná historka, kterou máme v Bibli z doby před tím, než ho Bůh povolal, vypráví, že mu v městě Ur umřel brácha Háran. Nechal po sobě kluka jménem Lot. Druhý brácha Náchor zůstal s rodinou v Ur. Ale starý táta Terach vzal tenkrát Abrama, jeho ženu Sáraj a taky Lota, vnuka po zemřelém Háranovi, a přestěhovali se do Cháranu.

Jenže tohle stěhování je něco jiného. Slyšíme to z těch Božích slov: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu…“ Tady jde o zásadní zpřetrhání starých vazeb. To první stěhování bylo pořád v rámci rodiny a při zachování rodinných vazeb. Jak to bude vypadat teď, to Abram fakt netuší.

Už víme, že Boží povolání může přijít kdykoliv. Teď vidíme, že k tomuto povolání od Boha patří, že se člověk musí vzdát něčeho, co by mu bránilo poslouchat Pána Boha. Něco opustit, něco zanechat, co by brzdilo. U Abrama je to zbytek rodiny. Bere s sebou jen svého synovce Lota, protože je sirotek. A i s Lotem se časem rozloučí.

Tohle nějak k Božímu povolání patří – že je v našem životě něco, s čím je potřeba se rozloučit. „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce…“ U Abrama to byli lidé, místo, kde bydlel, vztahy… Asi by to v tu chvíli Abrama brzdilo v úkolu, který měl před sebou, tak to musel nechat v Cháranu, kdesi na hranicích dnešní Sýrie a Turecka a vyrazit na jih do Kenaánu, tedy území dnešního Izraele.

Dvě věci už od Abrama víme: povolat může Bůh v jakémkoliv věku a když člověka Bůh povolává může k tomu patřit to, že se člověk musí umět něčeho vzdát.

Do třetice se pak podívejme, k čemu že Bůh toho Abrama povolal. Něco z toho je docela srozumitelné. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno… požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. Co to znamená? Bůh bude s Abramem. Bude mít rád jeho přátele a bude proti jeho nepřátelům. Abram bude mít spoustu potomků. Bude jich tolik, že budou tvořit národ. A Abram bude slavný, Abrama si budou stále připomínat.

A pak ale něco zvláštního: „Staň se požehnáním! … V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

Jde o všechny čeledi země, nejen o ten národ, který vznikne z Abramova potomstva. Veškeré čeledi země – tedy celý svět. A tomuto celému světu se má Abram stát požehnáním. Aha! Boží požehnání není určeno ke vlastní spotřebě. Je určeno k tomu, aby sloužilo dál. Pán Bůh Abramovi požehná a Abram se pak stane požehnáním pro všechny okolo sebe. Ať už to znamená cokoliv. Řekl bych, že Abram vlastně neví, do čeho konkrétně jde. Vidí ten rámcový cíl – stát se požehnáním, zprostředkovat Boží požehnání celému světu, veškerým čeledím země. A on do toho jde, ať už to znamená cokoliv. Povolal ho k tomu Bůh, Abram Bohu věří a tak poslouchá. Proto i když je starý (1), tak opustil dům svého otce (2) a vyrazil do Kenaánu.

Co udělal Abram jako první, když přišel do Kenaánu? Jak se projevilo to, že se stane požehnáním veškerým čeledím země? I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram … vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

Možná bychom dneska raději slyšeli, že tam postavil školu, nebo nemocnici. Nebo útulek pro chudé. Abram ale chce být požehnáním. Je v pohanské krajině a tak chce, aby ti pohané, mezi které přišel, poznali skutečného Boha a od něj pak přijímali posilu. Chce v tomto světě plnit Boží vůli, chce do tohoto světa přinášet Boží dílo. Třeba jednou bude čas na školy a nemocnice, ale to první, o čem je potřeba svědčit, chce-li být pro ty pohany požehnáním, je, když bude sám pevný ve víře v toho, kdo jemu samotnému žehná.

Tři abramovské poučky už tu máme a to je na jeden den až kam:

Bůh může povolat kohokoliv, v jakémkoliv věku.
Boží povolání může znamenat, že se člověk musí umět něčeho vzdát.
Kdo chce být požehnáním, ten musí na prvním místě sám přijímat Boží požehnání.
Když si tohle od Abrama zapamatujeme, tak jsme v sobě otevřeli pomyslná vrátka k tomu, aby to Abramovo požehnání i v našich životech přineslo nějaký užitek. Aby se i na nás naplnilo, že v Abramovi dojdou požehnání všechny čeledi země. My porozumíme tomu, jak Bůh jednal s Abramem a tak se naučíme, jak Bůh může jednat i s námi.

Jsou to pořád ty tři abramovské poučky:

Může povolat i nás. Je jedno, jestli jsme děti, dospělí, nebo staří.
Možná bude potřeba se něčeho vzdát. Špatní kamarádi, nějaký „časožrout“, špatné zvyky…
Je potřeba, abychom se sami snažili dál poznávat Boží vůli. Chodili do kostela, modlili se…
Tři abramovské poučky pro každého z nás.

Amen.