Iz 55,1–3

Introit: Mt 11,38–30
Čtení: L 14,16–24
Text: Iz 55,1–3
Všechny tři biblické oddíly, které jsme dnes slyšeli, dosvědčují Boží zájem o člověka. Podobenství z Lukášova evangelia začíná tím, že „jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.“ Je to pozvání k slavnostní hostině, ale vyzní naprázdno, protože pozvaní hosté se zdvořile omluví.

Bůh chce být s člověkem, ale člověk nechce být s ním, protože si stačí sám, se svými radostmi a plány. Nepotřebuje Boží hostinu, když má své pole, své voly a svou rodinu. Tato skutečnost se stále opakuje v nejrůznějších situacích našeho života. Ale Ježíš, který tak realisticky vidí nezájem člověka o to, co Bůh nabízí, přesto k sobě zve všechny obtížené břemeny, aby jim dal odpočinutí. Pozvání jeho lásky zní stále, ale může být stejně neúspěšné, jako v tom podobenství. A to proto, že člověk toto odpočinutí, v němž je také svoboda a naděje, často hledá tam, kde není.

A právě proto se ptá Hospodin svého lidu – a to je ten třetí text Písma o Božím zájmu o nás z proroka Izajáše: „Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí?“ Člověk může se zřejmě mýlit v tom, co pokládá za důležité, čemu slouží, za čím jde; může dát svou důvěru tomu, co ho zklame a zradí. A v tom je to ohrožení, že si to ani neuvědomí; proto potřebuje slyšet Boží slovo, které upozorňuje: utrácíš, ale ne za chléb, to základní pro život ti schází a nevíš o tom.

Celý tento veliký oddíl z Izajáše je pozváním Boží lásky nám všem.

Bůh nikdy člověka nenutí, on stále zve: zve k hostině, zve k odpočinutí, zve k vodám, zve k získání všeho, co potřebujeme k životu. Je to burcující pozvání, proto začíná tak výrazným slovem: „Vzhůru.“ Protože teď nám Pán Bůh říká, že on dává všechno zdarma, bez protihodnoty. Všude jinde se za všecko platí, za iluzi štěstí či vysněnou budoucnost, tady však ti ten největší kapitál není k ničemu, protože Boží milost je jen pro žebráky, kteří nemají ani vindru. Pro ty, kterým se jazyk lepí žízní na patro, zní pozvání:

„Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám.“ Je třeba jen vstát a jít k němu, který zve: „Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!“ Víno, mléko a tuk to patřilo v dávných dobách k obrazu hojnosti. A právě hojnost všeho dobrého Pán Bůh slibuje těm, kteří jeho pozvání přijmou. „Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem!“

Náš život je veliké tajemství, za nímž nestojí náhoda, ale Boží láska. Ta nás zve k sobě, abychom – obrazně řečeno – „jedli to, co je dobré“, abychom měli zač děkovat. Protože přijmout Boží pozvání, které zní z úst Pána Ježíše všem obtíženým, znamená všemu navzdory žít šťastně a plně. Vždyť všechno dostáváme z milosti, i ten chléb i to víno Kristova, stolu, to stálé pozvání k naději a radosti. Bůh, který má o nás trvalý zájem, i když jsme jej neposlouchali a tolikrát šli za svými věcmi, nás žádá: „Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi.“

Amen.