J 2,1–11

Zvuková podoba kázání bohužel není k dispozici.

Introit: Ž 145,8–19
Čtení: Ř 3,21–28
Text: J 2,1–11
Dnešní neděli, která je druhá po Zjevení Páně, si církev čte příběh o svatbě v Káni Galilejské. Najdeme jej pouze v Janově evangeliu vysvětlením, že tady „učinil Ježíš počátek svých znamení a zjevil svou slávu.“ Tady je tedy první z jeho zázraků, kterým o sobě dal vědět. Ve srovnání s vyprávěním Markova evangelia, jež počátek Ježíšovy činnosti spojuje s uzdravením posedlého člověka v Kafarnaum, událost v Káně je mnohem méně dramatická. Není tu žádný křik temných sil, které se Ježíši staví na odpor, je tu jen úzkostné zjištění, že došlo víno. A ten zázrak se děje jaksi nenápadně, neviditelně a umožňuje, aby na svatbě všechno klapalo a dobrá pohoda nebyla nijak narušena. Ten div se děje ve skrytosti, neoslňuje veřejnost; však ti svatebčané ani netuší, jaké to víno pijí. A přece právě tak Ježíš začíná a tento začátek, zbavený vší sensačnosti stačí na to, aby jeho učednici v něho uvěřili.

Na konci svého evangelia Jan napsal: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima svých učedníků a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (J 20,30) Právě o to jde: o naši víru a život s ním. Proto Jan pokládal za důležité zaznamenat i počátek všech těch znamení na svatbě v Káně. V janovském podání Ježíšova znamení v sobě skrývají i další, hlubší smysl. Je tomu tak i v tomto vyprávění, kde on poručí nalít vodu do nádob „určených k židovskému očišťování.“ Nejednalo se o hygienu, ale o rituelní očistu. Tyto nádoby jsou chráněny autoritou Mojžíšova zákona, který i tím nařízeným omýváním připomíná člověku jeho vnitřní poskvrněnost. Ten zákon budí úzkost svými požadavky a nároky. Ale tedy tam není už voda, ale víno, nápoj radosti. Znamení, že něco se podstatně změnilo: nemusíš žít v neuróze, že jsi nedodržel všechno, co je od tebe žádáno a že ti to na Posledním soudu spočítají, ale smíš spoléhat na toho, který – řečeno s apoštolem Pavlem – „svou vlastní smrtí se stal smírnou oběti pro ty, kdo věří.“ (Ř 3,25) Není třeba se očišťovat svými prostředky, které jsou před Bohem stejně na nic, když On nás očistil svou krví. Je to tak jisté, jako proměna vody ve víno v Káni, počátek všech dalších Ježíšových znamení. Ten počátek je ve znamení radosti, která s Pánem Ježíšem vchází do našeho života. Proto křesťanství není mrzuté plnění náboženských povinností, ale radost, že je s námi po všechny dny. A že jednou budeme s ním na svatbě v nebi, která bude ještě mnohem krásnější než ta, na níž on učinil počátek svých znamení a zjevil svou slávu.

Amen.