Kázání 12. 1. 2025

1. čtení Mt 25,14-29
Text+kázání 1Te 5,16-22

Verš pro tento rok, který najdete v Heslech Jednoty bratrské z 1.  listu Tessalonickým zní:

Všecko zkoumejte, dobrého se držte.

Kontext z 5. kapitoly verše 16-22:

Milí bratři, milé sestry, jak se vám ty výroky líbí? Já za sebe musím  říct, že taková absolutní tvrzení moc nemusím.

Stále se radujte. Ale… chce se mi hned namítnout. Vzpomenu si na tisíc příkladů, kdy bych se vůbec neodvážil takovou větu použít.  Koneckonců sám Pavel v jiném dopise říká: Radujte se s radujícími,  plačte s plačícími. (Ř 12). To mi přijde mnohem přiměřenější.  Jaképak stálé radování? Některé křesťanské skupiny to zkusily vzít  doslova – že se musíme pořád radovat a veselit a jásat – ale moc  radosti z toho nakonec nebylo. A navíc ještě člověk může skončit  s pocitem, jak špatný křesťan je, když se stále neraduje, jak nás Pán  Bůh nachytal v naší slabosti.

Ani nejsem schopen za všech okolností děkovat. I když vím, jak je  vděčnost důležitá a že i věci, které se nám zdají nesnesitelné mohou sloužit k našemu dobru. Ale aby se člověk k tomuto poznání dobral – to nebývá jednoduchý proces. A během něj člověk spíše skřípá zuby  a snaží se to nějak vyřešit nebo přežít a prosí o pomoc. A pak – za  

něco prostě děkovat nemůžu, i kdybych se snažil sebevíc. Věřím, že  to máte podobně.

Jiné výzvy apoštola Pavla asi tak problematické nejsou, ale zase –  jsou takové nějaké samozřejmé. Dříve se takové bonmoty dávaly do  knížek, které se jmenovaly nějak jako: Výroky slavných a podobně.  Dnes si podobné perly a motivační citáty dávají lidé na facebook  nebo na instáč.

Já jsem speciálně kvůli vám a kvůli tomuto kázání otevřel facebook.  Jenom namátkou, co jsem našel na prvních dvou stránkách: „Každý  den mít důvod se smát, to je dar.“ Nebo „Ať betlémské dítě roste v  našich srdcích.“ Nebo: „Nikdy nedej na první dojem. Může oklamat,  ale i mile překvapit.“ „Vzhled je jen skořápka, důležité je, co je  v nitru.“ Tak to jen tak na ukázku z prvních dvou stránek. Nic se  proti vlastně nedá namítat, ale pomohlo vám tohle někdy v životě?  Mimochodem jsem se při bližším zkoumání dozvěděl, že existují

stránky jménem Obecné pravdy. To tak nějak vystihuje podstatu  těchto výroků.

Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte,  zlého se chraňte v každé podobě. No, je to pravda, nelze proti  tomu nic namítat. Ale… ale je to jako v tom známém vtipu – říkáte  mi sice pravdu pane faráři, ale je mi to kulové platné. (Kdo ho  nezná, tak mu ho můžu pak vyprávět v Evenu.)

A to jsem se ještě nezmínil, že původně ten citát na letošní rok zněl  v Bibli kralické: Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.

To by možná byla jedna z mála věcí, kterou by si z Bible rádi vzali i  ti, kteří ji jinak do ruky moc nevezmou. Alespoň tu první polovinu.  Všechno si vyzkoušej. Vším si v životě projdi… Ochutnávej ze všeho,  co se nabízí. Život jako stálá ochutnávka, degustace.

Jak píše Pavel Hošek ve své knize A bohové se vracejí: „Lidé  postmoderní doby jsou vystaveni všudypřítomným lákavým  nabídkám a příslibům spotřeby a zábavy, jsou zváni k tomu, aby se  stali sběrateli nových a nových dojmů a příjemných zážitků. A  obvykle na toto pozvání rádi přistupují. Z ochutnávání jednotlivých  možností příjemných zážitků se navíc (do jisté míry) stává životní  styl.“

Ta druhá polovina už tak přijímaná není. Všechno zkusit, ale ničeho  se příliš nedržet. A samozřejmě se to týká i nás. Tak to s námi dnes  je.

Pavel to tak samozřejmě nemyslel. Zkuste, znamená něco jako  přezkušujte. Jak to máme v našem překladu: Zkoumejte věci, jestli  jsou dobré, důležité, jestli stojí za to. Dejte si s tím tu práci. A držte  se pak toho, co má skutečně cenu.

Co si ale počít s těmi Pavlovými slovy?

Odpověď nejspíš leží ve výroku jednoho mého kolegy. Totiž, že Bible  není trhací kalendář. Nestačí si vybrat jeden lístek, jeden výrok,  jeden motivační citát. Důležitý je kontext.

A tím kontextem jsou sami adresáti. Tedy křesťané v Tessaloniké,  neboli počeštěně v Soluni. Křesťané ve sboru, který Pavel založil  jako jeden z prvních. A taky jim píše svůj vůbec první dopis – je to  nejstarší kniha v Novém zákoně. Vyplývá z něj, jak moc na nich  Pavlovi záleží. Jak je má rád. A taky, že křesťané v Tessaloniké prošli

utrpením. O něm se Pavel také zmiňuje. Prošli pronásledováním. Ale to pronásledování je nezlomilo. Nenechali se zviklat ani v soužení.  Nevzdali svou lásku.

Přemohlo je však něco jiného. Někteří z nich začali umírat. Proč to  byl problém? No proto, že křesťané na počátku očekávali, že Boží  království přijde brzy. Že se toho dožijí. Jenže od Ježíšovy smrti to už bylo nějaký 15 let a někteří zestárli a jiní dokonce zemřeli. To  vyvolalo zmatek a zklamání.

Na tuhle situaci Pavel reaguje. Odpovídá. Odkazuje ke Kristovu  vzkříšení. K Boží lásce. To je základ – v našem životě i smrti. Ne  časové odhady. A Bible ani nevytváří žádné obrazy posmrtného  

života. Základem je prostě to, že nás Bůh má rád. A jeho láska je  silnější než smrt. Proto si Pavel může dovolit říct: tak jako byl  vzkříše Kristus, budeme vzkříšeni i my. To je naděje, kterou křesťané od té doby přijali. I pro nás je vlastně díky tomu Pavlovu vyznání  samozřejmá.

Proto už nečelíme stejnému strachu jako Tessaloničtí. Možná mu  dost dobře ani nerozumíme.

Ale stejně jako oni přece dobře známe situaci, kdy naděje  nepřichází. Dává si na čas. Naděje, která se nekoná. I my známe  nedostatek naděje, v tomto světě. Navíc ve světě, který se k Bohu o  mnoho nepřiblížil ani za dva tisíce let od dopisu do Tessaloniky. Spíš se nám zdá, že se mu stále víc a víc lidí víc a víc vzdaluje. Pavel tak  mluví k lidem, kteří hledí do budoucnosti a jsou nejistí. Jsou zviklaní. Ztrácejí dech.

Mluví k nim o naději ve smrti. Jenže ta by nebyla k ničemu, kdyby se nepromítla do našeho života.

Apoštol tak mluví ke všem zklamaným, nejistým, utrápeným – tedy i  k nám – a říká:

Stále se radujte. Pořád se najdou věci, ze kterých se můžete  radovat. Nevzdávejte radost. Není to laciná radost, která všechno  špatné zamete pod koberec a dělá, jak že se to nestalo. Není to  radost, která si nasazuje růžové brýle, brýle mámení. Je to radost  tak nějak navzdory, radost, která se vzpírá všeobecnému  skeptickému pohledu i když si je vědoma závažnosti situace. Radost, která hledá svůj zdroj odjinud, právě, když všechny naše vlastní  zdroje vyschly. Radost z naděje.

A taky se neustále modlete. Nepřestávejte komunikovat s Bohem,  ani když si myslíte, že to nemá cenu. Že tím nic nezměníte. I když se vám zdá, že neslyší, že je daleko.

A v té své modlitbě za žádných okolností nezapomínejte děkovat. I  když momentálně možná nevidíte důvod k díkům. I když se vám zdá, že není a nebude za co děkovat. Přinejmenším můžete děkovat za  to, že v té situaci nejste sami.

Nemávněte skepticky rukou nad Duchem Božím. Protože on může  rozdmýchat plamen tam, kde my už vidíme jen vyhořelé spáleniště.

Nepohrdejte tím, kdo vám, tak jako proroci, chce připomenout Boží slovo. To slovo platí i v době, která ho nechce slyšet.

I tam, kde se zdá vše relativní, že je jedno jak žijete a co děláte,  nevzdejte to, chraňte se zla v každé podobě. A budete navíc  potřebovat moudrost Božího Ducha, abyste rozpoznali jemné  předivo, kterým vás chce zlo oblbnout a spoutat.

A hlavně: nenechte se zatlačit do izolace. Vytlačit z debaty o  budoucnosti, ze společnosti. Křesťanství ani víra – to není, nesmí být skanzen minulosti. Evangelium je dobrá zpráva. Ta nejlepší pro  tento svět. Buďte otevření a aktivní i ve světě, který vám nerozumí.

Nebojte se tedy všechno zkoumat, přijímat, prozkušovat. Neplačte,  že bylo líp. V životě, v Evropě, na světě. Nedržte se jenom toho, co  bylo, co už máte – jako ten uťápnutý ustrašený služebník  v podobenství o hřivnách, který se ublíženě stáhnul do ústraní.  Nebuďte jako on. Buďte jako ti odvážní služebníci, kteří koukali do  budoucnosti. Hospodařili s tím, co jim bylo svěřeno. Protože máte  dobrý kapitál a tento svět je otevřená možnost, výzva, jak ho  uplatnit.

Takže závěrem, přijměte tuhle Pavlovu řeč nikoliv jako snůšku  motivačních citátů, ale jako motyku, kterou můžete zpřevracet vaši  skepsi. Jako sekeru zaťatou to vašich nejistot a obav:

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen  Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. zlého se  chraňte v každé podobě.

A nakonec jako přání do nového roku: Všecko zkoumejte,  dobrého se držte; amen.