Kain a Jidáš

Písně: 1, Hříchy tvý, 642, 510, 480, 693
Vstup: Ž 1 (1-6)
1. čtení: Gn 4,1-13
Text: Mt 26,14-25 + 27,3-5
Poslání: Ez 18,31-32

Milé děti, milí bratři a sestry,

čeká nás dnes povídání o Jidášovi. Uvidíme, že Jidáš má jednu společnou vlastnost s Kainem – totiž že si zahrával se zlem a pak už to nešlo zastavit. To bude i dnešní poučení – že do určité chvíle se zlo dá zastavit. Když ho ale nezastavíme včas, pak už to zastavit nepůjde vůbec.

Nejdříve se zamyslíme nad Kainem. Kain se již nenarodil v Ráji, neboli v Edenu, známe jména jeho rodičů – Adam a Eva, známe jméno jeho bratra Abela

Kain je zemědělec, Abel pase ovce. Teď je ale společný čas obětovat Hospodinu. Jeden jako druhý vyberou to nejlepší, jeden jako druhý postaví oltář, jeden jako druhý na něj narovnají dříví a na dříví položí obětní dar, jeden jako druhý zapálí. Z Ábelova oltáře krásně šlehají plameny, Kainova moc nehoří.

Ale rozhodující je, kam jde dým. Dým z Kainova oltáře se plazí po zemi, až se Kain zakucká. Kdyby ty oltáře nestály jen kousek od sebe a nebylo to ve stejnou chvíli, mohli bychom usuzovat, že po Kainově oběti se zhorší počasí. Když klesá tlak, kouř z ohniště se valí k zemi, dá se podle toho předpovídat počasí docela dobře. Kainův dým jde k zemi. Kam tedy logicky jde dým z Abelovy oběti? – je to nebe.

Tady tedy nejde o předpověď počasí. Tady je to jasné znamení, že Bůh Kainovu obětí nepřijímá. Je s ní nějaký problém. Odpověď na otázku „jaký je to problém“ říká Hospodin Kainovi docela srozumitelně: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“

Tohle je moc důležitá věta, rozeberme ji po kouskách: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?“ Kain tedy nekonal dobro. Ne teď, při oběti! Ta je v pořádku! Problém není v Kainově oběti, ale v jeho srdci, v jeho svědomí. Jaké jeho svědomí a jeho srdce není a mělo by být? Čisté!

Kain čisté svědomí nemá. Přes týden se chová jako darebák a myslí si, že si teď na poslední chvíli vyžehlí projevem zbožnosti, tedy obětí. Ale takhle se to s Pánem Bohem dělat nedá. Kain se musí ihned napravit. „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?“ – Když bude Kain konat dobro, když se ihned napraví, pak při oběti dým i z jeho oltáře bude stoupat právě tak krásně nahoru, jako z oltáře jeho bratra Ábela.

Kain má tedy možnost se napravit. Má možnost začít konat dobro. Jen musí začít ihned.

A co když se Kain nepolepší a dobro konat nebude? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit! Když se Kain nepolepší a nebude ihned konat dobro, tak ho ten hřích ovládne. Kain by měl nad hříchem vládnout. Měl by ho umět ovládat. Teď na to ještě má sílu. Ale když bude hřešit dál, tak už to nebude umět zlepšit. Nad Kainovým životem bude vládnout zloba, závist, nenávist, žárlivost… Prostě jen špatné vlastnosti.

A co udělal Kain? Rozhodl se ihned pro dobro? Polepšil se? Stal se z něj slušný člověk?

Vůbec ne. Právě naopak – vidíme, že svoji závist a vztek neovládl. Zabil svého bratra, tento zločin před Bohem zapíral. Vysloužil si za to Boží prokletí. Je to s Kainem ještě dál moc zajímavé, ale my si zapamatujme, že v určitou chvíli má lump Kain ještě šanci se polepšit, ale protože to neudělal, tak překročil jakousi hranici – a pak už bylo pozdě.

S Jidášem to bude hodně podobné.

Četli jsme si z jednoho evangelia – kdo ho napsal? Matouš! Co že Jidáš udělal? Zradil. Náročná otázka – koho zradil Jidáš? Ježíše. Technicky vzato – Jidáš se rozhodl Ježíše vydat do rukou židovské velerady. Na biblické hodině jsme vymysleli sedm různých důvodů, proč to Jidáš udělal – dost možná mu šlo o peníze. Možná se v Ježíšovi zklamal a chtěl se ho zbavit. Nebo považoval Ježíše za příliš váhavého a chtěl ho přinutit k nějaké akci. Možná si myslel, že to Pánu Ježíši nějak pomůže? Našli bychom i další a další důvody, které možná Jidáše vedly k židovské veleradě, vzít si od nich 30 penízů z čeho? Stříbro! A přemýšlet, jak dostat Ježíše do jejich rukou.

Pro nás je dnes důležité, že stejně, jako se to u Kaina láme v okamžiku rozhovoru s Bohem po oběti, tak se to u Jidáše láme v okamžiku rozhovoru s Ježíšem po oslavě velikonočního Beránka. Pán Ježíš tam nikoho nejmenuje, jen zcela obecně vysvětluje učedníkům, že jeden z nich ho zradí. Jasně říká, že to je špatné. Běda tomu, který Syna člověka zrazuje! A Jidáš v tuto chvíli pořád ještě má šanci svůj plán zrady opustit. Dokonce jemu samotnému Pán Ježíš na otázku, jestli je to tedy on, odpověděl něco ve smyslu „To je na Tobě, to si musíš Ty, Jidáši, odpovědět sám.“

Teď ještě by to mohl Jidáš zachránit! Nikdo o něm veřejně nemluví jako o zrádci. Ví to jen Velerada (a možná Ježíš, ale ten to neprozrazuje). Když se Jidáš napraví ihned, tak v tuhle chvíli může vrátit peníze Veleradě a celé to skončit. Ale neudělal to. Na Ježíše přivedl velekněžskou stráž a má tak nesmazatelný podíl viny na Ježíšově smrti.

V okamžik, když si Pána Ježíše přehazují Velerada, Pilát, Herodes, tak už se o jednoho Jidáše nikdo nezajímá. I kdyby sebevíc chtěl, neudělá nic. Bez ohledu na motivy, tak vidí, jak moc hroznou věc udělal. Neunesl to a mohl by si ocitovat Kaina: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit.“ Kain zůstane ještě v základním rozhovoru s Bohem a tak to ještě uhraje na vyhnanství. Nezemře.

Jidáš se nemodlí k Bohu, nepočká na Ježíšovo vzkříšení. Zůstanou mu jen výčitky svědomí. Jedním slovem: lítost. V této lítosti se utrápí až k sebevraždě

Poučení dnešního příběhu je tedy asi celkem jasné: Jestliže děláme něco špatného, kdy s tím máme skončit? Kdy měl skončit se svým hříchem Kain a Jidáš? Ihned! Skončeme s tím, dokud je čas. Teď ještě můžeme. Teď to ještě zvládneme.

Když s tím nepřestaneme, může nastat situace, když už to nezvládneme a příklad Kaina a zvláště případ Jidáše je pro nás varováním, že už třeba bude pozdě. Ale teď, teď stále ještě Pán Bůh trpělivě čeká. Tak se snažme! Amen.