Jdu lovit ryby!

písně: 637, 585, 673, 342, 608, 128
1. čtení: Mt 28,16–20
kázání: J 21,1–14

„Jdu lovit ryby,“ říká apoštol Petr, když se s ostatními učedníky vrátí po velikonocích do Galileje. Po všech těch událostech, které se o velikonocích v Jeruzalémě staly, po Ježíšově ukřižování a pak zprávách o prázdném hrobu nenapadne Petra nic lepšího než jít na lov ryb. Je to zvláštní. Jako kdyby jejich putování s Ježíšem bylo jen takovou životní epizodou, která právě skončila. Po velikonocích se vrátili domů do Galileje a jednoduše pokračovali v tom, čím se zabývali, než Ježíše potkali.

Co ale nakonec měli dělat? Cítíme v tom tedy asi hlavně bezradnost. Jakoby za tím vším zůstávaly viset nevyslovené otázky: Co teď? K čemu to všechno bylo? Co si máme počít? To Petrovo „jdu lovit ryby“ možná vlastně tu bezradnost ostatních nějak ukončuje. Lovit ryby umím, s tím si vím rady. A ostatní se asi vcelku rádi připojují. Návrat k té jejich běžné každodenní činnosti jakoby je z bezradnosti mohl vysvobodit. Najednou se před nimi rýsuje aktivita, ke které mají co říct, se kterou si vědí rady, ke které se můžou přidat. Šli tedy a vstoupili na loď. Jenomže nic neulovili. Tady se příběh najednou zadrhne. Chtěli se vrátit k tomu, co se jim kdysi osvědčilo, ale ono to nefunguje. Zase fiasko. Jakoby toho už tak na ně nebylo dost. Ježíše v Jeruzalémě ukřižovali, jejich spolupráce s ním skončila a teď ještě ke všemu nic neuloví.

Ale ani to ještě pořád není všechno. Když začalo svítat, stál kdosi na břehu a volal na ně: „Dítky máte něco k jídlu?“ A těm nešťastníkům nezbývá než přiznat: „Nemáme nic, máme prázdné sítě. Naše úsilí bylo k ničemu.“ Ten neznámý ale neodchází, jak by se dalo čekat, když mu učedníci nemají co nabídnout. Stojí na břehu a vyzývá je: „Hoďte síť na druhou stranu.“ Myslím, že tohle je v tu chvíli moc potěšit nemohlo. Co je to za radu, vždyť zkusili obě strany lodi přece už několikrát. Každého by přece napadlo, že zbrázdili za noc celé jezero a vyzkoušeli všechna místa, tůně a zátoky. Bylo by vcelku pochopitelné, kdyby mu odvětili: „Nemá to cenu, už jsme zkusili všechno.“ A bylo by možná i pochopitelné, kdyby to řekli poněkud neomaleněji. Ale ten příběh se udál jinak. Rybáři neznámého poslechli, hodili sítě do vody a najednou byly plné ryb. A v tom se učedníkům otevřely oči a poznali, že je to Ježíš.

U několika evangelijních příběhů o setkání se vzkříšeným Ježíšem se tento rys objevuje. Učedníci nepoznávají Ježíše podle podoby, podle toho, jak vypadá a nepoznávají ho hned. Poznávají ho teprve prostřednictvím nějaké události, rozsvítí se jim až na základě nějakého zážitku. Pak následuje pozvání k hostině. Když vystoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Společné stolování, to je další symbol, díky kterému učedníci po velikonoční neděli poznávají svého Pána. Při společném stolování se s nimi loučil, ve společném stolování se nyní nechává poznat a společné stolování jsme my převzali jako symbol přítomnosti Krista uprostřed nás. Vzkříšení je pro mnoho lidí problém, i pro mnoho křesťanů. Jak ho vysvětlit, jak ho uchopit? Jak se s ním popasovat, jak si ho představit? Ale vidíme, že bezradnost není vůbec na závadu. Důležité bylo uposlechnout výzvu: hoďte sítě na druhou stranu lodi. To je vlastně klíčový moment příběhu. Po celé té úmorné neúspěšné noci učedníci neváhají uposlechnout neznámého člověka na břehu, zareagovat na výzvu, která by se zkušeným rybářům mohla zdát absurdní a zbytečná.

A jen díky tomu vzkříšeného Ježíše poznají. Teprve když tahají sítě plné ryb, začne jim to všechno zapadat do sebe a poznávají Ježíšovo dílo. Ano vždyť takhle to bylo i za Ježíšova života. Leccos, co se zdálo být marné, s Ježíšem marné nakonec nebylo. Takže snad ani ta smrt na kříži nebyla marná. Jenom se teď musí naučit čelit té marnosti sami, aby se jim mohlo něco nového otevřít. Celý ten příběh je vlastně metaforou víry ve vzkříšení. Dlouhá temná, neúspěšná noc se nad ránem promění v zázrak pro ty, kdo vydrží a uposlechnou výzvu neznámého poutníka, ve kterém pak díky tomu mohou poznat vzkříšeného Pána. Vzkříšení na nás nepadá jako hotová věc z nebe. Jako taková by nás totiž ani nemohla nijak proměnit. Mluvili jsme o tom už na Velký pátek. Ke vzkříšení se člověk prokousává a někdy se mu to může jevit jako marnost. Vždyť učedníkům se jejich marná noc na Genezaretském jezeře proměnila ve společné stolování se vzkříšeným Ježíšem. Ten příběh můžeme vnímat také jako jakýsi dialog o smyslu života. Petr řekl: „Jdu lovit ryby, jdu něco dělat.“ Ostatní se přidali: „Jdeme s tebou.“ A vzápětí vyvstává otázka: „Dítky nemáte něco k jídlu?“ Je to vlastně otázka po smyslu jejich konání. „Máte něco k jídlu? Byla k něčemu ta vaše práce? Máte něco, co přinášíte na hostinu?“

„Nemáme nic. Naše úsilí se nám zdá marné. Nevíme, k čemu to všechno bylo.“ I to si musíme holt někdy přiznat. Jsou situace, kdy máme prázdné ruce a jsme bezradní. Možná je ale potřeba i téhle zkušenosti, abychom mohli zaslechnout výzvu: „Hoďte síť na druhou stranu. Ta druhá strana bude ta pravá.“ Někdy možná totiž stačí jenom se trochu pootočit, změnit úhel pohledu, anebo to prostě jen znova zkusit. Ale hlavně se nenechat odradit marností svého úsilí, hlavně nepropadnout pocitu, že už víme, že naše snaha je zbytečná. Kdyby učedníci síť do vody nehodili, Ježíše by zkrátka nepoznali. Ale protože na ten dialog s neznámým člověkem přistoupili, mohli dospět k nečekanému závěru.

Vždyť když večer vyráželi na lov, vůbec nepočítali s tím, že skončí hostinou s Kristem. A skončil. A na té hostině byl nakonec důležitý i ten jejich úlovek, právě i to jejich úsilí, které se zpočátku zdálo být úplně marné, ale které nevzdali. Ten příběh či dialog zůstaneme-li u té poslední metafory, končí hostinou, která dává smysl jejich úsilí. A nám ukazuje smysl vzkříšení. Vzkříšeného Krista poznávají učedníci jako toho, kdo jejich úsilí promění v úspěch a s výsledkem jejich práce počítá při společném stolování a nasměruje je na další cestu. Otázku, jak vysvětlit vzkříšení můžeme vlastně nechat zcela stranou. Není až zas tak důležitá. Vždyť jsme viděli, že samotná zpráva o prázdném hrobu učedníky nezměnila. Vrátili se k tomu, co dělávali dřív. Teprve když se otevřeli setkání se vzkříšeným Ježíšem, s Kristem při rybolovu a dali na jeho výzvu, teprve v tom procesu pochopili, že je vzkříšený Ježíš s nimi. Amen.