Jak správně milovat sám sebe

písně: 289, 634, 717, 406, 540, 416
introit: 1J 4,19
1. čtení: Sd 6,11–⁠16
kázání: Mk 12,30–⁠31
poslání: Ef 4,23–⁠24

Milí bratři a sestry, milí přátelé,

mnoho let hledám odpověď na otázku, jak máme milovat sami sebe správným způsobem. Milovat Boha a milovat bližní jako sebe, toto dvojpřikázání lásky, je podle Bible tím nejpodstatnějším základem. A milovat sebe správně je zásadní předpoklad k tomu, abychom milovali ty druhé. Ale co to vlastně znamená milovat sám sebe?

Z Písma to to vypadá, že mít sebe rád, je něco samozřejmého, běžný zdravý předpoklad, dobré měřítko. Prostě neděláte druhým to, co byste nechtěli, aby někdo dělal vám… Je to takhle jednoduché? Je i není.

Pro mě je zneklidňující, že se setkávám s lidmi, s křesťany, kde vidím, že v této oblasti něco nesedí. Někteří jakoby neměli rádi sami sebe. U některých to skoro vypadá, že mají někde uvnitř malou černou díru, v té mizí povědomí o jejich vlastní hodnotě. K jejich vnitřnímu já to nepronikne a zůstávají s pocitem nedostatečné sebehodnoty. Co s tím? Jak správně milovat sebe? Znovu a znovu jsem se vracela ke dvojpřikázání lásky. Postupem času jsem začínala rozumět, že zásadní důležitost pro správné milování sama sebe, má ta první část, první přikázání, totiž, že máme milovat Hospodina. To je základ. Tím všechno začíná. Já vím, že to všichni známe a stokrát jsme to slyšeli a je to, skoro bych řekla, ohrané. Ale zaslechněte spolu se mnou, jak máme milovat Hospodina. Z celého srdce svého, z celé své duše své, z celé své mysli, a z celé své síly. Každý z nás se máme ptát: Jak to tedy vypadá takové milování Hospodina? První důraz: Hospodina. To není víra jen v něco. To není jen holé přesvědčení, že Bůh existuje. Musíme porozumět, jaký Pán Bůh je, co je pro něj důležité, jaké je to Jeho království, které se vstupuje i do tohoto světa a mého života.

1. požadavek: z celého srdce svého. Když v češtině zmíníme slovo srdce, tak to chápeme jako centrum citů. Ve starozákonním myšlení je srdce sídlo našeho vnitřního života, centrum rozumu, svědomí a vůle, kde se rozhodujeme. Srdce je místo pro setkání s Bohem. V srdci se vědomě rozhodujeme pro milování Boha. Rozumím tomu tak, že celým svým srdcem je o rozhodnutí, přijetí a hlubokém zakotvení v tom, co Bůh nabízí jako dobré, smysluplné a přesahující. Z toho zakotvení pramenilo Abrahámovo rozhodnutí o vyjití do neznáma.

Slovo duše označuje lidskou niternost. Sídlo citu a vztahů. 2. požadavek: celou svou duší je o bytostné touze a chtění být s Bohem. Je to o obracení se k Bohu s důvěrou, o spoléhání se na něj, o sdílení se s ním v modlitbě. Je to o prožívání radosti, vděčnosti a chvále Pánu Bohu. Jako to vyjadřuje žalmista: Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu Ž33, 20, Má duše bude jásat Hospodinu. Ž 35,9 Dobrořeč, má duše, Hospodinu Ž 103, 2

Mysl. Tady zvažujeme, přemýšlíme a posuzujeme, co je dobré a správné. 3. požadavek: z celé své mysli. V Koloským 3,16 čteme: nechte Boží slovo přebývat v sobě bohatě. To neznamená občas nebo jednou za týden do kostela, ale opravdové životní hledání, kladení si otázek, jak to, co čteme o Bohu a Kristu a jeho lidu, použít při rozhodování v obyčejných situacích v každodenním životě. V rodině, v práci, v mém okolí. Prostě vztahovat se denně k Pánu Bohu.

Síla je o lidském nasazení a úsilí, o schopnosti se vymezit, postavit pro nebo proti, o odvaze, o vytrvalosti. 4. požadavek: z celé své síly. Je to schopnost čelit něčemu a přemoci to s vypětím a nasazením všech svých schopností. Je to o udržení si naděje ve chvílích nejistoty, těžkých zkoušek a ohrožujících pokušení. Je to o vytrvalé věrnosti a důvěře, že nás Pán povede. Když to shrnu, je to naléhavé pozvání k tomu, abychom přilnuli k Hospodinu. Rozhodným srdcem, toužící duší, přemýšlivou myslí a vytrvalou silou. Celou svou bytostí, všemi složkami naší nejniternější části osobnosti. Vším, co jsme. Jistě to říkám zjednodušeně a dá se toho zmínit mnohem víc. Ale řekněme si, jak tady sedíme, kdo z nás může říct, že miluje Hospodina z celého srdce svého, z celé své duše, z celé své mysli, z celé své síly? Toužíme po tom. Já bych chtěla do toho plněji vstoupit. Zároveň vím, že to není v lidských silách to zvládnout. Takhle vysokou laťku nezvládneme i při vší dobré vůli, upřímné snaze, poctivém úsilí nebo usilovné námaze.

Tváří tvář tomuto lidsky nesplnitelnému požadavku můžeme prosit Pána Boha o pomoc o jeho proměňující zásah v našem srdci. U Jeremiáše je prorocké zaslíbení „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ Jer (31,33). A to se vícekrát v bibli opakuje. Nebo„ Vložím vám do nitra svého ducha. Učiním, že se budete řídit mými nařízeními… a jednat podle nich“ Ezechiel (36,27).

Poslouchejme pozorně, nejsme na to sami. Jak dosvědčuje Starý i Nový zákon, Bůh jednoznačně slibuje, že Jeho zásahem dojde k proměně lidského srdce i chtění. Z Božích pokynů a přikázání, se, Jeho mocí, stane něco, co my sami budeme chtít dělat. „Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh“ (Filip 2,13).

A když budu milovat Hospodina s Hospodinovou pomocí, tak alespoň kus mého srdce a kus duše bude patřit Hospodinu a alespoň částí mé mysli budu uvažovat o dobrých věcech, které Bůh pro mě a nás připravil. A i v Jeho síle někdy budu chodit. A porostu k němu.

A budu moci vykročit i k té druhé části přikázání k milování bližního jako sebe.

Když budu milovat Hospodina s Hospodinovou pomocí, tak to ovlivní a změní i můj pohled na mě samotnou. Bůh ví, jak vnímáme naše nedostatky, zná naše selhání, ale nevidí nás z místa našich deficitů. Zve nás ke změně perspektivy. Hodnotu jsme si nedali sami a nemusíme si ji vytvářet sami, nemusíme si pořád něco dokazovat. Máme vidět sebe Božíma očima.

Jsem jeho, on mě stvořil a povolal do života, jsem milovaná, v jeho očích drahá, vzácná, protože obmytá Ježíšovou krví. Jsem nové stvoření v Kristu. Mám přístup k Boží lásce, odpuštění, milosrdenství – i pro sebe i pro druhé.

Zmíním krátký ilustrativní příběh, který jsem viděla v televizi. Je teď dost běžné, že si lidé v cizině nechávají prozkoumat svoji DNA. Dostanete výsledek a zároveň informaci, s kterými lidmi máte významnou shodu. V tom pořadu byla starší paní, která vyrůstala jen s matkou. O svém otci nevěděla vůbec nic. A z testu DNA zjistila, že v Austrálii žije někdo, kdo byl dříve voják v jejich anglickém městečku, s kým má 99,9% shodu. Tedy otec. Vstoupili do kontaktu. A každý mluvil o tom, jak je tato situace proměnila. Pro mě z celého příběhu bylo nejsilnější vidět, jak se ten, dosud bezdětný, starý pán dívá na svoji dceru. On jí viděl užaslýma milujícíma očima. Mluvil o tom, jaký je to zázrak mít krásnou a báječnou dceru. Mluvil o postarší, odkvetlé ženě, ale on viděl její pravou hodnotu. Pro jeho dceru bylo tak důležité poznat a mít otce a zjistit, že, … v něčem je vlastně po tatínkovi a díky tomu se pustila do nových aktivit. Najednou viděla sama sebe, svoje možnosti i svoji hodnotu jinak, protože teď, teď se viděla i tatínkovýma očima.

A k něčemu podobnému, ale daleko hlubšímu nás Pán Bůh zve.

Milovat správně sami sebe budeme schopni, až přijmeme pohled, kterým nás vidí Bůh a přijmeme to i celým svým srdcem, duší, myslí a silou. Když přijmeme jeho pohled na nás, můžeme žít v identitě, která opouští to staré a přirozené a přijímá a překrývá to novým, duchovním, Božím. Když uvidíme svoji vlastní hodnotu, kterou máme pro Krista, uvidíme jinak i hodnotu ostatních lidí, našich bližních.

A o změně pohledu na sebe je začátek příběhu o Gedeonovi. Porovnejte, jak vidí Gedeon sám sebe a jak ho vidí Bůh. To je tak naprosto odlišné, ale ten Boží pohled je pravda.

S Gedeonem se setkal Hospodinův posel a oslovil ho udatný hrdino, v jiném překladu je: jsi mocný muž, nebojácné odvahy. Hospodin chce, aby Gedeon bojoval. Ale on mu odpověděl: můj rod je nejslabší a já jsem nejmladší z rodiny. Říká tím, já, já nejsem ten správný… Ale pak začíná proměna. Z Gedeona, který se podceňuje, do Gedeona, Božího vojevůdce! Zpočátku se bojí, ale jedná (v noci), pak nedůvěřuje a dvakrát si žádá znamení, ale jde bojovat a pak se zase bojí, ale opět důvěřuje. Bůh jedná s člověkem postupně a z Gedeona se stává statečný rozhodný muž s vědomím Božího povolání a zmocnění. Jsi, kdo Bůh řekl, že jsi. Vstupme do té nové duchovní roviny. Usilujme o přilnutí k Pánu Bohu celou svou bytostí, s rozhodným srdcem, toužící duší, přemýšlivou myslí a vytrvalou silou. Pak uvidíme sami sebe Božím pohledem a budeme schopni sami sebe správně milovat. Budeme schopni i milovat své bližní, protože budeme znát jejich hodnotu v Božích očích.

Amen.