J 15,1–8

Písně: 66, 416, 388, 258, 425
Introit: Ž 33,1.20–22
Čtení: Iz 5,1–7
Text: J 15,1–8
Oddíl z prorocké knihy Izaiášovy, který jsme dnes slyšeli, je vlastně píseň. A je to píseň hodně smutná, která se nijak nehodí k názvu dnešní neděle Jubilate (Plesejte, jásejte). Není proč jásat, protože v tom žalozpěvu slyšíme o marné snaze toho, kdo chce mít krásnou vinici. Všechno pro to udělal, vysadil ušlechtilou révu, ale ta se mu zvrhla. Těšil se na úrodu, ale z té výsadby vyrostlo pár odporných pláňat. Je to hořká píseň o Božím zklamání, protože – a tak to slyšíme. „Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži izraelští sadbou, z níž měl potěšení.“ Člověk, jemuž dal Pán Bůh svou lásku, hanebně selhal, národ, který si vyvolil ve svém smilování, nesplnil jeho očekávání. „Čekal právo, a hle, bezpráví.“

Je to obraz Božího lidu, který neunesl Boží důvěru a zklamal. Ale právě na tomto temném pozadí máme před sebou jiný obraz, plný naděje a radosti. Vidíme na něm vinný kmen, který má ratolesti a sklání se nad nimi vinař, který pečuje, aby nesly stále víc ovoce. Zatímco obraz vinice podle Izaiáše působí depresivně, tady nás všechno vede k radosti, ba k jásotu, protože Pán Bůh to nevzdal, když tenkrát jeho sadba zplaněla, ale poslal na svět svého Syna, který právem může o sobě říci: „Já jsme pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“

Ale on pokračuje: „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.“ Je to slovo, jež slyšíme pro sebe, protože se týká všech těch, kteří v Ježíše Krista uvěřili. Tak těsně jsme s ním spojeni. Kmen dává životodárnou mízu a ratolest zase ovoce. „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“

Je to obrazné vyjádření, ale dobře mu rozumíme. Bez trvalého spojení s Kristem náš křesťanský život je jen zdání a prostě nefunguje. Pán Ježíš nechce od nás, abychom mu věnovali tu hodinku v neděli, ale abychom v něm zůstávali a s ním ve víře a lásce žili čtyřiadvacet hodin denně. Ratolest patří ke kmenu trvale, ne jen občas a někdy. Tak nikdy nepřinese ovoce, spíše uschne a skončí v ohni. To proto, že ke kmenu už nepatří. Takové zbytečné větve ten vinař, který bdí nad úrodou, odřezává. Je to varování a měli bychom je brát vážně a prosit slovy písně: „Nedej zůstati planými, k ohni oddanými, ale tvou až k věčnosti ať kvetem milostí.“

Stále znovu náš Pán mluví o zůstávání v něm. „Zůstaňte ve mně a já ve vás.“ Zde už to přesahuje celý obraz kmene a ratolestí. Větev nemůže sama se odloučit od kmene, když je k němu přirostlá, ale člověk může zvlažnět, vychladnout a odpadnout. Pán Ježíš na nás chce, abychom celou svou vůlí, snad i v zápase se svou povrchností a nevěrou, usilovali o ten nejhlubší vztah k němu. „Neboť beze mne nemůžete činit nic.“

Lidé jistě mohou i bez vztahu lásky a oddanosti k Ježíši Kristu dělat obdivuhodné věci. Ale to, co je bez spojení s tím, který je pravým vinným kmenem, je v Božích očích jedno velké nic. Bůh vidí jako ovoce jen to, co vyrostlo z Kristovy síly a moci v lidském životě. On sám pečuje o to, aby každá ratolest na tom pravém kmeni vydala plody „každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější úrodu.“ Jako vinař svým nožem čistí révu, tak Pán Bůh i nejrůznějšími zásahy do života, někdy pro nás bolestivými, ale v posledu užitečnými, nám pomáhá, aby z nás „něco bylo“. Však to je projev jeho péče, zatímco jedna z podob jeho soudu je stav izaijášovské vinice. „Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána, vzejde bodláčí a křoví.“ (Iz. 5,6) I ty prořezávky a čistění jsou k dobrému každé ratolesti, spojené s kmenem, protože ovoce bude víc. Ten, který se o nás stará, není vandal, který ratolesti poškodí, ale ten, k němuž žalmista volá: „Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi, na tebe s důvěrou čekáme!“ (Žalm 33,22).

Pán Ježíš nám neříká, abychom se snažili nést ovoce. A dokonce ani nevysvětlí, co si máme pod tím představit. Ale stále nás vybízí, abychom zůstávali v něm. Jen o to máme usilovat – i proto, abychom se modlili a byli vyslyšeni; ostatní se děje samo. A to ovoce vidí a hodnotí nebeský Otec, ne my. Není z nás, ale z moci toho pravého kmene, jímž je Kristus. A neseme je ne proto, abychom měli dobrý pocit ze své užitečnosti, ale pro Boží slávu. „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“

Amen.