J 12,44–50

Písně: 98, 551, 443, 322, 153, 118, 399, 469, 489, 442
Introit: Ž 146,5–8
Čtení: Ef 3,14–4,6
Text: J 12,44–50
Slova, jež jsme četli z Janova evangelia, shrnují vlastně celý obsah Nového Zákona. Ježíš jim dává zvláštní důraz už tím, že je neříká potichu, jen pro své učedníky, ale hlasitě zvolal, aby je slyšeli všichni. Vždyť každý člověk má uslyšet, že nemusí zůstat ve tmě. Ve tmě se tápe a bloudí, protože není vidět cesta, která vede k Bohu, k cíli a smyslu našeho života. Ježíš však volá a nedá se to přeslechnout: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ Nikdo nemusí zůstat ve své tmě, ať už má jakoukoliv podobu. Ježíš přišel, aby náš život byl naplněn světlem, které z něho vyzařuje a dává všemu barvy a krásu. Člověk může v tomto Ježíšově světle vidět všechno – i sám sebe – pravdivě a přece nadějně.

Světlo teprve ukáže to, co se ve tmě skrývá. A není to žádná krása, spíš hrůza. Když uvěříme v Ježíše a jeho světlo padá do našeho života, poznáváme, jak jsme vzdáleni Bohu a kolik je v našem srdci pýchy, sobectví a tvrdostí, jak jsme hlubině hříšní, o nic lepší než ostatní lidé tohoto světa, jež je prosycen krví a alzami. K tomuto světu, který se vzepřel svému Stvořiteli, patříme.

A přece Ježíš hlasitě volá: „Nepřišel jsem soudit svět, ale abych svět spasil.“ To je smysl jeho příchodu: vyvést nás z naší tmy a zachránit nás všechny. Každý křest a každé vysluhování Večeře Páně je ujištěním, že to nejsou nadnesená slova, kterým se nedá věřit. On pro spásu člověka zemřel a jako Beránek Boží snímá hříchy světa. V něm k nám přichází Bůh sám v plnosti své lásky. „Když vidí mne, vidí toho, který mě poslal.“ Co říká On, říká sám Bůh. „Neboť jsem nemluvil sám za sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.“

Bůh mluví ve svém Synu. Odmítnout toto slovo znamená zůstat ve tmě a minout se s Boží láskou, jež v něm přichází k nám. Proto Ježíš to hlasitě volá, abychom to nepřeslechli. Nikdy a nikde z jiných úst nemůže znít něco podobného, protože nikdo jiný není světlem a nikdo jiný než Ježíš nezachraňuje člověka. Když si tento nárok začal osobovat v Německu Hitler, evangelická církev na své synodě v Barmen prohlásila: „Ježíš Kristus, jak je nám dosvědčen v Písmu svatém, je jediné slovo Boží, jež máme slyšet a důvěřovat mu v životě i v smrti.“

Amen.